Mimozemský život: máme se ho bát?
Velmi mnoho hypotéz už bylo vysloveno o případných ohniscích života mimo naši planetu, ale najít je se dosud nikomu nepodařilo. Pokud by taková ohniska skutečně byla objevena, co by to znamenalo pro vědu a co pro lidstvo?
Planeta Mars, Jupiterův měsíc Europa, Saturnův Enceladus nebo Titan, horní vrstvy Venušiny atmosféry. To jsou jen některá z míst v naší sluneční soustavě, kde by se snad mohl uchytit život. Měli bychom po něm pátrat? A pokud bychom ho opravdu našli, neměli bychom se mu raději co největším obloukem vyhnout? Vítězslava Kříhy, vedoucího katedry fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze jsem se ptali, co by nám objev mimozemského života vlastně přinesl.
„Znamenalo by to spoustu důležitých informací o nás samotných. V případě, kdy objevíme životní formy, ať už v takové nebo onaké formě, na jiných tělesech, tak máme šanci sáhnout si do vlastní minulosti, do minulosti naší planety. Tím, že život existoval ve stále kontinuitě, tak některé životní formy zcela vymizely nebo se vyvinuly do nových podob, takže nemáme možnost zkoumat prvopočátky života jako takového. V případě, kdybychom měli to štěstí, a narazili například na předbuněčný život, tak nám to zodpoví velice důležité otázky z hlediska pochopení vývoje života na naší vlastní planetě... Na Zemi se vyskytují tři velké nadříše organismů. Jsou to archea, organismy podobné bakteriím, ale v některých oblastech i jaderným organismům. Dále jsou to vlastní bakterie a pak jaderné organismy – eukaryota. Mimo tyto tři říše zatím nemáme žádné informace o jiných životních formách na naší planetě. Na jiných místech mohl jít vývoj trochu jinou cestou. Je tam možnost jiného kódování genetické informace. Z tohoto hlediska by bylo poměrně podstatné znát odpověď na základní principiální otázku, zda byl život na Zemi zanesen z vnějšku, anebo se tu spontánně vyvinul. Pokud by se spontánně vyvinul, je pravděpodobné, že na jiném místě by se vyvinul podle jiného klíče a například genetická informace by byla kódována jiným způsobem, než na Zemi. Naopak objev kódování genů stejným klíčem, ať už takovým, který používají archea, nebo podobným klíčem, který využívají eukaryota, případně klíčem, který používají bakterie, by znamenal, že život s největší pravděpodobností musel nějakým způsobem komunikovat mezi vesmírnými tělesy. A je asi pravděpodobnější, že byl přinesen z vnějšku, například na kometě, nebo že byl vyražen meteoritem z místa, kde už se předtím vyskytoval, než že by se podle stejného klíče spontánně vytvořil na dvou různých tělesech.“
Jaký je v současnosti převládající názor na vznik života na Zemi? Upřednostňuje se spíše spontánní vznik a nebo má navrch názor, že k nám byl život přinesen zvenčí?
„Jsou zastánci teorie panspermie, kteří jsou pevně přesvědčeni, že životní formy byly přineseny z vnějších těles. Naopak jsou zastánci abiogeneze, kteří říkají, že život vznikl z původně neorganických procesů tím, že se organizoval. Ani jeden z těchto názorů zatím nepřevládá natolik, aby se, řekněme, dostal do učebnic. Je třeba je respektovat oba dva. Nakonec se může ukázat, že pravda nebo hledání pravdy může být v úplně jiných vědních disciplinách studia o chování systému, které zatím nedospěly do stádia, aby nám na tyto principiální otázky byly schopné dát správnou odpověď.“
Pokud bychom nějaký další ostrov života ve vesmíru objevili a zkoumali, nebylo by to pro nás nebezpečné? Zvlášť pokud by to byl život příbuzný našemu?
„Samozřejmě že bylo. Co se týče ‚kosmické hygieny‘, tak ta je velice důležitá i z hlediska organismů, které my sami můžeme na umělých sondách zavléct na cizí těleso. Právě proto, že například Jupiterův měsíc Europu považujeme za vhodné prostředí pro vývoj života, bylo nutné změnit dráhu sondy, která na ní mohla dopadnout, a nechat ji řízeně spadnout na Jupiter. Jen proto, abychom nekontaminovali prostředí na tom měsíci. Tím spíš, že bychom jej kontaminovali organismy, které se vyvinuly na Zemi a jsou tím pádem principiálně schopné nás napadnout; pokud by se vyvíjely v jiném prostředí, mohly by získat nové, daleko nebezpečnější vlastnosti. Je dobře, že je obecně respektován názor, že nemáme právo kontaminovat a kolonizovat organismy jiná kosmická tělesa a zatím se snažíme vyvíjet dostatečná opatření pro to, aby k tomu docházelo co možná nejméně. Nicméně nikdy tomu nejsme schopni zabránit docela. Ve chvíli, kdy jsme jako lidstvo přistáli na Měsíci, tak tam k určité kontaminaci dojít samozřejmě mohlo. Plánují-li se výpravy na Mars, kde jsou podmínky daleko příznivější, opět budeme muset myslet na to, zdali ho kontaminujeme. Co se týče nebezpečí, která by nám mohla hrozit z hlediska spontánně vyvinutých organismů, tak to je otázka, na kterou myslíme stejným mechanismem, jako myslíme na to, abychom sami nekontaminovali cizí prostředí. Nemělo by docházet k tomu, že zaneseme něco na vnější kosmická tělesa, a zároveň ani k tomu, že si z těchto kosmických těles něco přineseme sami domů. Tady, v podmínkách daleko příznivějších, by mohl být tento organismus schopný vytlačit dlouhá tisíciletí se vyvíjejí formy. To je analogie velkých katastrof, po kterých pár přeživších organismů, které byly skromné a pokorné, bylo náhle schopno se bouřlivým způsobem vyvíjet.“
Objev mimozemského života by tedy mohl přinést zásadní informace o naší vlastní minulosti. Vědci se ale už teď musí rozhodnout, jak se v případě takového objevu zachovají. Budou cizí život zkoumat a vystaví tak sebe a koneckonců i celé lidstvo nebezpečí nějaké nákazy nebo kontaminace? O problémech, které jsou s tím spojené, hovořil Vítězslav Kříha, vedoucí katedry fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.
Vysíláno v Planetáriu č. 38/2010, 18. - 24. září.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (7:10).
