Odlišnosti ženského a mužského mozku I. – Barvy, orientace a pozornost
Každému muži se někdy stane, že při setkání nebo rozhovoru se ženou narazí na (pro něj nepochopitelné) rozdíly ve vnímání reality nebo v chování.
Tam kde muži vidí oranžovou barvu, básní ženy o broskvové, meruňkové, lososové. Znají i další barvy, které muži nevidí a nebo nemají potřebu je rozlišovat. Ženy dovedou vnímat všechny svoje děti najednou, televizní zprávy k tomu, a stále jsou v obraze. Muži buď prchají a nebo nežádoucí zvuky v mozku jednoduše „vypnou“. Zatímco muži vaří oběd v postupných krocích, ženy dělají spoustu různých kroků naráz, nic nepokazí ani nespálí a jsou hotové za mnohem kratší dobu. Vysvětlení těchto i řady dalších odlišností našli vědci ve stavbě mozku a jeho fungování. Mužský a ženský mozek se totiž od sebe dost podstatně liší.
O rozdílech mezi ženským a mužským mozkem nám vyprávěl neurofyziolog František Vyskočil z Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky. Jako profesor je pedagogicky činný na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a také na univerzitách v ruské Kazani nebo v Jižní Karolíně ve Spojených státech amerických. Začněme zcela prakticky – vnímáním barev.
Proč muži vidí něco jiného než ženy?
„Rozdíly ve vnímání barev jsou mezi muži a ženami na první pohled poměrně malé, ale v praktickém životě mají přece jenom velký význam. My máme to barevné vidění založené na čípcích, což jsou nervové buňky, které vnímají tři druhy barev a z toho se potom skládá ten barevný obraz. Ženy mají to překrývání jednotlivých spekter lepší a z toho důvodu jsou schopné popsat a vidět velmi jemné detaily barev. Asi to souvisí s tím, že ženy při svém způsobu vedení domácnosti, ať už to bylo v pravěku nebo dnes, musí rozhodovat mezi tím, jestli nějaká potravina je zralá nebo nezralá, jestli nějaké jídlo je poživatelné, a proto mají zvýšenou citlivost na barvy. Nám mužům se dobře vrývá do paměti barva modrá, červená a také černá. Když se třeba malé děti v mateřské školce učí kreslit, tak chlapci vybírají temnější, ponuřejší barvy, třeba i černé nebo modré, kdežto děvčata jdou do těch palet světlejších, růžové, oranžové a jejich barevné vnímání se do dospělosti velmi vytříbí. Takže když třeba si jdou kupovat barvu na vlasy, tak je jejich manžel, partner nebo syn, který jde s nimi, překvapen, kolik různých druhů hnědi se prodává – on vidí jenom jednu.“
Čím je to dáno? Máme to v oku...
„Muži mají ty barevné elementy napojeny na jiné buňky. My máme sítnici oka až o 20 procent silnější než ženy. Je to z toho důvodu, že naše čípky a tyčinky jsou napojeny na velké, takzvané magnoneurony, které vedou do oblasti mozku určené pro odhad vzdáleností a pro perspektivu. Ženy mají ty nervové buňky napojené na tyčinky a čípky menší, parvobuňky, a ty jdou zase do jiných oblastí. Takže ženy mají lepší periferní vidění, mají ten mozek organizován jakoby na blízko. My zase vidíme dobře do dálky a tudíž možná v průměru lépe řídíme auta, v průměru lépe parkujeme než ženy, což neznamená, že by se to ženy také nemohly naučit.“
Muži, ženy a barevný pohled na svět
„Obecně ještě můžeme rozdělit pohled na svět u mužů a žen na dvě skupiny. Většina mužů vidí svět pesimističtěji, v tmavších barvách a to působí na jejich psychiku. Když se dávaly do vztahů vjemy, jak se muži nebo ženy dívají na krajinu a nebo jak se dívají třeba na nějaký obraz, tak ty popisy byly u mužů vždycky temnější a pesimističtější než u žen. Ženy jsou právě i díky barevnému vidění optimističtěji naladěny. Což je docela zajímavé. Já myslím, že bychom ženám měli důvěřovat, když nám řeknou ‚bude líp‘. My říkáme ‚nebude líp‘ a ony řeknou ‚ale bude, já to vidím skoro růžově‘.“
Neurofyziolog František Vyskočil se ve svém povídání zmínil o tom, že ženy mají lepší periferní vidění. Celkem oprávněně se tedy můžeme ptát:
Proč ženy parkují hůře než muži?
