Těžký život rorýse - 2. část

19. červenec 2009

Rorýsi tráví život v povětří. Krmí se tam, páří i spí. Jen hnízdit ve vzduchu neumí. K tomu, aby snesli vejce, vyseděli a vychovali mláďata, potřebují kousek pevné země a ten se rok co rok po dlouhém letu z afrických zimovišť vydávají hledat do Evropy, tedy i k nám. Najít vhodné místo k zahnízdění je však pro ně stále těžší.

V tradičních lokalitách, kde obvykle rorýsi hnízdí, dochází v posledních letech k rozsáhlému ničení jejich hnízdišť. Jakým způsobem, to se dozvíte od tajemníka České společnosti ornitologické Lukáše Viktory.

Lukáš Viktora: "My to rozdělujeme na několik etap. K první došlo záhy po roce 1989, v době, kdy začal být opravován poměrně zanedbaný fond budov a vůbec nejdřív se začalo s historickými jádry měst. To jsou totiž místa, kde byly koncentrace rorýsů vůbec nejvyšší. Rorýsi milují škvíry pod sedlovými střechami, mezi zdivem a střešní konstrukcí, kde můžou bezpečně hnízdit; to byla skutečně místa, kde hnízdilo i několik desítek párů. Tím, jak se historické budovy postupně rekonstruovaly, tak byly rorýsi vytlačováni z historických center jinam. Rorýsi akceptovali jako náhradní hnízdiště větrací otvory panelových domů, a právě tam se střetáváme s druhým problémem. Začalo zateplování, což je samozřejmě velmi dobře, protože se tím dociluje vysokých energetických úspor, nicméně zateplování panelových domů přináší v mnoha případech ztrátu hnízdních příležitostí rorýsů, takže populace rorýsů u nás se snižuje. My zatím máme přesnější čísla jenom z Prahy, kde proběhlo v druhé polovině 80. let minulého století první pražské mapování hnízdního rozšíření ptáků a teď po roce 2000 druhé. Můžeme už tedy porovnávat výsledky a ty bohužel v případě rorýse ukazují na poměrně dramatický pokles. Rorýsí populace v Praze poklesla o téměř 45%. Jejich areál, to znamená plocha, kterou v Praze obývají, se zmenšila o pětinu, a to za pouhých 15 let. Což je tedy poměrně alarmující výsledek a my jsme přesvědčeni, že v ostatních českých městech, ale třeba i ve větších obcích s vícepatrovou zástavbou tomu nebude jinak."

Jak by měly vypadat správně rekonstruované domy, které by umožnily rorýsům hnízdit?

Lukáš Viktora: "Nejlepší by bylo, kdyby vypadaly úplně stejně jako před zateplením. To znamená kdyby zůstaly zachovány průchozí ventilační průduchy v podstřeší, kterými se odvětrává střešní plášť. Což v mnoha případech lze, ale ne vždycky tomu tak je. Buď se v rámci tepelných úspor celá střešní konstrukce tepelně odizoluje a ty otvory se zaslepí, a nebo ty otvory zůstanou zachovány právě proto, aby plnily svou ventilační funkci, protože slouží k odtahu kondenzovaných vodních par ve střešním plášti, nicméně jejich konce jsou opatřeny záklopkami se sítkem nebo žebrováním, a to pochopitelně je pro rorýse nepřekonatelná překážka. Takže o ta hnízdiště přicházejí. Cesta je taková, že při rekonstrukci by se měly zachovat ventilační otvory a měly by se opatřit takovými koncovkami, které sice zabrání zatékání srážkové vody, ale budou volně průchozí pro rorýse. On skutečně nepotřebuje mnoho. Jemu stačí, když je průchod vysoký 3,5 a široký alespoň 7 centimetrů. Takovým otvorem se naprosto bez problémů protáhne a může potom hnízdit. Rorýs nedisponuje takovou fyzickou kapacitou, aby proklovával sítka nebo vylamoval lamely. Pokud to někdo tvrdí, tak to samozřejmě není pravda, tohle rorýs nedokáže a na takové hnízdiště se nedostane."

Dokonce je možné tu a tam slyšet názory, že rorýsi mohou na panelových domech poškozovat zateplení. Opravdu se to stává?

Lukáš Viktora: "Rozhodně to pravda není. Jsou známy případy, kdy třeba strakapoudi atakují zateplené domy a vyklovávají do nich díry, ale rorýs není svou biologií uzpůsoben k tomu, aby něco podobného prováděl. To je spíš činnost datlovitých ptáků a převážně strakapoudů, kteří pod izolační vrstvou velmi pravděpodobně podvědomě hledají potravu, protože jim ta vrstva rezonuje a oni vědí, že to, co rezonuje, je potenciálním zdrojem potravy. Já jsem ale chtěl říct ještě jednu věc. Stavebníci často namítají, že k zaslepování ventilačních otvorů mřížkami nebo síťkami je nutí státní norma o střechách, která je platná. Tady je ale třeba říci, že rorýs je zvláště chráněný živočich, ve vyhlášce č. 395, kterou se provádí některé části zákona o ochraně přírody, je zařazen jako ohrožený a z tohoto titulu požívá poměrně vysokého stupně ochrany. V tomto případě je zákon nad normou, čili ta norma by neměla být v rozporu se zákonem a tam, kde rorýsi hnízdí, by skutečně k zaslepování jejich hnízdišť nemělo docházet. Ono je to někdy nevyhnutelné, protože ta projektová dokumentace vychází z toho, že se skutečně celý obvodový plášť zateplí a ventilační otvory se zaslepí. Pak je ovšem na místě, aby se přijala takzvaná kompenzační opatření a na takové domy se například vyvěsily budky pro rorýse jako náhradní hnízdiště. To ale naráží na spoustu technických komplikací. My máme prototyp jedné takové budky z tvrzeného polystyrénu - správně tedy extrudovaného, která je velmi lehká a dá se umístit i do zateplení. Jenže se u nás ještě nevžila. Jsme teprve na začátku, ale věříme, že se nám podaří takovýto hnízdní box jako kompenzační opatření prosadit."

