Nebezpečí v moři - 2. část

21. březen 2010

Medúzy čtyřhranky, trubýši, kterým se říká měchýřovky, pestrobarevné chobotničky, překrásní plži homolice a také některé ryby – nádherní perutýni i nepříliš vábné ropušnice. To všechno jsou živočichové, kteří vám mohou hodně pokazit dovolenou u moře. Dokonce vás mohou i zabít. Svým jedem... Hovořili jsme o tom před týdnem, v první části povídání o nebezpečných mořských tvorech. Dnes budeme pokračovat. Výčet jedovatých nebezpečí totiž není ani zdaleka u konce.

Jak jsme říkali minule, zvláštní kategorií nebezpečných mořských živočichů jsou ryby, které vás sice v moři neohrozí, ale měli byste si na ně dát pozor, pokud se ocitnou na vašem talíři. Patří mezi ně například čtverzubci.
Hovoří o nich Martina Balzarová, potápěčka a fotografka podmořského světa, studentka zoologie na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Martina Balzarová: „Čtverzubci jsou strašně milé ryby, člověk je rád potká. Vypadají trochu legračně, takže zjištění, že to je ryba, která může být životu nebezpečná, je pro mnoho lidí docela překvapení. Z téhle ryby se dělá japonské jídlo fugu a nebezpečí vám hrozí, pokud je špatně připravené. Čtverzubec má jedovaté vnitřní orgány i jedovaté maso, takže může dojít k otravě, která často končí i smrtí, pokud sníte opravdu hodně velkou dávku. Je spočítáno, že jeden čtverzubec má v sobě jed na zabití asi třiceti lidí. Čtverzubci nejsou jedovatí sami o sobě, ten jed získávají ze své potravy. Zjistilo se například, že čtverzubci, kteří jsou chováni v zajetí a nikdy nepřišli do styku s bakteriemi, které ten jed vytváří, v podstatě jedovatí nejsou. Zajímavostí také je, že většina klientů má ráda, když je mírně toxikovaná, protože se jim líbí takové určité brnění na jazyku, což je jakoby příjemné u tohoto jídla. Ale samozřejmě, když je toho víc, tak může dojít k horším následkům, třeba k hospitalizaci na několik dní. Líbilo se mi, že v Japonsku je dáno zákonem, že japonský císař má tuto pochoutku zakázanou, takže ji za svůj život nikdy neochutná. Čtverzubci jsou oblíbení i v Thajsku, kde jsou docela často na jídelníčcích.“

Je tedy asi lepší k obědu si je nedávat. A když, tak jedině v restauracích o kterých máte jen ty nejlepší reference; pokud možno takové, kde se ještě nikdo neotrávil... Ani rybami „panoptikum“ jedovatých mořských tvorů nekončí. V moři žijí i zvířata, u kterých byste nějaké problémy asi čekali, protože mají své jedovaté příbuzné na souši. Jsou to mořští hadi. Někteří z nich jsou skutečně velcí a prudce jedovatí. Hrozí od nich velké nebezpečí? Jsou třeba útoční?

Martina Balzarová: „Hadi nejsou moc agresivní. Útočí teprve, když je člověk vyprovokuje. Do Rudého moře se nedostali, vyskytují se v tropických oblastech Indopacifiku. Lidé si občas myslí, že viděli mořského hada v Rudém moři. Tam se ale vyskytují jen ryby hadovci, které mají podobný tvar těla a jsou také pruhovaní jako hadi. Zajímavostí je, že v oblastech, kde se vyskytují hadi a hadovci společně, tak ti hadi žerou ty hadovce, co je napodobují. Některé druhy hadů jsou velmi dlouhé, mohou mít až tři metry. Existují dvě skupiny hadů. Jedna žije pouze ve vodě, kde rodí živá mláďata, a pak jsou hadi, kteří ještě část svého života tráví na souši, třeba se tam i přes den vyhřívají a kladou vajíčka. V podstatě se dá říci, že všichni mořští hadi jsou jedovatí a většina z nich smrtelně. Jejich kousnutí je velmi nebezpečné. Ale jak už jsem říkala, nejsou to agresivní zvířata, dá se s nimi v pohodě potápět a plavat, takže nehrozí žádné zvláštní nebezpečí, pokud se člověk opravdu drží zpátky a dává si pozor.“

Mořský had

Můžeme říci ještě pár dalších zajímavostí o životě mořských hadů? Jak třeba dýchají a jak hluboko se potápějí?

