Ládví: Útes na mořském břehu
Na severním kraji Prahy je místo, kde se můžete zaposlouchat do šumu mořského příboje. Ale jen v představách. Ten příboj zkameněl v době dinosaurů.
Ládví je druhým nejvyšším vrchem na území hlavního města. Tyčí se severně od Kobylis a jihozápadně od starých Ďáblic. Je z buližníku, jednoho z nejtvrdších a také nejstarších kamenů, který je i pro geology malou záhadou. Nevědí totiž přesně, jak vznikl. Jsou si ale jistí, že to bylo velmi dávno, před 600 až 800 miliony lety, na dně starohorního moře. Geolog a oceánograf Zdeněk Kukal ve své Geologické abecedě píše: „Je pravděpodobné, že z prastarého mořského dna pronikaly horké vody. V nich bylo rozpuštěno mnoho oxidu křemičitého, a tak se na dně mohl křemen usazovat." Buližníkový kopec Ládví je z křemenných krystalů. Tvrdých, skoro nezničitelných. Proto ho za stovky milionů let příliš neobrousil ani vítr, ani voda.
Geolog Karel Žebera objevil před půl stoletím na vrcholu Ládví kamenné nástroje pravěkého člověka, pár centimetrů dlouhé, černé, pochopitelně z tvrdého buližníku. Pozdější výzkum ukázal, že v okolí skalnatého vrcholu opakovaně přebývali lidé období středního paleolitu, před nějakými 70 až 110 tisíci lety. Archeologové tam objevili i další nástroje, malé, ale také větší. Rád o nich psával malíř, spisovatel a amatérský archeolog Jiří Mikula. Domníval se, že jsou staré 13 milionů let. Tehdy, ve třetihorním období, kterému se říká miocén, však ještě na Zemi žádní lidé nežili. Jiří Mikula proto nástroje připisoval rudapitékům, pravěkým opicím popsaným z území dnešního Maďarska. Tyto tvory dnes vědci řadí k rodu Dryopithecus. Bohužel, u nás se zatím žádné pozůstatky těchto tvorů nenašly. Podle archeologů, odborníků na starší dobu kamennou, jsou miocenního stáří jen samotné kameny. Nástroje z nich lidé udělali mnohem později, právě v období paleolitu.
Kámen z Ládví byl i později oblíbenou surovinou. Příznivci megalitů dobře znají menhir Zkamenělý slouha, který stojí v nedalekých Dolních Chabrech a je také nejspíš z ládevského buližníku. Už v naší současnosti, ve 20. letech minulého století, začal vrch Ládví ukusovat lom. Právě tento lom odhalil usazeniny z druhohor, z období svrchní křídy, které podle odborníků vznikaly v příbojové zóně. Buližníkový vrch byl tehdy nejspíš ostrovem v nehlubokém moři.
Lom je dávno opuštěn a vrch Ládví se stal přírodní památkou. Skrývá se v lese zvaném Ďáblický háj. Na jednom ze skalnatých výběžků kopce stojí Hvězdárna Ďáblice, postavená v 50. letech minulého století. Když je dobré počasí, je od ní vidět skoro polovina Čech se spoustou krajinných dominant, od nedalekého Řípu, až k vrcholům pohraničních hor – Klínovci, Ještědu a Sněžce. Můžete si představovat, že to všechno jsou jen ostrovy v rozlehlém pravěkém moři. Třeba k vám doletí i závan slaného mořského větru.
Literatura:
Zdeněk Kukal: Geologická abeceda. Tajemství Země v rýmech a obrázcích. Česká geologická služba a Mladá fronta 2010, s. 12.
Jiří Mikula: 100x pravěk obrazem (od sopek k mamutům). Příležitostný tisk. Praha 2000, nestr.
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Ládví a Ládví (přírodní památka) [online].
Chráněná území Prahy: Přírodní památka Ládví. [online].
Hvězdárna Ďáblice [online]
Vysíláno v Planetáriu č. 25/2011, 18. - 24. června,
upravená repríza v Planetáriu č. 1/2014, 4. ledna.
Zvětšit mapu
