Tajemství oceánů – 1. část: Hledání Atlantidy
O mořském dně se někdy říká, že je to dosud nepoznaný světadíl, kde se skrývá spousta tajemství. Některé záhady moří jsou opravdovým evergreenem.
Pro někoho jsou to neznámí živočichové, pro jiného stará potopená města. Třeba taková Atlantida – opravdu existovala? A pokud ano, na dně kterého moře dnes leží? Nebo pověstný Bermudský trojúhelník, kde se údajně mají ztrácet lodě a letadla; velmi pravděpodobně jedna z mnoha moderních pohádek pro dospělé. Právě o těchto záhadách jsme si povídali s geologem a oceánografem Zdeňkem Kukalem, emeritním, zasloužilým členem České geologické služby.
K mořím a oceánům se dostal díky zájmu o sedimenty, tedy usazené horniny. Právě odtud pramení jeho vědomosti o mořském dně, které přetavil nejen do řady odborných studií, ale i do knížek určených široké veřejnosti. Jedna je věnována i Atlantidě a další záhadě Bermudského trojúhelníku, ve které ovšem Zdeněk Kukal žádnou záhadu nevidí...
Přesto podle vás moře stále ještě skrývají svá tajemství? Možná ale trochu jiná, než by mnozí čekali?
„Ve vědě je možné všechno. Snažíme se odhadnout, kolik hlubokomořského dna je zmapováno. Ty odhady se liší od 5 do 15 procent. Jsou části, které známe velmi podrobně – Středoatlantský hřbet, hloubka 2 až 3 kilometry, moře kolem Galapág, Východopacifický hřbet. Tam je to zmapované v měřítku, jako je turistická mapa, někde ještě podrobnějším. Víme, kde je jaký lávový proud, kde je jaká podmořská hora. Ale takové ty ‚nudné‘ hlubokomořské roviny v hloubce 5 – 5,5 kilometru, kde je všechno pokryté rudým jílem, takovým červeným bahnem, které se strašně pomalu usazuje – to jsou oblasti, o kterých moc nevíme. A tam to překvapení ještě může přijít.“
Velkým tématem pro všechny, kteří se kdy zabývali záhadami moří a oceánů je pochopitelně Atlantida. Podle řeckého filozofa Platóna, který o ní psal ve 4. století př. Kr. ve svých dialozích Timaios a Kritias jako první, šlo o jakýsi ideální stát na ostrově, který se při velké katastrofě potopil. Za jediný den a noc.
Před lety jste ve své knize o Atlantidě dospěl k závěru, že ve skutečnosti neexistovala. Jak se na to díváte dnes? Byla nebo nebyla?
„Platón jasně popsal, co prý Atlantida byla. Ostrov, obrovské souostroví, námořní velmoc. Znali písmo, železo a tak dále. Atlantida byla zničena při boji s Preatéňany, kdy se jak Preatéňané, tak Atlantida ponořili při strašné katastrofě do moře. Platón napsal zcela jasně: Atlantida byla zničena 9 000 let před mým životem. To znamená 11 000 let před dneškem. Co s tím? Buď věříme Platónovi, nebo ne. A nebo se snažíme nějak spekulovat a říkáme si: ‚Všechno je pravda, jen ten letopočet ne‘. Ale to je spekulace. Na mořském dně se nic podobného nenašlo. I když se říkalo: ‚Je to za Středozemním mořem, ve Středozemním moři, v Indickém oceánu‘. Atlantida se kladla asi na třicet míst na světě, některá zcela nesmyslná. Někdy přišly až ohromující zprávy. V roce 1988 sovětská expedice na jedno souostroví za Gibraltarským průlivem pořídila v sedmdesátimetrové hloubce fotografie, na kterých měly být mramorové sloupy, snad i něco jako je aténská Akropolis. Opakovaná expedice zjistila, že to je čedič. Čedič se rozpukává do sloupců, jak to známe u nás třeba z Kamenického Šenova, takže to byl planý poplach. Teď máme znovu poplach – Atlantidu prý našli severně od Cádizu, a je to prý jisté. Pod nánosem písku a bahna z řeky Guadalquivir prý už zjistili nějaké struktury. Ale to je stará písnička. Tam už kladli antický Tartessos, který skutečně existoval. Ten ovšem kvetl asi 500 let před Kristem, tak ho nemůžeme srovnávat s Platónovou Atlantidou.“
O Atlantidě se mluví pořád. Řekové dokonce svolávají atlantologické konference...
