Zvířecí mýty a mytická zvířata
Na počátku byla předloňská mezinárodní konference, která se konala na katedře asijských studií Univerzity Palackého v Olomouci. Na konci je sborník příspěvků, vydaný letos nakladatelstvím Academia. Čtenářům se zájmem o východní kultury nabízí tématicky asi neúplný, ale geograficky rozmáchlý pohled na problematiku zvířat v tradicích východní Asie.
Můžete se třeba zamyslet nad tím, proč si Tibeťané věší na zeď ochranné obrázky zachycující opici, která dost nechutným způsobem páře a trhá na kusy osobu ženského pohlaví. Zajímavý je i pohled do korejské kultury, která si zvířat nikdy příliš nevšímala – a když, tak jen v podobě symbolů. Japonci si pro změnu už po staletí vyprávějí příběhy o ženě, která se proměňuje v hada a nebo o hadu, beroucím na sebe ženskou podobu. Možná si při tom vzpomenete na středověkou pověst z evropské tradice o Meluzíně, víle s hadím ocasem namísto nohou. Další z příspěvků sborníku se soustřeďuje na kulturu Vietnamu a různá zvířata – skutečná i bájná – která jsou zobrazována v tradičním vietnamském umění. Z podobného soudku je i příspěvek, věnovaný zvířecím figurkám na střechách čínských paláců a chrámů. Figurky je zdobí, plní současně ochrannou funkci a mají i další významy.
Zajímavý je také rozbor malovaných miniatur ze sbírek Náprstkova muzea v Praze, zobrazujících dvanáct z osmapadesáti tzv. hrozivých božstev tibetského buddhistického panteonu se zvířecími hlavami. Možná vás ale víc zaujme povídání o původu a vývoji některých znaků čínského písma, označujících zvířata. Dva příspěvky vás zavedou na Taiwan – jeden je věnován původním obyvatelům ostrova bununské národnosti a jejich mizejícímu jazyku, druhý rituálním soudům, jejichž součástí bývala poprava kohouta. Dočtete se také o uctívání buvola u jihočínských Zhuangů.
Za zemi s velmi zvláštním vztahem k zvířatům byla a je považována Indie. V jednom z příspěvků sborníku, kterým listujeme, se však můžete přesvědčit, že problém je hlavně v odlišném chápání živých tvorů v evropské a hinduistické tradici. Velmi silně to vyšlo najevo za britské koloniální nadvlády, kdy se do „hry o zvířata“ navíc zapletla i třetí strana – hinduisty opovrhované indické kmenové obyvatelstvo.
Poslední i první příspěvek sborníku se od těch ostatních liší; hlavně tím, že se tématu věnují obecněji a ne na základě asijských reálií. Známý přírodovědec a esejista Stanislav Komárek rozebírá problematiku lidové klasifikace živočichů, která má jen málo společného se skutečnou systematikou. A konečně antropolog Josef Duda se věnuje mytickým zvířatům v paleolitickém umění; zejména takzvaným teriantropním bytostem, zčásti zvířecím a zčásti lidským, kterých známe ze západoevropských jeskyní dost, aniž bychom tušili, co jsou vlastně zač.
Editorkou sborníku Zvířecí mýty a mytická zvířata byla sinoložka Lucie Olivová. Dalších jedenáct autorů, našich i zahraničních, mi jistě odpustí, že jsem je nejmenoval. Jejich společné dílo vám ale mohu vřele doporučit.
Lucie Olivová a kolektiv: Zvířecí mýty a mytická zvířata. Praha: Academia 2010. ISBN 978-80-200-1815-1
