Na Měsíci se rekordně blýskalo!
Španělští astronomové nedávno zaznamenali na povrchu Měsíce výrazný záblesk, způsobený dopadem meteoritu.
O záblescích na souputníku naší Země, tedy na Měsíci, jsme v naší pravidelné rubrice mluvili už několikrát. Připomenu především záhadu fotografie astronoma-amatéra Leona Stuarta, který už v roce 1953 zachytil jakýsi záblesk na měsíčním povrchu. Vědci tehdy přičítali úkaz spíš jevům v naší atmosféře, než tomu, že by šlo o dopad cizího tělesa na Měsíc. O více než 40 let později se ale domněnka potvrdila – astronomové našli na místě Stuartova záblesku kráter o rozměrech, které odpovídaly zmíněné srážce.
Na Stuartovu fotografii jsem si mimoděk vzpomněl, když se mi do ruky dostala zpráva o rekordním dopadu meteoritu na Měsíc. Zaznamenal ji program MIDAS pro detekci a analýzu měsíčních impaktů, který trvá už přes pět let a do kterého jsou zapojeni i španělští astronomové. Právě ti 11. září 2013 krátce po 20. hodině světového času zachytili dopad tělesa, který po sobě zanechal velmi výraznou skvrnu. Jasnost záblesku prý byla taková, že ji mohl po dobu víc než osmi sekund vidět člověk pouhým okem.
Měsíční povrch bombardují meteority poměrně často a samozřejmě na něm také zanechávají své stopy, protože Měsíc nemá atmosféru, ve které by většina z nich zanikla. Záblesky se čas od času objevují i na kamerových snímcích. Jenže ten loňský byl svou intenzitou i dobou trvání záblesku opravdu výjimečný. Jeho jasnost byla podle astronomů jen o něco menší než je jasnost známé hvězdy Polárky. Z výpočtů vyplývá, že záblesk způsobil meteorit o velikosti až téměř půldruhého metru. Tento projektil o hmotnosti kolem 400 kilogramů narazil do Měsíce rychlostí asi 17 kilometrů za sekundu. Dopadem se uvolnila energie o síle více než 15 tun trinitrotoluenu. Záblesk a zjasnění vzniklo tepelným zářením horniny, která se při srážce s tímto tělesem velmi rychle roztavila a částečně i vypařila. V měsíční oblasti zvané Mare Nubium, Moře oblaků, vznikl nový kráter o průměru kolem 40 metrů. Astronomové srovnávají srážku s podobným úkazem v březnu 2013, který však měl jen třetinovou energii a vytvořený kráter byl jen poloviční.
Nejde ovšem jen o rekordy. Pozorování a detekce těchto úkazů má význam i proto, že se tělesa, která je způsobují, mohou dostat také do blízkosti Země a ohrozit tak i naši planetu.
Vysíláno v Planetáriu č. 11/2014, 15. března.
Rubrika Mýty, omyly a novinky astronomie se vysílá každé třetí Planetárium v měsíci.