Vadí rorýsům ruch, který zateplovací práce doprovází?

Lukáš Viktora: "Ruch by jim kupodivu příliš nevadil. Spíš jim vadí, že se kolem domu nastaví lešení. Oni totiž pro to, aby mohli úspěšně hnízdit, do hnízda naletovat, ale hlavně z něj vyletovat, potřebují propast. Oni nejsou fyzicky a anatomicky uzpůsobeni k tomu, aby tu počáteční iniciaci potřebnou pro let, to jest odraz od země, udělali. Oni z toho hnízda vypadávají a teprve při volném pádu nabírají rychlost, při které dokážou vzlétnout. Aby mohli opustit hnízdo, potřebují určitý propad. Když si mohou sami vybrat, tak si vybírají hnízdiště, která jsou alespoň pět metrů nad nejbližší horizontální plochou. Pokud se jim nastaví lešení metr od ústí hnízdního otvoru, tak mají opravdu velké problémy. Často jsou navíc taková lešení proti znečištění okolí zasíťována, no a pak jsou ptáci úplně odsouzeni. Hnízdění je zmařeno, vajíčka zastydnou, mláďata případně umřou hlady a bohužel jsou známé i příklady, kdy jsou rorýsi doslova zaživa zazděni, překlopeni tou izolační vrstvou, a to by se rozhodně nemělo stávat."

Hrozí něco vlastníkům nemovitostí, které zničí takové hnízdiště?

Lukáš Viktora: "Musím říci, že ano. Zákon o ochraně přírody pamatuje i na sankce, takže paragraf 66 tohoto zákona, který má sankční ustanovení, může vyměřit vlastníkovi nemovitosti pokutu až do výše jednoho milionu korun. Ono se většinou k takto vysokým pokutám nepřistupuje, ale i pokuta ve výši několika desítek tisíc korun už může velmi bolet. Proto je lepší, když ten, kdo se chystá zateplovat, už ve stádiu projektové dokumentace, kdy mu architekt zpracovává projekt, přihlíží k té okolnosti, že na jeho domě rorýsi hnízdí. Pokud si není jist, není nic snazšího, než se obrátit na biologa, nebo ještě lépe ornitologa, který může zpracovat biologické hodnocení a zjistit, jestli na domě rorýsi hnízdí nebo nikoli, případně se pak obrátit na příslušný orgán ochrany přírody, což je v případě rorýsů krajský úřad a v případě velkých měst magistrát a požádat o udělení výjimky z ochranných podmínek rorýse, přičemž mu orgán ochrany přírody stanoví, za jakých podmínek mu výjimku udělí."


Rorýs obecný

A když hovoříme o těch pokutách, došlo už někdy na ně?

Lukáš Viktora: "Státní dohled nad naplňováním litery zákona o ochraně přírody i jiných zákonů má samozřejmě Česká inspekce životního prostředí. Pokud dostane podnět od kterékoli právnické nebo fyzické osoby, tak je povinna konat a prověřit, zda skutečně byla nebo nebyla porušena zákonnost. Česká inspekce životního prostředí tuto problematiku sleduje, a pokud vím, tak už byly skutečně některým vlastníkům vyměřeny pokuty v řádu desítek tisíc korun za protizákonný postup při zateplování objektů, na kterých hnízdí rorýsi."

O počtech rorýsů, kteří k nám přilétají každý rok na jaře hnízdit, jsme se v rozhovoru s Lukášem Viktorou zmiňovali zatím jen na úrovni hlavního města Prahy. Dá se odhadnout, kolik rorýsích párů hnízdí každoročně na území celé České republiky?

Už jsme řekli, že rorýsům je možné pomoci vyvěšením speciální hnízdní budky. Jak by měla vypadat?

Konstatuje na závěr svého povídání tajemník České společnosti ornitologické Lukáš Viktora. Pokud vás náš rorýsí rozhovor zaujal, můžete navštívit také webové stránky České společnosti ornitologické na adrese www.birdlife.cz. Najdete tam nejen všechny důležité kontakty a informace, které by se vám mohly hodit - ale také třeba návod na stavbu rorýsí budky nebo tabulku, do níž můžete zaznamenat svá zajímavá ornitologická pozorování. Přejeme vám krásné léto s rorýsy!

Vysíláno v Planetáriu č. 29/2009, 18. - 24. července 2009 (repríza z května 2008).
Přepis: NEWTON Media, a.s. Redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (13:08).

autoři: frv , Lukáš Viktora
Spustit audio