„Je to z toho důvodu, že my potřebujeme při parkování mít dobře provedenou koordinaci mezi tím, co vidíme a tou naší akcí. Protože jak vidíme svět, tak se to promítá prakticky do toho, jak do toho světa zasahujeme. To znamená – jak zaparkujeme auto, jak řídíme letadlo a nebo nějakou velkou loď. Ale obecně je to tak, že ženy něco vidí, ale ta reakce je jiná než u nás. To propojení senzorických oblastí mozkové kůry a motorických hybných máme jiné. Ženy jsou, řekněme, šikovnější na drobné akce spojené s rukama. Například dobře přebírají hrách a čočku – já tomu říkám ‚Popelčin syndrom‘. Ale my zase máme schopnost orientovat se na dálku a vést tedy tu akci perspektivně.“
Výzkumy na jednookých
„Představte si, že je možné dělat výzkumy na lidech, mužích i ženách, kteří mají jenom jedno oko. A tam se ukazuje, že naše vnímání prostoru, perspektiva, se dá velmi dobře naučit. Muži to zvládnou dobře, ale ženy, jakmile nemají obě oči v pořádku, tak se jim ještě zhoršuje schopnost odhadu vzdálenosti a pohybu ve velkém prostoru. Známý herec Peter Falk, který hrál léta detektiva Columba, byl od narození prakticky slepý na jedno oko, ale na jeho výkonu se to naprosto nepozná. On byl schopen řídit auta a dělat nejrůznější akce z prostorového pohledu dokonale, přestože měl jen jedno oko. V takové situaci by to žena měla mnohem obtížnější, protože se jí ta prostorová orientace vlastně ještě zhorší. Ale jak říkám, je to výhoda pro muže i pro ženy a tady bychom se měli doplňovat. Ti co znají Bibli, vědí, že Bůh viděl, že Adam je nedokonalý, tak mu stvořil pomocnici. Ženy jsou naše pomocnice a my bychom se k nim měli chovat jako k nádobám křehkým, hlavně psychicky, a měli bychom to mít na paměti.“
Pojďme nahlédnout přímo do ženského a mužského mozku. Čím se tyto zdánlivě totožné orgány od sebe liší?
„Hovoří se o takzvané lateralizaci mozku. Víme, že máme dvě polokoule toho předního mozku, takzvaného telencephalu, a ty jsou propojeny soustavou desítek tisíc nervových vláken, kterým říkáme corpus callosum, propojovací síť, a ta je lépe uspořádaná u žen. Ženy mají tedy lépe propojenou pravou a levou polovinu mozku. Muži mají některé činnosti nebo vjemy lokalizovány mnohem lépe třeba do pravé nebo do levé poloviny. Jestliže jsme praváci, tak v levé polovině mozku máme jasně definované oblasti pro motorickou a senzorickou řečovou schopnost. Je tam takzvané Brocovo centrum, které nám umožňuje ovládat svaly jazyka a pusy. A pak tam máme oblast, která je senzorická, v oblasti sluchového laloku, která nám umožňuje rozumět. Když se podíváme na ženský mozek, vidíme, že tyto oblasti jsou propojeny i s tou druhou, pravou polovinou mozku. Když utrpí žena třeba mozkový infarkt a nějaká řečová oblast jí vypadne, je poškozena, tak se to poměrně snadno kompenzuje pomocí druhé polokoule. U nás je to tragičtější. Muži, kteří utrpí poruchu v těchto oblastech, buď špatně rozumí a nebo špatně hovoří.“
Mapy v mozku
„Další věc je, že oblasti, které jsou třeba určeny pro zpracování směrové informace, máme zase my obsazeny mnohem lépe než ženy. Ty mají oblasti mozkové trošku jiné, kde jako by byla mapa nejbližšího okolí. Dokonce se tak o tom hovoří, jako o kognitivních mapách. My, muži, máme určitý typ mapy v mozku a ženy mají jiný. Převažují tam předměty, které jsou v blízkosti a které jsou i laterálně, to znamená na stranách, proto mají ženy lepší periferní vidění a proto se jim lépe hledá v malém prostoru. Na to máme morfologický základ v mozku.“
Ženy působí dojmem, že dovedou bez potíží sledovat i více zvukových vjemů naráz a udržet si v nich přehled – třeba když mluví víc lidí najednou. Neurofyziolog František Vyskočil upozorňuje, že to souvisí s pozorností – a mužům to příliš nejde. Ženy mají mozek „paralelní“ a muži „sériový“ – sestavují si v něm „časové plány“ a musí vždy dostat čas i prostor, aby do nich novou informaci zařadili. Ale ještě předtím musíte upoutat jejich pozornost.
V tuto chvíli se vám jistě vyjasnil mnohý z problémů vašeho partnerského života a vy už víte, jak postupovat příště. A to jsme vám pořád ještě neřekli všechno. V druhé polovině rozhovoru se od Františka Vyskočila dozvíte, proč dětský pláč budí jenom ženy, jak se mužům vypínají mozky při sledování televize, proč je víc harfenic než harfeníků, a také vám prozradíme, že nic takového, čemu se pohrdavě říká „ženská logika“, ve skutečnosti neexistuje.
Vysíláno v Planetáriu č. 09/2012, 25. února - 2. března.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
