Kam se ztrácí motýli
V přírodě ubývá motýlů. Úbytek je to opravdu značný - možná jste si ho také všimli. Úbytku létajících krasavců si pochopitelně všimli i specialisté. A ti mají přeci jen více informací, které jim současný neutěšený stav motýlí populace umožňují nejen zkoumat a hodnotit, ale do jisté míry i vysvětlit.
O motýlech jsme si povídali s Martinem Konvičkou z Entomologického ústavu Akademie věd České republiky a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, specialistou na ekologii a etologii denních motýlů... Jak masivní je současný úbytek motýlů?
Martin Konvička: "Motýli jsou nejatraktivnější skupinou hmyzu. Jejich výzkum nám ukazuje nejen to, jak si stojí v evropské přírodě hmyz coby nejpočetnější skupina živočichů, ale jak jsou na tom živočichové vůbec. Už celé půlstoletí pozorují odborníci postupný, někde rychlý, někde pomalý, úbytek motýlů ze střední a západní Evropy. Kdybych měl tento úbytek vyjádřit čísly, pak bych řekl, že pětina druhů evropských motýlů je ohrožena. V České republice je to asi třetina všech druhů. Před sto lety u nás žilo 161 druhů denních motýlů a z nich 18 druhů úplně vymizelo - v České republice vyhynuli. To je 11%. Ze zbytku je zhruba další polovina nějakým způsobem ohrožena. Ještě horší a nebo nápadnější možná je, že neubývají jen druhy, které byly vždycky vzácné, žily na pár místech a prostě jsme je ztratili. Z roku na rok je pozorovatelný také velice rychlý úbytek hojných druhů, které jsme ještě před deseti lety mohli vidět běžně létat na loukách, v zahradách a polích, a ty se doslova ztrácejí před očima; nejen v České republice, ale v celé Evropě."
Kdy se vůbec začalo mizení motýlů intenzivněji sledovat?
Martin Konvička: "Motýli byli vždy nejpopulárnější skupinou, takže přitahovali pozornost umělců, milovníků přírody a samozřejmě i sběratelů motýlů, jak je známe ze starých komedií. Tím pádem tady byl stále poměrně velký kádr lidí, kteří mohli mizení nebo stav populace vidět. Ale opravdu exaktní poznatky o mizení motýlů se objevují v Evropě v 80. letech minulého století. U nás v České republice to byli zoologové Novák a Spitzer, kteří tehdy psali - budu parafrázovat - že ,před dvaceti lety bylo možné při procházce na loukách a v polích vidět na čtyřicet druhů motýlů'. Dnes jich můžeme vidět deset, možná jedenáct."
Zmínil jste se, že v České republice vyhynulo 18 druhů motýlů. Které z těchto případů jsou, jak se říká, nejkřiklavější?
Martin Konvička: "Největší znalosti máme o denních motýlech. Například žluťásek barvoměnný žil v teplých oblastech celé republiky a prakticky vyhynul. Jen tu a tam se ještě může objevit v Bílých Karpatech. Jasoň červenooký, symbol ochrany přírody, žil na desítkách míst v republice. Dnes ho známe jen z jediného místa a navíc je to uměle založená populace. Nebo třeba okáč písečný, poměrně velký motýl polabských písčin - dnes zmizely jak polabské písčiny, tak tento okáč. A to byli denní motýli... Možná ještě křiklavější je problém nočních motýlů, protože těch je mnohem více druhů, přes tři tisíce, a my narozdíl od denních motýlů přesná čísla neznáme, protože noční motýli žijí mnohem skrytějším způsobem života. Ale i tam se dají vyjmenovat desítky druhů, velkých i malých, které před sto lety nebyly žádnou vzácností a dnes je prakticky nepotkáme."
Postihlo toto vymírání pouze motýly, nebo se týká i jiných drobných živočichů?
Martin Konvička: "Bohužel, situace drobných živočichů je špatná jako celek. V roce 2006 vyšla Červená kniha bezobratlých České republiky, ve které jsou všechny údaje o motýlech, ale také o broucích, včelách, vosách a tak dále. Když se podíváte na ta čísla, tak uvidíte, že ve všech dobře prozkoumaných skupinách je 5-10% vyhynulých druhů. Vyhynulo zhruba 15% vrubounovitých brouků, 5% tesaříkovitých brouků, 15% druhů vos a včel. Při velkém zjednodušení se dá hovořit o vyhynutí 7-10% veškerých druhů hmyzu. Je třeba si také uvědomit, jak je to velký počet v absolutním měřítku. U nás se hovoří asi o třiceti tisících druzích hmyzu, takže těch 5-10% je vlastně ztráta nějakých dvou nebo tří tisíc druhů z České republiky. A podobně jako hmyz jsou na tom i jiní drobní živočichové, třeba některé druhy ptáků, kteří jsou s hmyzem svázáni."
