Dinosauři v Antarktidě

Dinosauři žili i v Antarktidě, přestože se i v jejich dobách dnešní ledový kontinent z části nacházel za polárním kruhem. Stejně jako před týdnem i dnes vás světem dinosaurů provede popularizátor paleontologie Vladimír Socha. Jak to tedy bylo s tou Antarktidou?

„Nebyla úplně přesně tam, kde je teď a především byla ještě spojená s Austrálií. Tvořila jakýsi cíp jižního superkontinentu Gondwany. Co se týče podnebí, tak to bylo určitě poněkud příznivější, než je teď. Předpokládá se a bylo spočítáno podle různých průzkumů, izotopů některých prvků a potažmo i podle složení tehdejšího rostlinstva, že průměrná teplota se tam pohybovala kolem 5 – 10° Celsia nad nulou. Přesto ale byla půda zřejmě po větší část roku ztuhlá a zmrzlá. Byl to nejen tento permafrost, ale především se tu setkáváme s polární zimou, která dané ekosystémy zahalila úplnou tmou a vytvořila velmi špatně obyvatelné prostředí. Přesto víme, že i v těchto podmínkách žili někteří dinosauři, kteří se jim zřejmě dokázali přizpůsobit. Nejznámější lokalitou z území dnešní Jižní Austrálie, která tehdy také byla za jižním polárním kruhem, je Dinosaur Cove, Dinosauří zátoka, kde tým australských paleontologů už od 80. let objevuje zkameněliny některých dinosaurů, jako je třeba Leaellynasaura. To byla taková malá ‚obdoba‘ dnešní ovečky, můžeme-li to tak říci. Pravděpodobně opeřený dinosaurus, býložravý, se zobákovitým zakončením čelistí, který žil na tomto území asi před 110 miliony let, v období spodní křídy. Měl velmi dlouhý ocas a nedávno bylo zjištěno, že tento ocas byl co do délky doslova naddimenzován, a tak se objevila teorie, že jej dinosauři při spánku mohli používat jako jakousi šálu nebo deku, kterou se obtočili, aby mohli snáze překonávat období ztížených podmínek. Víme také, že někteří dinosauři byli schopní norovat, budovat si jakési nory v zemi, což se dříve vůbec nepředpokládalo. A do značné míry to může promluvit i do problematiky přežívání dinosaurů včetně potenciálního přežití do třetihor, o kterém se někdy spekuluje. Ale to je samozřejmě otázka o nějakých 40 milionů let pozdější. Zajímavé je, že ti ‚polární‘ dinosauři vykazují jisté adaptace právě na snášení podmínek polární zimy. Měli například zvětšené očnice, takže předpokládáme, že měli velké oči schopné pojmout minimální svit, podobně jako dnešní kočky, aby i za šera dobře viděli. Předpokládáme, že měli nějaké další přizpůsobení chladu, například relativně kratší a robustnější končetiny. Téměř s jistotou museli mít opeření a museli být do určité míry teplokrevní; nějakým způsobem museli mít zvýšenou a na svém okolí ne zcela závislou teplotu, protože v opačném případě by v takovém prostředí velmi těžko přežívali.“

Informace o fauně druhohorní Antarktidy tedy čerpáme především z nalezišť na dnešním australském kontinentu. V samotné Antarktidě je příležitostí k objevu nějaké fosilie mnohem méně, nicméně i tam k nim dochází. Jedna ze známých paleontologických lokalit je dokonce i nedaleko české polární stanice na ostrově Jamese Rosse.

