Krize civilizace, hnutí New Age a svět spoutaný řádem

Svět řádu, ve kterém žijeme, se podobá složitému sokolí - vše má své místo a svůj čas. Stejné je to v soukolí orloje - i toho olomouckéhoFoto: Aleš Spurný

Proč tak často s odporem odmítáme to, co naše civilizace sama ke svému prospěchu vytvořila a čím se ráda pyšní?

Naše západní, euroamerická civilizace, kterou máme ve zvyku označovat za vyspělou a pokrokovou, skutečně žije v divném paradoxu. Na jednu stranu si nedáme sáhnout na všechny výdobytky, které nás činí svobodnými a ulehčují nám život. Na druhou stranu těmito výdobytky zároveň i pohrdáme. Snad máme pocit, že si je nezasloužíme, nebo z nich dokonce máme strach. Stále víc dopřáváme sluchu různým hlasatelům, kteří nás přesvědčují, že co nevidět musí přijít nějaká změna. Snad i celý „nový věk“. Skoro každý si ale pod tím pojmem představuje něco jiného.
O krizi západní civilizace a očekáváních, která jsou s ní spojená, nám vyprávěla mayistka a religionistka Zuzana Marie Kostićová. Poslední dobou se hodně zajímala o fenomén údajného konce světa letos v prosinci a napsala o něm knihu 2012 – Mayský kalendář, transformace vědomí, dva světy a rovnováha. 

Život v „matrixu“ 

O mayském kalendáři jsme v Planetáriu před časem mluvili, dnes se budeme věnovat už zmíněnému paradoxu naší civilizace, který je podle Zuzany Marie Kostićové nejlépe vidět na vztahu k technickým vymoženostem a také na životním stylu: „Na jednu stranu jsme velmi samolibí. Většina lidí vám řekne, že se dnes žije asi nejpohodlněji a nejlépe, co se kdy žilo. Do určité míry je to nepochybně pravda. Na druhou stranu existuje myšlenkový proud, který zároveň tuto takzvanou ‚svobodu‘, kterou nám ty vynálezy dodávají a způsob života, který s sebou nesou, kritizuje. My jsme se na jednu stranu od některých věcí osvobodili, ale jiné věci jsme na sebe navázali. Kdybych to řekla rétorikou toho hnutí, tak jsme se nechali zotročit. Nejlépe plasticky to vyjadřuje metafora Matrixu, slavného filmu bratrů Wachovských – obraz člověka, který je jakýmsi monočlánkem a slouží jako zdroj energie pro stroje. To je samozřejmě v té vyhrocené podobě Matrixu čisté sci-fi, ale zároveň to popisuje každodenní realitu většiny lidí, kteří sedí za počítačem nebo obsluhují jiný stroj a nechávají těm strojům mnoho hodin z každého dne. Na jednu stranu nás to skutečně osvobodilo od toho, abychom neprali na valše a nepřepravovali se pěšky desítky kilometrů, na druhou stranu nás to zotročilo jiným způsobem.“ 

Někteří lidé hledají únik ze světa řádu prostřednictvím mentálních kontaktů s bájnými bytostmi a nebo mimozemšťanyFoto: Fotobanka stock.xchng

Touha zpřetrhat pouta 

Kritika současné společnosti se podle Zuzany Marie Kostićové zakládá na tom, že současný způsob života je nepřirozený, že „zametl“ s přirozenými potřebami lidí, kteří prahnou i po nějakém duchovním způsobu života: „Zatlačilo nás to do neustálého materiálního obstarávání a zároveň se nám celý ten systém snaží namluvit, že je to takhle nejlepší a nejpříjemnější a že je to takhle v pořádku. A ta reakce na to je o to silnější, čím restriktivnější je nutnost sedět u strojů a vydělávat peníze, abychom přežili. O to víc potom člověk ve skrytu duše touží, když to řeknu nadneseně, zpřetrhat ta pouta, která ho poutají ke strojům a někam se rozlétnou. Na té nejméně duchovní úrovni se jedná o nějaké cestování nebo pobyt ve volné přírodě, na té nejduchovnější úrovni se dá mentálně odletět někam do jiných světů – ať už s pomocí různých náboženství, technik změněného vědomí, psychedelických drog, kontaktů s mimozemšťany a tak dále.“ 

