Lidi vraždící se pro kapku vody i rozmařilost moskevské smetánky. To vše zachytil fotograf Antonín Kratochvíl

Fotograf Antonín Kratochvíl vypráví svůj životní příběh od utečeneckého tábora, přes cizineckou legii, deportační vězení až po světla ramp v Hovorech Davida Šťáhlavského.

„Čtrnáct dní jsem hledal aspoň jednu z mých fotek, kde se lidi smějou, jako když řeknou ‚sýr‘. Nenašel!“ přiznává fotograf, který zachycuje zásadně jen realitu, nikdy nic nekašíruje a nemá rád barevnou fotografii.

„Otevřel jsem dveře, za které se dostanou jen vyvolení. Mně se to podařilo jen proto, že jsem fotil na objednávku pro prestižní magazín Vanity Fair a mladí Rusové chtěli světu předvést své bohatství a moc,“ říká fotograf Antonín Kratochvíl o autentickém svědectví z prostředí „zlaté moskevské mládeže“.

Z Československa emigroval hned počátkem Pražského jara. Nechal tu všechno, křivdy bolševického lágru i těhotnou první manželku.

Se svou druhou ženou odešel do USA a dostal se do prestižních amerických novin. Silou výpovědi své černobílé fotografie je nakonec přesvědčil, že samy upustily od „barvy“.

A kdy zjistil Antonín Kratochvíl, že už je uznávaným fotografem?

„…nejdřív celebrity dostali moje portfolio, a když se jim líbíš, tak řeknou: ‚Ten mě může přijít vyfotit!‘. Tak si mě vybral David Bowie, George Clooney. A Georgo mě měl rád.“

Na Českém rozhlase Plus Antonín Kratochvíl vypráví o tom, jak slavný herec usnul českému fotografovi při focení, jak se dostal na Stalinovu jachtu, ale také o pádu komunismu.

„V Polsku to tehdy bylo dost podobné Česku, smrdělo to tam potem a zelím.“

Je také autorem unikátní série fotografií „freaks“, lidí s tělesnými anomáliemi, kteří své postižení ukazovali v amerických cirkusech v 70. letech.

Proč po 40 letech vytáhl právě tyto negativy ze šuplíku, aby je ve světové premiéře představil v Praze a v Brně? Uslyšíte v Hovorech Davida Šťáhlavského. Poslechněte si je kdykoli nahoře v článku nebo v audioarchivu.