„Díky tomu, že moje knížka vyšla i anglicky, tak mě na ně zvou. Pro Řeky je to takové rodinné stříbro. Říkají – situace v Aténách za Platónova života nestála za moc a Platón se snažil povzbudit své současníky. Atéňané podle něj porazili ohromnou námořní velmoc, Atlanťany. Platón byl na Sicílii, kde právě vybuchla Etna, byl také v Řecku, když bylo obrovské zemětřesení, které zničilo město Helike v Korintském zálivu. Takže se mohl inspirovat. Mohl se také inspirovat Kartágem. Když popisuje kruhovou strukturu atlantských přístavů, tak vlastně popisuje Kartágo. Takže Platón měl inspiraci a zpracoval ji jako esej, kde chtěl povzbudit své současníky. Tento můj názor má, dejme tomu, 90 procent atlantologů. Zbylých 10 procent různě spekuluje, hlavně o tom, že Platón neměl na mysli naše roky, ale měsíční roky, které používali Egypťané. Historii o Atlantidě údajně převzal od egyptských kněží. To už jsou ale spekulace. Pokud hledáme přesně takovou Atlantidu, jak ji Platón popsal, těžko ji najdeme. Ani stopa po ní nezůstala. Pokud hledáme nějaká potopená města, zříceniny, staré přístavy, těch najdeme ještě moc a nejenom ve Středomoří.“
Je docela dobře možné, že se Platón inspiroval skutečnou katastrofou, při které se nějaký ostrov potopil do moře. Pokud se ale něco podobného stane, jde většinou jen o malý ostrůvek, který vystoupí nad hladinu díky zemětřesení nebo výbuchu podmořské sopky. Po nějaké době se zase ztratí. Ani takový ostrov však nezmizí za noc a den.
Atlantida prý také mohla ležet na pobřeží Černého moře, v dobách, kdy ještě bylo sladkovodním jezerem. Říká se, že jeho hladina byla mnohem níž, než hladina Středozemního moře, se kterým jezero nemělo žádné spojení. Pak praskla Bosporská šíje a do jezera se vevalil vodopád mořské vody, která rychle zatopila velké obydlené oblasti. A tak prý vznikl mýtus o potopě a možná i ten o Atlantidě?
„Když vezmeme historii Černého moře, střídalo se tam sladkovodní jezero, moře, stagnující moře, moře se sirovodíkem, moře s provětralou vodou. Dneska je v takovém stadiu, že i když je spojeno se Středozemním mořem Bosporem a Dardanelami, tak přece jen jeho voda pod hloubkou 200 metrů stagnuje. Je bez kyslíku, dokonce se sirovodíkem, žijí v ní jen bakterie a podobná havěť, která snese toto otrávené prostředí. My víme z vrtných jader a z analýzy sedimentů, že k této poslední změně došlo asi před 6 000 lety. Předtím bylo na místě Černého moře sladkovodní jezero. Někteří říkali – když se náhle uvolnilo spojení se Středozemním mořem, tak to znamená, že hladina jezera, pokud byla níže, začala rychle stoupat. Tím se zaplavoval šelf Černého moře, kde mohla být sídliště, a právě to mohlo být prý zdrojem legendy o biblické potopě. Toho se chytil slavný americký mořský geolog Ballard. Ten by se proslavil i kdyby neobjevil Titanic, svými báječnými knížkami o Středoatlantském hřbetu. Ballard udělal dvě expedice do Černého moře, s ponorkami autonomními i normálními, vrtáním, fotografováním mořského dna. Doufal, že na jižním, tureckém šelfu najde stará sídliště. Našel vraky, ale když udělali analýzy radioaktivním uhlíkem C14, tak zjistili, že jsou středověké.“
Přestože Ballard nic nenašel, Černé moře je stále plné překvapení...