Martina Balzarová: „Mořský had se dokáže potopit až do hloubky sta metrů. Když se dobře nadechne a všechny funkce dobře fungují, může pod vodou vydržet třeba i hodinu. Dýchá samozřejmě plícemi, jako každý mořský plaz, takže se musí pravidelně nadechovat. Živí se převážně rybami, které hledá v různých puklinách pod vodou. Způsob plavání hadů vypadá podobně, jako když se plazí po souši, ale samozřejmě to tělo je trochu zploštělé, vytváří jakýsi pádlovitý tvar ocasu, takže hadi se pod vodou pohybují velmi dobře. Zajímavostí je, že když had ‚šmejdí‘ v nějaké díře a neví o svém okolí, tak je vidět jen jeho ocas, zbarvený a svým tvarem úplně stejný jako je hlava, takže predátor nepozná, jestli na něj kouká hlava nebo ocas. A tak si většinou na toho hada ani moc nedovolí.“

Jak jsme říkali před týdnem, o žralocích se v našem pořadu bavit nebudeme. Martina Balzarová je považuje za méně nebezpečné, než jsou někteří jiní a podstatně menší mořští živočichové...

Mezi příbuzné žraloků patří rejnoci. Z nich má špatnou pověst třeba nevelká trnucha. To, že dovede zabít člověka, je známo z poměrně nedávného a smutného případu „lovce krokodýlů“ Steva Irwina. Čím jsou rejnoci plavcům nebezpeční? Mají také jed?

Martina Balzarová: „Osobně bych řekla, že rejnoci příliš nebezpeční nejsou. V podstatě jediná trochu nebezpečnější skupina jsou právě trnuchy, které mají jedovatý osten na ocase. Ale já jsem nikdy nezažila, že by se trnucha nějak nebezpečně chovala. Trnuchy většinou před člověkem utečou, protože mají rády svůj klid, a vůbec přitom nepoužívají svůj trn jako obranu. Když už někoho pobodají, tak většinou z toho důvodu, že na ně třeba omylem šlápne. Pak je první reakcí trnuchy to, že zvedne svůj ocas a bodne útočníka. Samozřejmou zásadou je nepřibližovat se k těmto tvorům zezadu, protože pochopitelně nemají přehled o tom, co se za nimi děje, zpanikaří a jediné, co je napadne, je bodnout. Jejich jed není sám o sobě nebezpečný, spíš jde o to, že ten trn vám může způsobit rozsáhlé mechanické poškození. To byl právě případ Steva Irwina. Nezabil ho jed. Trn ho trefil do hrudního koše a on umřel na následky mechanického poškození. Já jsem tu konkrétní situaci studovala podrobněji, abych zjistila, co se přesně stalo a vypadá to, že ta trnucha byla obklíčená ze všech stran a neměla v podstatě jinou možnost úniku. A Steve udělal právě tu chybu, kterou nikdo nesmí udělat – přiblížil se k trnuše zezadu. To zvíře bylo naprosto vystresované a nemělo v podstatě jinou šanci.“

Dalšími tvory, kteří mohou člověku v moři připravit nepříjemné jedovaté překvapení, jsou ježovky, hvězdice nebo i některé mořské houby.

Trnucha se brání trnem na ocase

A co třeba sasanky nebo koráli? O těch asi každý ví, že to jsou žahavé organismy. Hrozí od nich člověku nějaké nebezpečí?

Všichni tvorové, o kterých jsme zatím hovořili, jsou při troše cviku vidět. V moři však můžete narazit i na zcela neviditelné, mikroskopické nebezpečí. I mezi řasami nebo bakteriemi jsou druhy, které jsou pro lidský organismus jedovaté.

Proti žahavým buňkám sasanek jsou odolní jen někteří živočichové

Obecně tedy asi platí, že vidíme-li na hladině moře nějaký zvláštní povlak, ať už kalný nebo barevný, měli bychom si koupání rozmyslet. Zvlášť pokud jsme alergici a nebo máme citlivější pokožku... Možná jsme povídáním o jedovatých nebezpečích moře některé z našich posluchačů vyděsili. Mohli bychom jim na závěr poradit, jak se u moře chovat, aby se všem nebezpečím vyhnuli, užili si dovolenou a vrátili se zdraví a spokojení?

To byly dobré rady z praxe od úspěšné potápěčky a fotografky podmořského života Martiny Balzarové, studentky zoologie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Češi jezdí nejčastěji do Středomoří. Které z jedovatých „potvůrek“ je mohou překvapit tam? Třeba u pobřeží Chorvatska?
Jedovatí živočichové žijí většinou v tropech. Běžný český rekreant proto může narazit hlavně na přemnožené medúzy, které ho sice požahají, ale na životě mohou ohrozit nanejvýš některé alergiky. Minule jsme si říkali o smrtelně nebezpečných trubýších – měchýřovkách. Ty se ale zatím objevily jen u španělských nebo francouzských pláží. Pak jsou tu ještě jedovaté ryby ropušnice a to je z nebezpečných organismů vlastně všechno. Středozemní moře je na tom celkem dobře. Ale kdo se dostane k moři do tropů, ten by se měl na koupání připravit lépe. Mořský svět je úžasně pestrý. Ale člověk je přece jen doma hlavně na souši.

Takzvaný "ohnivý korál", na který se rozhodně nedoporučuje sahat

Vysíláno v Planetáriu č. 12/2010, 20. - 26. března.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (13:50).

autoři: frv , Martina Balzarová
Spustit audio