Kterak Uran k svému sklonu přišel
Uran je ve Sluneční soustavě neobvyklou výjimkou. Rotační osu má vůči rovině oběžné dráhy kolem Slunce skloněnou o víc než pravý úhel.
Přesně to dělá 98 stupňů. Pro srovnání – Jupiterova výchylka je jen tři stupně, naše Země má 23 stupňů, Saturn a Neptun 29 stupňů. V praxi to vypadá, jako by se Uran po své oběžné dráze „kutálel“.
Nad tím, jak k tomuto „válení sudů“ přišel, bádali astronomové už v dobách minulých. Domnívali se, že za to může velká srážka s jiným tělesem. Výzkumy, zveřejněné nedávno na webu Europlanet-eu však tuto domněnku významně mění. Dokonce mohou změnit i dosavadní teorie o vzniku obřích planet. Mezinárodní tým astronomů vedený Alessandrem Morbidellim své poznatky prezentoval před časem na Evropském planetárním kongresu ve francouzském Nantes.
Kdysi se s Uranem několikrát srazila jiná tělesa o hmotnosti větší než Země. Tato představa má ale jednu vadu na kráse. Měsíce Uranu by měly i po předpokládaných srážkách dál obíhat po původních drahách, jen by se jinak sklonila samotná planeta. Je ale známo, že měsíce obíhají přesně nad rovníkem planety, jako kdyby se tak již zformovaly. Zmíněný tým přišel věci na kloub. Pomocí počítačové simulace napodobil různé scénáře planetárních kolizí a nakonec dospěl k závěru, že pokud by se Uran stal terčem „bombardování“ a změnil svou rotační osu v době, kdy ho ještě obklopoval protoplanetární disk, z kterého se formovaly Uranovy měsíce, pak by tento disk mohl nabýt podoby jakési tlusté koblihy nad rovníkem planety. Srážky uvnitř by tohle protoplanetární těsto zploštily a zadělaly by tak na měsíce, které by se pak ocitly na drahách, na jakých jsou nyní.
Astronomové zkusili také scénář jedné srážky, z té však překvapivě vyplynulo, že by měsíce měly obíhat v opačném směru, než se otáčí planeta a než jak je pozorujeme teď. Počítačová simulace minimálně dvou nebo více menších kolizí, po kterých Uran získal velmi nakloněnou rotační osu, však ukazuje, že oběh měsíců ve správném směru je mnohem pravděpodobnější.
Podle vedoucího týmu Alessandra Morbidelliho bude třeba revidovat dosavadní teorii vzniku planet, která předpokládá, že Uran, Neptun a jádra Jupiteru a Saturnu vznikly tzv. akrecí malých těles v protoplanetárním disku a nebyly přitom vystaveny žádné velké kolizi. Objev ale říká, že opakované srážky nebyly při formování obřích planet ničím výjimečným.