Evropská mapa rostlinných invazí

26. duben 2009

Evropskou přírodu stále více ohrožují invaze živočišných a rostlinných vetřelců. Vytlačují domácí druhy, často negativně ovlivňují ekonomiku a někdy i zdraví Evropanů. Aby bylo možné účinně se s vetřelci vypořádat, je v první řadě nutné důkladně zmapovat jejich rozšíření.

Výsledkem práce španělských, britských a také našich odborníků je první evropská mapa rostlinných invazí, která byla zveřejněna začátkem letošního roku. Z české strany se práce na Evropské mapě rostlinných invazí účastnili odborníci z Masarykovy univerzity v Brně a Botanického ústavu Akademie věd České republiky v Průhonicích. Mezi nimi i botanik Petr Pyšek.

Pro začátek si zopakujme, co znamená pojem "rostlinná invaze". Jak k nim dochází a čím škodí?

Petr Pyšek: Každý rostlinný druh někde v průběhu evoluce vznikl; tam má oblast svého přirozeného rozšíření, roste tam v rovnováze s ostatními druhy rostlin a živočichů a je tam adaptován na podmínky prostředí. Mnoho rostlinných druhů však člověk zavléká do oblastí, kde se předtím nevyskytovaly. Děje se to někdy úmyslně - jako plodiny, okrasné rostliny - nebo neúmyslně, jako příměs semen ke všemu, co souvisí s lidskou činností. Když se ty druhy dostanou do oblasti, kde předtím nebyly, jsou některé z nich schopny se tam šířit, zdomácní tam, a pak působí potíže. Z celkového počtu takto zavlékaných rostlin jen malá část uspěje natolik, že je možno hovořit o invazních druzích. Je to v řádu malých procent. Nicméně proto, že těch druhů se zavléká opravdu hodně, tak i těch invazních druhů je potom dost. A čím škodí? Právě proto, že se tam nekontrolovaně šíří, potlačují diverzitu původních společenstev, mění fungování ekosystémů a narušují vazby, které se v těch původních ekosystémech vyvíjely po miliony let evoluce.

Jak při poznání nebo hodnocení těchto invazí pomůže Evropská mapa rostlinných invazí, na jejímž vzniku jste se podíleli i vy tady v Botanickém ústavu Akademie věd? Jaké jsou možnosti jejího využití?

Petr Pyšek: Já bych nejdříve řekl, co ta mapa je, nebo jak vznikla. My jsme vlastně na základě dat, která jsme měli z různých částí Evropy, vyjádřili, nakolik jsou jednotlivá stanoviště, která se vyskytují v evropské krajině, zasažena invazemi. To znamená, kolik zavlečených a většinou zdomácnělých druhů, a nemuselo jít nutně o druhy invazní, se vyskytuje na jednotlivých typech stanovišť. A z toho jsme potom vytvořili mapu, která nám ukazuje na té kontinentální úrovni, které oblasti jsou invazemi méně nebo více zasažené. Pokud dojde k tomu, k čemu v současné době ta iniciativa směřuje, tedy koordinovat činnost zaměřenou k potlačování nepůvodních druhů na celoevropské kontinentální úrovni, tak si lze představit, že právě těm regionům, které jsou hodně zasaženy, se bude třeba věnovat větší pozornost; je možno tam směřovat více peněz a podobně. Je třeba si uvědomit, že ta mapa je založena na diverzitě - na počtu druhů nebo relativním počtu druhů všech zavlečených rostlin v těch společenstvech. Nicméně my víme, že měřítko, které jsme použili, velmi úzce koreluje i s výskytem těch obtížných invazních druhů, které působí potíže, mají dopad na prostředí a ekonomické důsledky. Takže skutečně ty nejzasaženější oblasti nám indikují, kam je třeba upřít zvýšenou pozornost. A další využití té mapy, na kterém v současné době pracujeme - v rámci evropského projektu Alarm, který probíhal v šestém rámcovém programu, skupina kolegů vypracovala základní socioekonomické scénáře změny využití půdy za různých ekonomických předpokladů. Ty scénáře říkají, co se bude dít s evropskou krajinou, pokud bychom pokračovali tak jako teď, pokud bychom se zaměřili spíše na scénář, který by byl vůči životnímu prostředí šetrnější a nebo na scénář, který akcentuje hlavně ekonomický rozvoj. My v současné době pracujeme na predikcích toho, jak za těchto tří socioekonomických scénářů by se ta invazní mapa měnila. To znamená, že budeme schopni říct - pokud se budou socioekonomické aspekty ubírat tímto směrem, tak to bude mít takové a takové důsledky v těch a těch regionech. Někde ty invaze ustoupí, někde se naopak zhorší.

