Šlépěje dinosaurů
Vladimír Socha je zdatný popularizátor paleontologie, kterého zajímají především dinosauři. Sepsal Encyklopedii dinosaurů ve světle nejnovějších objevů a žhavé novinky o nich uveřejňuje i na internetovém blogu Dinosauria. Natočili jsme s ním seriál, který vám zpestří všechna říjnová Planetária. Uslyšíte vyprávění o dinosaurech v Polsku i v Antarktidě, probereme nové teorie o konci dinosaurů a budeme si povídat i o jejich zkamenělých stopách. Právě těmi stopami začneme.
Je to sice už poměrně známá věc, ale stejně bychom si asi pro začátek měli připomenout, jak mohou stopy zkamenět. A kde se také nejčastěji vyskytují zkamenělé otisky dinosaurů?
„Samozřejmě musí být splněná podmínka, že ten daný živočich, který stopu vytvoří, musí jít po nějakém měkkém substrátu, na kterém taková stopa může vzniknout. Většinou se jedná o nějaký bahnitý břeh nebo koryto vysychající řeky, případně o břeh moře, kde dochází ke vzniku těch stop tak, že nějaká migrující stáda dinosaurů, případně náhodný jednotlivý chodec z doby před více než 65 miliony lety projde a otiskne svou stopu právě v takovém měkkém podkladu. Když je potom za vhodných podmínek tato stopa dostatečně brzy překryta nějakým dalším jemným sedimentem, který ji dokonale konzervuje, přitom ale neporuší její struktury, tak se po nějakých dalších desítkách milionů let působením eroze a obrušování nadloží může stát, že je tato stopa odkryta, třeba právě v 21. století a objevena paleontology, kteří ji mohou začít zkoumat. Kuriózní je, že stopy dinosaurů byly známé dávno před tím, než byli nalezeni samotní dinosauři, ale většinou byly interpretovány buď jako zásah vyšší mocnosti a nebo jako svědectví o nějakém biblickém jevu. Často se zmiňuje případ, kdy v roce 1802 mladý chlapec Pliny Moody na východě Spojených států objevil tříprstou stopu, kterou později tamní duchovní prohlásili za stopu Noemova havrana, aby byla vysvětlena pěkně v souladu s biblí. Dnes víme, že se jednalo o tříprstou stopu malého masožravého dinosaura, který žil v této oblasti v období druhohor. Od počátku 20. století už byly objeveny stopy dinosaurů na několika kontinentech. V poslední době je rájem dinosauřích stop například Jižní Korea nebo Austrálie. Známe spoustu dinosauřích stop třeba i ze Švýcarska a pokud bychom se měli bavit o Evropě, tak i z Polska, kde byly v poslední době objeveny četné stopy nějakých dosud málo známých skupin dinosaurů.“
Co všechno je možné z dinosauřích stop vyčíst? V první řadě prozrazují hodně o velikosti tvora, který je před desítkami milionů let v měkkém podkladu zanechal. Dá se ale podle stop určit, kterému rodu nebo dokonce druhu dinosaura patří?
„Co se velikosti týče, zmínil bych jednu kuriozitu. Největší dosud objevené stopy měřily na délku přes 1,5 metru. Byly to stopy obřích sauropodů a samotná velikost těchto stop, které byly mimochodem objeveny v roce 2009 také v Evropě, nedaleko hranic Švýcarska a Francie, svědčí o tom, že jejich majitel musel vážit kolem 40 a možná až 50 tun a dosahovat délky kolem 30 metrů. Naopak nejmenší známé stopy měřily pouze 1,5 centimetru, jsou z Jižní Koreje a patřily pravděpodobně nějakému mláděti právě vylíhlého masožravého dinosaura. Co se týká identifikace stop, tak v podstatě lze s jistotou určit pouze nějakou vyšší taxonomickou kategorii, například čeleď nebo řád, do kterého ten daný dinosaurus patřil. Většinou můžeme určit, zda se jedná o dinosaura kachnozobého, rohatého, masožravého teropoda nebo třeba obřího sauropoda, ale nikdy s jistotou nemůžeme vědět, kterému konkrétnímu dinosauřímu rodu nebo dokonce druhu ta která stopa patřila. Byla vytvořena speciální systematika, která je víceméně nezávislá na systematice samotných dinosaurů, vycházející z jejich kosterních pozůstatků. Říká se jim ichnotaxony nebo také ichnospécie. Spousta takových ichnotaxonů, jako jsou třeba Brontopodus, Breviparopus a podobné, je popsána z mnoha oblastí světa. V některých případech je původce stop s poměrně vysokou pravděpodobností určitelný, jako třeba když se najdou stopy obřího teropoda acrocanthosaura u říčky Paluxy v Texasu. Víme, že v daném časovém období žil na daném území pouze jeden tak velký predátor, a tak mu s poměrně vysokou mírou pravděpodobnosti můžeme ty stopy přisoudit. Úplně jisté to ale samozřejmě není.“
Víme už, že je dost těžké přiřadit většinu nalezených stop konkrétním druhům dinosaurů. Prozrazují nám jejich zkamenělé šlépěje něco zásadnějšího o anatomii, tedy tělesné stavbě těchto tvorů?
Tím nejzajímavějším, co je možné ve výjimečných případech ze zkamenělých stop dinosaurů vyčíst, jsou informace o jejich způsobu života. O tom jak draví dinosauři lovili a nebo třeba o stádním chování býložravých sauropodů. Na to ale jeden otisk nestačí...
U nás v Čechách se dosud našla jen jedna jediná dinosauří stopa. Dá se z ní něco vyčíst?
Uzavírá své povídání o zkamenělých dinosauřích stopách popularizátor paleontologie Vladimír Socha. Setkáte se s ním opět za týden. To si ale budeme povídat o dinosaurech, jejichž pozůstatky byly k překvapení všech vědců před nějakou dobou objeveny v Antarktidě. Dnešní ledový kontinent ležel i v dobách dinosaurů za polárním kruhem. Přesto tam dinosauři žili. Jak mohli přežít nevlídný chlad a temnotu půl roku dlouhé polární noci? Dozvíte se příště.
Vysíláno v Planetáriu č. 40/2010, 2. - 8. října.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (13:20).
