Potíže s americkým norkem
Naši přírodu obývá velké množství vetřelců - živočichů, kteří tu dříve nežili a teď se u nás úspěšně zabydlují. Ať už přišli sami a nebo je jejich rozšířením vinen člověk, dost často představují pro přírodu velký problém. Vytlačují z ní totiž její původní obyvatele. A ti nemají kam jít. Jedním z takových vetřelců je norek americký.
Kde se u nás norci američtí vzali? A proč se jim tu tak dobře daří? O tom jsme si povídali se zoologem Václavem Beranem, kurátorem sbírky zoologie a entomologie a také botanického herbáře Muzea města Ústí nad Labem.
Norci se k nám dostali, jak již jméno napovídá, ze Severní Ameriky, prostřednictvím kožešinových farem. Norek americký byl dříve velmi oblíbené kožešinové zvíře, byl tedy chovaný pro svoji velice kvalitní kožešinu, z které se vyráběly především dámské kabáty. Tento styl obhospodařování norků vznikl ve Spojených státech a poté se rozšířil i do Evropy, zhruba ve 20. letech 20. století. K nám se to dostalo zhruba v 50. letech a první norky americké máme z české přírody hlášené přibližně od 60. let, kdy unikali první jedinci z farem. Ta početnost postupně narůstala a dramaticky se zvedla po roce 1989, kdy se přestalo toto odvětví vyplácet a spousta farem zkrachovala. Jejich majitelé často norky vypustili do přírody, případně jim norci postupně unikali ze špatně zabezpečených chovů.
Mají norci američtí v naší přírodě ideální podmínky?
Ty podmínky jsou podobné jako v Severní Americe. V Evropě žil dříve ve velkém počtu norek evropský, který je dnes již kriticky ohrožený v celém areálu svého rozšíření - je prakticky na hranici vymření a je to jeden z nejvzácnějších evropských savců vůbec. A to právě díky norkovi americkému, který je o trošku větší a převzal jeho místo; zaujal ty biotopy, kde norek evropský žil. Takže norci američtí tady mají ideální podmínky pro život.
Jak to vypadá se stavy norka amerického v naší přírodě? Existují nějaké odhady, kolik jich vůbec u nás v současnosti žije?
Ohledně početnosti to jsou jen odhady, protože norek americký se velmi špatně sčítá. Například u vyder máme čísla velice přesná, u nich jsou přesné metody, jak ta zvířata sečíst. Ta čísla se pohybují mezi 3 až 4 tisíci jedinců v České republice. U norků amerických je to opravdu jen hrubý odhad a je třeba to tak brát - pohybuje se zhruba od 10 tisíc po 100 tisíc kusů.
To ale znamená, že přítomnost norků amerických při těch počtech určitě musí způsobovat nějaké problémy. Ten jejich zásah do přírody určitě nebude zanedbatelný.
Určitě není zanedbatelný. Dobře zdokumentovaný je v dnešní době pouze na ohrožených, zvláště chráněných nebo řídkých druzích, které žijí v České republice. Například na racích, kde ti norci dokáží způsobovat velké problémy, na vodních ptácích, případně na užovkách podplamatých. Mnohem méně je jejich vliv zdokumentovaný například na rybách, které jsou hlavní potravou norků amerických. Dříve se usuzovalo, že ten vliv bude pouze okrajový, ale při té současné početnosti už norci mohou mít velký vliv na některé populace, obzvláště těch vzácnějších druhů ryb. Podobně mohou mít velký vliv například i na populace obojživelníků.
Už tu byla řeč o vydrách, které jsou narozdíl od norka amerického v naší přírodě doma. Nemá právě vydra říční s rozšiřováním norků nějaký významnější problém? Nepřekážejí si navzájem?
