Observatoř na Milešovce

Do Týdne vědy a techniky, pořádaného Akademií věd České republiky ve dnech 14. až 20. října se vedle řady vědeckých pracovišť zapojili i meteorologové. Přesněji řečeno: Ústav fyziky atmosféry se svou meteorologickou observatoří na severočeské Milešovce. A to tím, že o víkendu, který Týden vědy a techniky uzavíral, uspořádal na Milešovce tradiční Dny otevřených dveří pro veřejnost. Výstup do nadmořské výšky 837 metrů dal asi většině návštěvníků trochu zabrat, ale Milešovka je za to odměnila pěkným výhledem na středohorské kopce i okolní krajinu. Pokud tedy zrovna nepadal déšť se sněhem, jako se to stalo nám. Dveře nejstarší horské observatoře České republiky nám otevřel a na prohlídku nás pozval pracovník Ústavu fyziky atmosféry, Jaroslav Fišák.

Fišák: Observatoř byla dostavěna v roce 1904. Stavbu podpořil horský spolek z Teplic a celá výstavba trvala asi 14 měsíců, od výkopu až po kolaudaci, která proběhla někdy v září zmíněného roku. Od té doby tady probíhal zácvik meteorologického pozorovatele a od 1. ledna 1905 máme nepřetržitou pozorovací řadu. Nebyla přerušena ani válkou, i když je tam pár výpadků - pro nemoc pozorovatele a nebo v době mobilizace. První pozorovatel byl z řad německého obyvatelstva; observatoř vlastně patřila pod správu Pražské německé univerzity. S výjimkou války, kdy chvíli patřila pod Luftwaffe a pod Deutsche Wetterdienst tu bylo vždy akademické pracoviště. V posledních pěti letech jsme se tady na Milešovce vrátili k výzkumu srážek a oblačnosti, zaměřujeme se na mlhy a námrazy a znečištění v nich. Předcházela tomu doba určitého úpadku observatoře, ke kterému bych se ale nerad vyjadřoval. Můžete tu vidět třeba ukázku práce, která byla prezentována na česko-finském aerosolovém sympoziu; jedná se o znečištění při vybraných mlžných epizodách. Zájemcům ukazujeme, co vlastně v mlze dýcháme. Pro sledování mlh tu máme dva základní přístroje. Jednak je to impaktor, zařízení na odběr vzorků z mlhy a pak také zařízení s označením PVM 100. Je americké výroby a slouží k měření množství kapalné vody v jednotkovém objemu vzduchu při mlze. Přestože Milešovka patří k čistším místům na severu Čech, přece jen ji lze srovnávat i s takovými průmyslovými centry jako je Curych, či Los Angeles. Ty úplně nejstarší pozorovatelské deníky tady nemáme, jsou tu až ty z roku 1908. Dříve se na Milešovce dělala jenom klimatická měření, třikrát denně: ráno v 7:00, pak ve 14:00 a potřetí ve 21:00 hodin SEČ. Dnes se tu provádí hodinová pozorování. V těch historických záznamech jsou pouze průměrné teploty, tzv. vlhká teplota, relativní vlhkost a vítr, zapisovaný ještě pomocí Beaufortovy stupnice. Můžeme se třeba podívat, jaké počasí bylo 19. října 1908. Měli tu docela zimu. Rychlost větru kolem 3 stupňů Beauforta, s východní složkou. Ráno tu měli dokonce -4,6°C, večer zase -5,2°C. I v poledne byla teplota pod nulou, takže to už byl mrazový den.

Milešovka drží několik prvenství. Je to v sečteném průměru největrnější hora s největším počtem bouřek. Ne nadarmo jí Němci říkali Donnersberg, tedy Hromová hora. Bouřky jsou tu někdy opravdu hrozivé. Prý se tu i stalo, že při jedné z nich elektřina doslova šlehala ze zásuvek. Sloužit na Milešovce musí být i tak trochu o strach. A jak je to vlastně se službami na observatoři? Střídá se při nich po týdnu pět pozorovatelů. Lanovka na vrchol královny Českého středohoří je určena pouze pro dopravu nákladů, a tak musí meteorologové do kopce chodit pěšky. Vedoucí pozorovatelů Jaroslav Lahovský tak činí už téměř patnáct let. Co se mu na pohledu ze stanice líbí nejvíc?

Lahovský: Oblačné moře, kdy na nás svítí sluníčko a dole leží mlha. Což se tady v zimě stává i přesto, že Milešovka nepatří mezi úplně nejvyšší hory. A potom ty námrazy a také okolní lesy, které jsou smíšené a mají krásnou barvu. Bouřky sem mohou přijít i v zimním období, ale nejvíce jich je v létě. Vůbec to neprospívá počítačům, i když mají třístupňovou ochranu. Už se nám několikrát stalo, že počítače náraz nevydržely.
Fišák: Z Ústavu fyziky atmosféry tu máme námrazoměr, přístroj na měření hmotnosti námrazy; jsou to jakési váhy na námrazu. Na věži máme také slunoměrná čidla, klasickou slunoměrnou kouli a zařízení na elektronické měření slunečního svitu. Máme také dvě automatické stanice, které sbírají data z přístrojů. Jedna je přímo na budově observatoře; tam jsou větroměrná čidla a měříme tam i tlak a sluneční svit. Další, základní měření provádíme dole na pozemku. Měříme teplotu, vlhkost, minimální přízemní teplotu, půdní teplotu, dohlednost, indikaci padajících srážek a máme tu i zařízení na měření spodní základny oblačnosti a jejího profilu a také "odběrák" na vzorky vody z mlhy. Jeden z nejkrásnějších přístrojů, které tu máme je laserověoptický přístroj na měření obsahu kapalné vody v ovzduší při mlhách - dvě složky paprsků vyhodnocují povrch kapek a jejich obsah. Většinu získaných dat předáváme Českému hydrometeorologickému ústavu, který je pak využívá ve svých prognózách. Já ale tvrdím, že nás meteorologická měření jako taková neživí. Nás živí výzkum. My ta data dál využíváme pro ověřování správnosti předpovědních modelů a získáváme také vlastní materiály například k vyhodnocování mlžných epizod. A tak dále.

Až si někdy naplánujete výšlap na nejvyšší horu Českého středohoří, nezapomeňte si zjistit, jaké bude počasí. Možná si přitom vzpomenete, že právě na jeho předpovědi, ale i na výzkumu jevů s ním spojených se podílí právě meteorologové z Milešovky.

Miroslav Zimmer

Chcete-li se dozvědět více a prohlédnout si fotogalerii snímků, navštivte domovské stránky Meteorologické observatoře Milešovka.