Cryolophosaurus ellioti - dinosaurus z Antarktidy, vybavený podivným hřebínkem nejasného účelu|foto: John Conway

„Ze samotné Antarktidy je to v podstatě zatím jen pár nálezů. Samozřejmě – velkou roli v tom hraje právě odlehlost a extrémní podmínky, které panují na kontinentě dnes. Předpokládá se, že kdyby současný ledový příkrov nepřekrýval většinu tamních geologických sedimentů, pravděpodobně by bylo možné o Antarktidě hovořit jako o dalším ráji dinosauří paleontologie, protože nálezů by odtamtud bylo velmi mnoho. V současnosti známe tři rody nebo druhy dinosaurů přímo z Antarktidy. V roce 1991 byl popsán poměrně velký dravý dinosaurus Cryolophosaurus ellioti. Byl to asi 8 metrů dlouhý masivní dravec, který žil před nějakými 190 miliony lety, na počátku jury. Zajímavé je, že měl jakýsi dutý hřebínek, který se mu zvedal nad očima a trošku připomínal účes Elvise Presleyho ze 70. let – proto se tomu dinosaurovi nejprve přezdívalo ‚elvisaurus‘, než přišel ke svému definitivnímu jménu. Ještě před ním, již v 80. letech, byl objeven ankilosaurus, mohutný dinosaurus s tělním obrněním v podobě zkostnatělých kožních plátků, který v roce 2006 dostal jméno Antarctopelta oliveroi. Je to první z Antarktidy popsaný dinosaurus ze skupiny Thyreophora. No a ještě odtamtud známe jednoho prosauropoda, menšího příbuzného obrovských sauropodů, který dostal název Glacialisaurus hammeri. Byl popsán v roce 2007 a také dokládá, že dinosauři museli v druhohorní éře skutečně po většinu doby obývat i tento jižní, dnes ledový kontinent... Právě ten zmíněný ankilosaurus byl roku 1986 objeven na cípu Ostrova Jamese Rosse, další četné nálezy pocházejí také z nedalekého ostrova Vega. Ten proslul i tím, že kromě zubů pravěkých ptáků a snad i plesiosaurů tam byly objeveny také zuby kachnozobého dinosaura – hadrosaurida, jak se jim také někdy říká. Našly se tam také pozůstatky ptáka Vegavis iaai ze svrchní křídy, který patří mezi nejstarší zástupce skupiny vrubozobých. Tyto nálezy značně posouvají naše znalosti o tom, jaké druhové spektrum se i na dnes tak ledovém kontinentě, jako je Antarktida, kdysi nacházelo.“

Dinosauří fosilie byly nalezeny nejen na částečně leduprostých ostrovech přiléhajících k ledovému kontinentu, ale také na místech, kde nad sněžnými pláněmi ční skalnaté vrcholky antarktických pohoří. Konkrétně se jedná o druhou nejvyšší horu Antarktidy Mount Kirkpatrick, jejíž vrchol se nachází v nadmořské výšce 4 528 metrů. Hledat fosilie dinosaurů tak vysoko a ještě k tomu v nestálém a mrazivém počasí není žádná legrace.

Replika kostry cryolophosaura, vystavená v Bruselu|foto: MWAK, lic. public domain

Kdyby nebylo ledu, potenciál antarktických nalezišť by byl jistě veliký. Bohužel tam je a nedá se s ním nic dělat. Led je i na dalekém severu. I tam se pod ním na mnoha místech skrývá pevnina. Pocházejí i odtamtud nálezy dinosauřích zkamenělin? Málokoho asi překvapí, že skutečně ano.

Uzavírá své dnešní povídání o dinosaurech popularizátor paleontologie Vladimír Socha. Navštívili jsme s ním ledové kraje Antarktidy i Arktidy. Za týden se přesuneme mnohem blíž, k našim severním sousedům.
Zatímco u nás se zatím z dinosaurů našlo jen pár úlomků kostí a jedna jediná zkamenělá stopa, Poláci jsou na tom o hodně lépe. A tak se můžete těšit na návštěvu největšího polského paleontologického naleziště v Krasiejóvě a třeba také na setkání s lisowickým drakem.

Vysíláno v Planetáriu č. 41/2010, 9. - 15. října.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (12:22).