V některých zemích, například ve Velké Británii, při nástupu norka amerického a jeho plošném rozšíření soudili, že vydra s ním problém má, a že v místech, kde se norek prudce šíří, vydra ustupuje. Ale v dnešní době se ukazuje, že tomu tak zřejmě není. Například i z našich výzkumných ploch v České Kanadě v okolí Dačic máme praktické zkušenosti s tím, že tyto dva druhy spolu krásně soužijí na stejných místech, loví na stejných rybnících, dokonce využívají stejné nory k odpočinku a často odpočívají jen pár metrů od sebe. Takže si myslíme, že ten problém tady není. Způsob života norka amerického a vydry říční je velmi podobný. Jsou to semiakvatické druhy, to znamená, že silně využívají vodní prostředí. Vydra říční je na něj vázaná více, než norek americký. Potravou vydry jsou především ryby, a to z 60 - 90 procent; jako doplněk potravy jim mohou sloužit obojživelníci, raci a savci. U norka amerického je potrava pestřejší, záleží hlavně na nabídce. Může v ní dominovat rybí složka, ale často jsou to právě drobní savci, které norek loví v bezprostředním okolí vod. Podél břehů rybníků a vodních toků mohou na jídelníčku norků často dominovat raci, které norek s velkou oblibou konzumuje, případně také vodní ptáci, na které se dokáže specializovat. Vydra s norkem jsou si potravně blízcí, ale vzájemně se asi neomezují, protože norek americký není schopen ulovit tak velké ryby jako vydra říční. Potravně si pravděpodobně příliš nekonkurují. Obývají stejné prostředí, využívají podobný typ odpočinkových míst, tedy hlavně podzemní nory, ale zdá se, že ani tam není problém. Norek se dokáže přizpůsobit nabídce, takže pokud najde vydří nory, které jsou volné, zabydlí se v nich, ale dokáže obývat i jiné prostředí, například naplavené hromady větví i jiného materiálu podél břehu, případně husté keře nebo jen vysokou trávu. V tomto ohledu je velice přizpůsobivý.
I vzhledem k těm početným stavům je zřejmé, že norek asi nemá potíže s rozmnožováním. Jak je na tom třeba ve srovnání s vydrami?
Norek je velmi plodné zvíře. To byl také jeden z důvodů, proč byl tak oblíbený na kožešinových farmách, že se velice dobře rozmnožoval. Norci mohou mít každý rok až osm mláďat; v přírodě jich pravděpodobně mívají méně. Z České republiky máme však velice málo údajů o množství mláďat a o tom, jak probíhá reprodukce norků v přírodě. Nicméně - velice se jim daří. Vydra je v tomto pomalejší, ta mívá maximálně tři mláďata jednou ročně a většinou se ukazuje, že samice asi nemívají mláďata každý rok. Vydry ani zdaleka nejsou tak reprodukčně úspěšné jako norci američtí. To vlastně vysvětluje i ten rychlý nástup norků amerických, kteří se početně velice rozrostli v posledních deseti až patnácti letech, zatímco vydry nastupují mnohem pomaleji a pravděpodobně už jsou zhruba na vrcholu svých početních stavů, které můžeme očekávat v České republice.
Norek americký, původem severoamerická lasicovitá šelmička, která do naší přírody pronikla z bývalých kožešinových farem a dobře se jí u nás daří, není jen problémem České republiky. Zvířata pochopitelně neuznávají hranice a šíří se přírodou jak je jim libo, bez ohledu na to, jsou-li vítána či ne. A z norka amerického asi nemají radost nikde v Evropě...
Nikdy se zkrátka nedozvíme, kolik norků amerických v naší přírodě vlastně žije. Víme jen, že jich je hodně. A jak se takový norek americký vůbec pozná?
Norek americký není jediný vetřelec s chlupatým kožichem, který pronikl do naší přírody. V České republice i ve zbytku Evropy se dnes docela běžně můžete setkat s volně žijícími zvířaty, která znáte od vidění spíše jen ze zoologických zahrad. Nejde o žádné člověku nebezpečné šelmy, ale škůdci to rozhodně jsou...
O norkovi americkém i dalších kožešinových vetřelcích, které můžete potkat v naší přírodě, jsme hovořili se zoologem Václavem Beranem, kurátorem sbírky zoologie a entomologie a také botanického herbáře Muzea města Ústí nad Labem. Z přítomnosti zmíněných zvířátek není proč se radovat. Odstěhovat je nelze; musíme je tedy alespoň dobře poznat, abychom před nimi mohli chránit naše původní druhy - jak jen to jde. Je jisté, že se k této problematice v Planetáriu ještě někdy vrátíme.
Vysíláno v Planetáriu č. 05/2010, 30. ledna - 5. února.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (16:35).
