Budyně nad Ohří: Hlídač Kvasnička

Budyně nad Ohří - vodní hrad. Na hraně věže se nachází arkýř se sochou, které se odedávna říká Kvasnička.Foto: město Budyně nad Ohří

Socha takzvaného Kvasničky z budyňského hradu může být zpodobněním permoníka, ale také alchymisty.

Kvasnička se mu říká odedávna. Pískovcová figura muže se špičatou čepicí, plnovousem a kladivem, neodbytně připomínající důlního skřítka, stojí ve výstupku arkýře přímo naproti hlavnímu vchodu do areálu vodního hradu. Opřen o kladivo, upírá Kvasnička svůj kamenný pohled k zemi; podle pověsti na místo, kam bývalý majitel hradu Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka zakopal své poklady. Nesnažte se je hledat. Jednak se to nesmí a pak – celá ta historie má až příliš mnoho háčků. Za prvé – Kvasnička stál původně jinde, při bráně hlavního křídla paláce, které už je dávno zbourané. A za druhé – kdo ví, jak to bylo se Zajícovými poklady doopravdy. 

Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka byl mecenáš věd a také alchymista; své laboratorium měl na přelomu 16. a 17. století i na Budyni. Vlastnil bohatou knihovnu a prohlašoval o sobě, že vydal na alchymii víc peněz, než císař Rudolf II. Když v roce 1616 zemřel, zjistilo se, že postupně rozprodal veškerý svůj majetek a své syny zanechal v chudobě. Nejspíš by se to nestalo, kdyby jako alchymista skutečně vyrobil zlato; to jen pověst tvrdí, že to nakonec dokázal. Ze zlata prý nechal Zajíc odlít sochy dvanácti svatých apoštolů a kvočnu s dvanácti zlatými kuřaty, poklad pak ukryl hluboko do hradního sklepení dnes už zbořeného paláce. Jestli je to pravda, to ví snad jen Kvasnička – pokud je doopravdy hlídačem. 

Budyně nad Ohří - socha tzv. Kvasničky v areálu vodního hraduFoto: Hana Biolková

Možná je to skutečně skřítek a ti mají hlídání zakopaných pokladů opravdu v popisu práce. Možná jde o zpodobnění alchymisty, sledujícího pozorně své Dílo. Hodně se totiž podobá jedné ze soch na střeše pařížského chrámu Notre-Dame, o níž víme s jistotou, že jde o alchymistu. Koneckonců i Kvasničkovo jméno je nejspíš spojeno s alchymií – fermentace, čili kvašení je jednou ze základních fází alchymického Velkého díla. 

Budyňský Kvasnička býval kdysi vyzbrojen mečem. Když ho rozežrala rez, dali mu místo něj perlík, jako správnému permoníkovi. Jenže, jak píše Martin Stejskal ve své knize Cesty za hvězdou, zatímco meč mu mohl posloužit k rozetnutí gordického uzlu, tedy k navýsost filozofické práci, těžkopádné kladivo jako symbol novověké materiální vědy může být dobré leda k potrhlému honu na atomy, jak ho známe z Werichova, Brdečkova a Fričova Císařova pekaře.
Není pochyb o tom, že kdyby nebyl z kamene, jistě by to Kvasničku poněkud hnětlo. Zvlášť je-li to skutečně socha alchymisty. 

Zdroje:
S použitím knih Martina Stejskala Labyrintem míst klatých. Přízračnou krajinou českých zemí (Eminent, Praha 2011) a Cesty za hvězdou. Zrcadlo hermetismu v české krajině (Paseka, Praha - Litomyšl 2001).  

Vysíláno v Planetáriu č. 34/2011, 20. - 26. srpna. 

Čtěte také:
Budyně nad Ohří 

Rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá každé čtvrté Planetárium v měsíci.