Jaké oblasti nebo ekosystémy v Evropě jsou rostlinnými invazemi zasaženy nejvíce a které naopak nejméně?

Petr Pyšek: Invaze jsou podmíněny a spojeny s lidskou činností, a tak obecně platí, že nejvíc nepůvodních druhů se vyskytuje v člověkem nejvíce narušených ekosystémech. To jsou městské aglomerace a jejich okolí, zemědělské oblasti, poměrně hodně jsou invadovány také břehy řek a naopak málo zasaženy jsou takové přirozené typy ekosystémů, jako třeba rašeliniště nebo horské oblasti. Tam je obecně dost silný vztah mezi tou invadovaností a nadmořskou výškou, přičemž teplejší nížiny bývají obecně více invadovány než vyšší nadmořské výšky. Při studiích, které předcházely vytvoření této mapy, jsme řešili, které faktory působí, že určité stanoviště, určitý ekosystém, je hodně zasažen a jiný málo. Protože v invazní biologii se celkem ví, nebo je potvrzeno, že velký vliv má to, čemu se říká přísun diaspor. To znamená kolik rozmnožovacích částí rostlin, semen, úlomků, oddenků a podobně, se nám na to určité stanoviště dostává. Pak tam hraje samozřejmě roli klima, zejména v našich zeměpisných šířkách, protože řada rostlin je k nám zavlékána z teplejších oblastí a ty tady pak trpí tím, že není třeba dostatečně dlouhá vegetační sezóna, nestačí dokončit životní cyklus a přinést semena. A my jsme právě tyto dva faktory nějakým způsobem srovnávali s tím, jaký vliv na to má ta vlastní identita toho stanoviště. A ukázalo se, že typ stanoviště je důležitější než tyto dva faktory, o kterých jsem mluvil. To nám poskytlo určitou jistotu, že to mapování na základě stanovišť lze použít.

Invazní druhy, rostlinné i živočišné, aktivizovaly už i evropské úředníky, kteří vydali vůbec první komuniké o invazních druzích. Nastiňují v něm cestu k evropské strategii boje s invazními druhy důslednějším uplatňováním stávající legislativy, doplněné případně o některá nová ustanovení. Vy jste naproti tomu nedávno spolu s kolegy z Nového Zélandu, Španělska a Švýcarska publikoval v časopise Science článek, navrhující vznik celoevropské agentury, která by měla invazní druhy jako hlavní předmět zájmu, koordinovala by výzkum, monitorovala výskyt druhů, spolupracovala na navrhování legislativy a poskytovala servis členským státům. V současnosti se invazními druhy zabývá hned několik organizací, pro které však není tato problematika hlavním tématem. Příliš spolu nespolupracují a to je pochopitelně problém - invazní druhy neznají hranice. Mnohé z nich najdeme i u nás v České republice. Které z těch rostlinných jsou nejnepříjemnější nebo nejškodlivější?

To je bohužel fakt, který třeba právě alergiky příliš nepotěší. Ale jistě nejen oni se budou ptát, jestli je nějaká naděje, že se nepříjemné invazní druhy podaří z České republiky vymýtit úplně?

Boj s invazními druhy je během na dlouhou trať, který potřebuje důkladnou koordinaci. Evropská mapa rostlinných invazí, na jejímž vzniku se podílel i Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd České republiky, mu dává pevný startovní rámec. Co bude dál se teprve uvidí. Jak jste jistě z našeho povídání pochopili, likvidace škodlivých invazí je totiž činnost nevděčná a s velmi nejistým výsledkem.

Vysíláno v Planetáriu č. 17/2009, 25. dubna - 1. května 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (15:55).

autoři: frv , Petr Pyšek
Spustit audio