Zrození hnutí New Age 

K „jiným světům“ do kterých se snažíme utíkat, abychom alespoň na čas unikli tomu našemu, se ještě vrátíme. Zuzana Marie Kostićová ve své knize věnuje velmi mnoho prostoru hnutí New Age, které prostřednictvím svých filozofů ovlivnilo západní společnost a myšlení víc, než byste si možná dovedli představit. Kde má New Age své kořeny a proč mu tolik lidí dopřává sluchu? „Kořeny hnutí New Age bychom mohli vypozorovat v 60. letech 20. století. Tehdy to začalo jako poměrně malá skupina mladých lidí, v úzké souvislosti s hnutím hippies ve Spojených státech amerických. Už tehdy mělo to hnutí výrazné rysy, kterých se z velké části nezbavilo dodnes. Nejdůležitější rys toho hnutí je jeho tendence nedržet pevnou doktrínu, ale vybírat si, co se mu hodí z různých filosofií, z různých náboženských systémů, nechat se tím inspirovat a spojovat to v jakýsi jeden celek.“ 

Teologická knihovna cisterciáků ve Vyšším Brodě (ilustr. obr.)Foto: Romana Kostohryzová

„Univerzální pravda“, věda a New Age 

Obecný znakem tzv. západního ezoterismu, nejen hnutí New Age, je podle Zuzany Marie Kostićové už dobrých dva tisíce let víra, že existuje nějaká univerzální pravda, která je ve všech náboženství a ve všech filosofiích světa: „Někde je skrytá, někde je maličko překroucená, někde se o ní mluví tak, jinde jinak, ale všude se té pravdy lze dopátrat. Do určité míry je to logická reakce na současný relativismus a na obraz světa, který nám předkládá moderní věda. Ta postupně dochází k tomu (v humanitních vědách je to na sto procent, v přírodních vědách částečně), že v některých případech je velmi těžké rozhodnout, co je vlastně pravda. Věda se ve skutečnosti začíná jevit jako jakýsi boj znepřátelených teorií. My se snažíme vytvářet různé modely reality a jsme si vědomi toho, že ty modely mohou být platné všechny zároveň a nebo nemusí být platný ani jeden a že teorie, která je dnes dominantní, se může zítra skácet jako domeček z karet. Ale to je samozřejmě vidění světa, které není široce přijatelné. Člověk jako bytost potřebuje mít nějaký obraz světa a věda přestává být schopná mu ho dát. New Age reaguje tím, že hledá tu pravdu ve světě a hledá ji, řekněme, v duchovním rozměru.“ 

Přijde „nový věk“? 

Hnutí New Age bylo vždycky spjato s určitými skupinami, které se snažily vymezit proti většinové společnosti a pojmenovat její nešvary. I proto je podle Zuzany Marie Kostićové toto hnutí dodnes silně ovlivněno levicovými mysliteli, jako je např. slovinský filozof Slavoj Žižek. Pro vyznavače New Age je důležitá živá zkušenost a také očekávání „nového věku“, který přinese individuální svobodu, duchovnost a také zodpovědnost. 

Jak už od mayistky a religionistky Zuzany Marie Kostićové víme, naše společnost a koneckonců i každý z nás neustále balancuje na neviditelném pomezí dvou protikladných světů – materialistického, konzumního, uspěchaného a stresujícího světa řádu, ve kterém trávíme většinu času a duchovně zaměřeného světa chaosu, kam se občas utíkáme. 

Je to svět „vystoupení z řádu“, svět chaosu, který v našich životech často schází – i přesto, že může mít svou léčivou sílu. Ale jen tehdy, pokud nás chaos zcela nepohltí. Do světa chaosu se dá vniknout mnoha různými způsoby a my se do něj spolu se Zuzanou Marií Kostićovou podíváme příště. 

Vysíláno v Planetáriu č. 12/2012, 17. - 23. března.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.

Čtěte také:
2012 – Mayský kalendář, transformace vědomí, dva světy a rovnováha
Třináctý baktun
Mayská astronomie