Proč k tomuto vymírání dochází? Jedná se o plošný, celoevropský problém a nebo o místní drobnější komplikace, které se ve výsledku sčítají?
Martin Konvička: "Je to plošný problém, to můžeme předeslat, ale možná to chce ještě pár dalších slov na vysvětlenou. V naší přírodě se mnoha druhům daří lépe, než se jim dařilo a naší ochraně přírody se skutečně daří některé druhy chránit. Výrazné je to právě u ptáků, savců a vůbec větších obratlovců. Poměrně dobře jsme na tom také u cévnatých rostlin. Máme sice spoustu ohrožených druhů, ale nedochází k opravdovým ztrátám a skutečnému vymíráním. Dnešní ochrana přírody, péče o krajinu a ekologie dovede chránit rostliny, ptáky a savce, ale neumí, a to z mnoha důvodů, chránit hmyz. Což je velmi alarmující, protože hmyz představuje většinu organismů; hmyzu je mnohem více než ptáků a savců. Hmyz navíc vstupuje do celé řady ekologických interakcí. My si to neuvědomujeme, ale na hmyzu závisí opylování hospodářských plodin, tvorba půdy, boj s jinými druhy hmyzu a tak dále. A teď se dostanu k vaší otázce, která s tím velmi souvisí. Co se v posledních padesáti letech ve střední a západní Evropě stalo? Zásadním způsobem jsme změnili strukturu krajiny. Intenzifikací zemědělství a současně také lesnictví, o čemž se ví velmi málo, jsme tu krajinu zhomogenizovali. Tam, kde dříve byla drobná, jemnozrnná, pestrá mozaika políček, luk, sadů, pastvinek, opuštěných ploch, lesních lemů, alejí, malých lomů, písníků, jezírek a podobně, vznikly velké homogenní celky s ostrými přechody. A teď proč je to důležité... Těch 30 tisíc druhů hmyzu, celá ta obrovská diverzita, u nás žila a žije díky tomu, že jsou jednotlivé druhy na něco velmi úzce specializované - například modrásek hořcový potřebuje pro svůj život hořec, na kterém se vyvíjejí jeho housenky. Dospělci modráska hořcového však už hořec nepotřebují, vyhledávají jiné rostliny, na kterých sají nektar a potřebují také křoví, ve kterém se mohou ukrývat. Hmyz však není příliš mobilní. My vidíme motýla létat, ale ono to není tak jednoduché, jak se zdá. Desítky kilometrů neuletí, maximálně pár stovek metrů za život. V drobné, jemnozrnné krajině se nacházela celá řada zdrojů pro živočichy, nektar, úkryt i živná rostlina, blízko sebe, protože krajina byla jemně a různě obhospodařovaná. A to se změnilo. Dnes tu máme obrovské louky i pole a stejným způsobem obhospodařujeme lesy, ve kterých vysazujeme několik málo druhů dřevin, používáme stále stejné hospodářské postupy a tak dále. Tím jsme vlastně zhomogenizovali krajinu a odstranili z ní obrovský počet stanovišť pro druhy, které teď nemají kde žít."
I přes všechno, co už bylo řečeno, opravdu asi nelze pochybovat o tom, že příroda se v Evropě i v České republice doopravdy chrání. Existuje spousta nejrůznějších projektů, a přesto to u hmyzu a tedy i motýlů nefunguje tak, jak bychom si přáli. Co je špatně?
Martin Konvička: "Nejlépe to lze pochopit při srovnání s ptáky a rostlinami, u kterých záchranné programy skutečně fungují. Když chceme chránit ohroženou rostlinu, tak jí chráníme zpravidla v nějaké rezervaci, říká se tomu odborně ,in situ', o kterou pečujeme, aby byla taková, jakou ji rostlina potřebuje mít. V takové rezervaci můžeme populaci rostliny udržet nekonečně dlouhou dobu, podobně jako někde v botanické zahradě ne2bo na skalce. Tak fungují mnohé rezervace. Lidé si to někdy neuvědomují, ale jsou to vlastně botanické zahrady. Pták, třeba orel, to je zase jiná otázka. Ten je sice specializovaný a má své nároky, ale zároveň je inteligentní. Je velmi pohyblivý a dlouhověký. Takový obratlovec si v prostoru střední Evropy krajinu nebo stanoviště s vhodnými podmínkami pro vyvedení mláďat dokáže najít. Má na to několik let života. Hmyz se také potřebuje pohybovat, neudržíme ho v zahrádce za plotem, ale jeho akční rádius, životní rozsah, je jen pár desítek, maximálně stovek hektarů. Abychom udrželi populaci, potřebujeme zkrátka pár set hektarů nějakého typu stanoviště. To je příliš mnoho na to, abychom to dělali zahradnickým způsobem jako u nějaké orchideje, a příliš málo ve srovnání s orlem. Když se někde zničí stanoviště nějakého vzácného druhu, pták uletí a rostlinu můžeme přenést. Hmyz nám zpravidla vyhyne.