„Největším překvapením je obrovské množství metanu. Téměř každý slyšel o hydratovaném metanu, který vypadá jako ošklivý led. Je schovaný pod mořským dnem, a když ho vyzdvihneme, těžko se uchovává. Může ale vybuchnout na mořském dně, pak se rozptýlí jako bubliny metanu a uniká do atmosféry. Zajímáme se o něj, protože je to potenciální palivo, potenciální zdroj energie. Spočítalo se, že kdybychom všechna metanová ložiska začali využívat, tak máme na deset let dost energie pro celý svět. A teď si představte, že kousek od delty Dunaje a ještě jižněji, se nalezla jedna taková ‚metanová bomba‘, jak tomu dokonce někdo říká. Prý kdyby se to najednou uvolnilo, mohlo by to udělat psí kusy. A k tomu ještě únik do atmosféry, ten by byl dost nebezpečný.“
Vraťme se k Platónově Atlantidě. Patří tedy, i přes všechny ty nové objevy a hypotézy, jen do sféry pohádek a mýtů? Jako třeba Bermudský trojúhelník?
„Nesrovnávejte prosím Atlantidu s Bermudským trojúhelníkem! Tím se nikdo vážně vědecky nezabývá. Díky Atlantidě máme obrovské nové poznatky o mořském dnu. Když se hledá Atlantida, dělají se vrty, fotografuje se mořské dno a tak dále. Bermudský trojúhelník je pohádka pro dospělé. Od samého začátku to je novinářský výmysl, přizdobovaná kachna. Vždyť se stačí podívat do Lloydova registru v Londýně, je volně přístupný. Existuje Encyklopedie mořské dopravy, kde je celý svazek věnován katastrofám a tomu takzvanému ‚nevysvětlitelnému‘. Nakonec zjistíme, že těch katastrof je tam daleko méně, než kdybychom to přepočetli na plochu světového oceánu. Kdyby opravdu hrozilo tak strašlivé nebezpečí, myslíte, že by pojišťovny všem lodím, které plují přes Bermudský trojúhelník, okamžitě nezvýšily pojistné?“
Za ‚otce Bermudského trojúhelníku‘ je označován americký novinář Charles Berlitz.
„Někdy se za něj stydím. Třeba když napíše: ‚Bermudský trojúhelník je jediné místo na světě, kde světélkuje mořská voda‘. To přece zná každý, anglicky se tomu říká whiting. Ta voda nesvětélkuje, je to bělavá mořská voda, v tropických mořích běžná věc, hodně saturovaná kalcitem, aragonit se tam sráží... A to je jedna věc za druhou, spousta těch nesmyslů. Jediná logičtější věc, na kterou přišli (neříkám, že se to stalo, ale je to možné), že za to může metan. Je tam takzvaná plošina Blake, kde opravdu metan je. Jeden snaživec dokonce udělal experiment, že pustil na vodu loďku, dal pod ní nějaké bomby s metanem a ta loďka se opravdu po mnoha pokusech převrhla. Ale bylo to v hloubce několika metrů. To je nesrovnatelné s tím, že by se převrhla nějaká pořádná loď, a že by se to mohlo stát v hloubce několika set metrů. Nesmyslů o Bermudském trojúhelníku bylo napsáno spousta. Všechno jsou to fantazie. To, že letadlo zmizelo z obrazovky a tak dále. Nebylo to potvrzeno, úplný nesmysl. Že ta slavná letka Avengerů hlásila: ‚Nevíme kde jsme, všechno je obráceně‘. To vůbec není pravda. Vždyť existují záznamy!“
Nechme tedy Bermudský trojúhelník trojúhelníkem. A pro tentokrát i záhady záhadami. S geologem a oceánografem Zdeňkem Kukalem, emeritním členem České geologické služby, se sejdeme ještě jednou. Budeme si povídat o tom, co se skutečně skrývá a nebo může skrývat na mořském dně. Případně i pod ním.
Vysíláno v Planetáriu č. 23/2011, 4. - 10. června.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
Kompletní příspěvek si poslechněte ZDE (13:59).
Přečtěte si také:
Atlantis – země, kterou stále někdo hledá
