Botticelliho Primavera: Obraz záhadnější než Mona Lisa

5. duben 2014

Od konce 15. století, kdy Sandro Botticelli svůj slavný obraz namaloval, se desítky odborníků a znalců snažily objasnit jeho obsah a také smysl.

Víte, který slavný obraz patří mezi historiky umění mezi nejdiskutovanější? Jistě byste tipovali slavnou Leonardovu Monu Lisu. Podle ohlasu v médiích to tak opravdu vypadá. Vždyť co chvíli se dozvídáme, mimo jiné, že Mona Lisa se tak zvláštně usmívá, protože jí bolí zuby, nebo že dokonce vůbec zuby nemá; že má v očích vepsaná písmena, anebo dokonce že to není žádná Lisa ale sám Leonardo da Vinci. Že se skutečnou vědou tyto teorie a jejich autoři mnohdy příliš společného nemají, snad není potřeba dodávat.
Dalším z obrazů, který je spojen s mnoha otazníky a tím pádem s dlouhou řadou zcela odlišných interpretací od desítek historiků včetně těch největších jmen, je Primavera od Sandra Botticelliho. Dílo z konce 15. století, o kterém historik umění Charles Dempsey řekl, že to, co bylo o Primaveře napsáno, je tak skvělé a je toho tolik, že kdo by se chtěl proklestit jen bibliografií, zmapoval by dějiny umění posledních sta let.
Asi poprvé tento obraz v 16. století interpretoval Giorgio Vasari, umělec a životopisec slavných italských malířů. Napsal, že je na něm Venuše představující jaro (italsky „primavera“), kterou grácie zdobí květy. Jak se později ukázalo, o jaro na tomto obraze zase tolik nejde, název Primavera mu už ale zůstal. A jak to tedy s Primaverou je?

Na obraze je devět postav. V centru bohyně Venuše, napravo bůh západního větru Zefýr pronásledující nymfu Chloris a Zefýrova manželka Flóra. Nalevo od Venuše jsou tři Grácie a bůh Merkur. Všichni stojí v pomerančovníkovém hájku.
Historik Edgar Wind se domníval, že výjev se Zefýrem je inspirován Ovidiovými Proměnami. Víla Chloris se poté, co ji Zefýr znásilní, promění ve Flóru a pak se stane jeho ženou. Tři Grácie pak symbolizují ženské ctnosti. Obraz tedy znázorňuje pojetí lásky podle novoplatónské filozofie, v době vzniku obrazu populární.
To zase podle Ernsta Gombricha obraz znázorňuje něco jako Paridův soud. Tři Grácie jsou ve skutečnosti tři bohyně, které prezentují lásku, moc a slávu a Paris si má mezi nimi vybrat. Kde je ale Paris? Podle Gombricha je Paridem sám divák. Tedy přesněji – zadavatel Lorenzo di Pierfrancesco z rodu Medici. Tyto teze prý podporuje dopis novoplatonského filozofa Ficina Lorenzovi, ve kterém filozof šlechtice nabádá, ať se věnuje humanitním vědám.
Když se později přišlo na to, že Primavera byla určena pro ostění Lorenzova pokoje a patří k ní ještě obraz, kde bohyně Minerva krotí Kentaura, přišel historik Horst Bredecamp s dalším vysvětlením. Význam obou obrazů je propojen a odráží spory dvou větví slavné rodiny Medici. Bůh Merkur, v Itálii také zván lékař – medicus, znázorňuje rodinu Medici. Chlóris měnící se ve Flóru je zase Florencie. Kentaur na druhém obraze je nepřítel zadavatele obrazu Lorenzo Il Magnifico, který měl pečeť s kentaurem. To, že ho Minerva krotí, znamená, že až moudrost zušlechti Lorenza Il Magnifica, nastane ve Florencii Zlatý věk. Pozdější výklady zase vycházejí z toho, že obraz byl v Lorenzově ložnici, kde spal se svojí mladou ženou a že tedy význam obrazů se týká rodinného života a manželství. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál.
Nevím, jak vám, ale mně se ve srovnání s Primaverou zdá otázka chrupu Mony Lisy celkem nezajímavá.