Motýly může podle Martina Konvičky spasit návrat k přirozené rozmanitosti krajiny. Někdy stačí málo - nechat v městském parku tu a tam nepokosený kus trávníku nebo pár ležících klád, kolem nově budovaných hypermarketů a průmyslových zón vysázet místo uniformních tují a stříbrných smrčků hloh, šípek nebo tavolník, plochy osít směsí lučních bylin a tu a tam vytvořit přirozenou skalku z hromady kamenů. Totéž se dá udělat i na zahrádce - pár kopřiv u plotu na ni přivábí babočky nebo paví oka... Informace o výskytu motýlů shromažďují pracovníci Entomologického ústavu Akademie věd České republiky také s pomocí veřejnosti. Proč?
Martin Konvička: "My jako entomologové potřebujeme co nejvíce informací o motýlech. Potřebujeme je plošně - z celé republiky a z nejrůznějších období roku. A to samozřejmě hrstka nás odborníků, kteří se tím nějakým způsobem živíme, nemůže sama zvládnout. S veřejností se proto snažíme spolupracovat. Snažíme se přesvědčit lidi, aby nám posílali svá pozorování motýlů, elektronicky nebo normální poštou. Ten kdo se zapojí, nemusí být vůbec specialista; nemusí znát všech našich 154 dosud přežívajících druhů. Bohatě stačí když jich zná pár - babočky, otakárky, žluťásky. Projekt má i své webové stránky - www.lepidoptera.cz. Tam se eventuelní zájemci dozvědí všechno, co potřebují. Důležité je, a to bych zdůraznil, že opravdu oceníme úplně každý údaj, i zcela izolovaný, například že někdo někde na chatě viděl motýla. Nám podobných údajů díky dobrovolným mapovatelům přicházejí desítky tisíc ročně. My jsme potom schopni statistickými analýzami dávat tyto údaje například do vztahu k počasí nebo ke změnám v hospodaření a podobně. Nebo spíše zatím doufáme, že toho budeme schopni. Jen tak pro ilustraci - naši šťastnější konkurenti ve Velké Británii, kde podobný projekt funguje přes dvacet let, dostávají skoro čtvrt milionu údajů ročně. Z toho už je skutečně možné uvařit fantastické informace."
Ten, kdo chce entomologům posílat hlášení, nemusí dokonce znát motýly vůbec. Úplně stačí, pokud motýla vyfotografuje a připíše, kde a kdy byla fotografie pořízena. Je to opravdu tak?
Martin Konvička: "Digitální fotografie je obrovský pomocník. Motýla skutečně není nutné znát, ale je možné ho vyfotit, třeba i odchyceného v ruce, pokud je to nějaký drobnější nebo plašší druh. My každému odpovíme, motýla mu určíme a informace zařadíme do databáze."
A co by mělo být výsledkem celého projektu?
Martin Konvička: "Jedním z výsledků bude nový atlas rozšíření motýlů, který by měl vyjít v roce 2012. My jsme podobný vydali v roce 2002, ale ten samozřejmě nebyl úplný, protože v něm chyběla masová účast veřejnosti. Teď očekáváme lepší pokrytí, hustší síť území a spoustu informací - procenta, změny meziroční, mezidekádové a tak dále. No a pak samozřejmě s těmi daty pracujeme. Například při studiu klimatických změn, jejichž vliv je na motýlech dobře pozorovatelný. A třetím výstupem je, že ta data jsou veřejná. Chcete-li například vědět, jací motýli jsou známí dejme tomu z okolí Jindřichova Hradce, můžete se na nás prostřednictvím našich webových stránek obrátit a dozvíte se to. Informace poskytujeme správám chráněných krajinných oblastí, samosprávám - prostě komukoliv, kdo si řekne. Pro nekomerční účely jsou tyto informace zdarma. Opravdu se s nimi pracuje. Například pokud se někde plánuje přeložka dálnice nebo podobná stavba, tak se nás ptají, jestli tím nedojde k ohrožení nějaké lokality. Data posloužila také při vyhlašování území systému Natura 2000 a podobně. Těmito záležitostmi se konkrétně zabývá můj nejbližší spolupracovník Jiří Beneš. Mohl by vám desítky hodin vyprávět, pro co všechno už ta data posloužila."
Chcete-li tedy i vy přispět svou troškou do mlýna, stačí navštívit už zmíněné webové stránky projektu Mapování motýlů České republiky www.lepidoptera.cz. Informace od vás mohou ve výsledku dokonce i pomoci k návratu motýlích krasavců do naší přírody. Povídali jsme si o tom s Martinem Konvičkou z Entomologického ústavu Akademie věd České republiky a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Vysíláno v Planetáriu č. 30/2009, 25. - 31. července 2009 (repríza z června 2008).
Přepis: Český rozhlas Sever. Redakčně upraveno.
