Chtěli jsme být s vámi – realita září 1968

22. září 2013

Září 1968 – hodina mezi psem a vlkem. Realita moskevského protokolu, zatím nepotvrzená relevantním právním aktem z československé strany – ke schválení „dočasného pobytu spojeneckých vojsk na našem území“ tehdejším Národním shromážděním došlo až v měsíci příštím.

Po týdenním celonárodním odporu proti okupaci vojsky našich „spojenců“, kdy se stranickovládní elita ve své většině nacházela v Moskvě a zbylí vrcholní funkcionáři do tohoto procesu většinou příliš nezasahovali, dochází k prudkému zlomu. Na přelomu srpna a září prostupuje národní společenství celospolečenská deziluze z okupace a následné kapitulace naší mocenské elity stvrzené podpisem tzv. moskevského protokolu, který ani nesměl být zveřejněn, což poskytovalo prostor pro nejrůznější spekulace, nutno dodat, že v zásadě oprávněné.

To je atmosféra září 1968, kdy je veřejnost z úst svých oblíbených reformních představitelů vystavena poměrně drastickému střídání cukru a biče: chlácholení, že náš obrodný polednový proces bude pokračovat (pouze pomaleji a „bez extrémů“) a výhrůžkám – často i poměrně nezastřeným – že je nutno nepřipustit, odmítnout, pochopit, přijmout…

Začíná se rýsovat pomalu se rozevírající prasklina mezi většinovou společností a komunistickou věrchuškou, v níž v té době, zatím ještě většinou skrytě, probíhala diferenciace, jejímž důsledkem byly následující osudy toho kterého vedoucího funkcionáře. Je znovuzavedena cenzura, řada osob, které sovětským představitelům nevoněly, musela opustit své funkce (předseda Národní fronty František Kriegel, ministr vnitra Josef Pavel, ministr zahraničních věcí Jiří Hájek, ředitel Československé televize Jiří Pelikán a mnozí další), je ukončena činnost Klubu angažovaných nestraníků a organizace politických vězňů K-231; to je pouze několik alarmujících jevů září 1968.

V pořadu – mimo jiné – uslyšíte vzpomínky bývalého ministra zahraničních věcí Jiřího Hájka na zákulisí pražského jara a důvody jeho odvolání z funkce. Dále pak ukázky z unikátního záznamu z ohledání vyrabované budovy Československého rozhlasu poté, co ji opustila spojenecká vojska. Velmi pozoruhodný je i Dubčekův televizní projev k moskevskému protokolu a normalizaci ze 14. září, který svou místy velmi výhružnou dikcí zní dosti nedubčekovsky.

Zajímavé srovnání pak nabízí záznam z 20. září: na Brněnské veletrhy se tehdy – „inkognito“, přičemž vše bylo samozřejmě předem prozrazeno – vydala tzv. velká čtyřka pražského jara (Ludvík Svoboda, Alexander Dubček, Oldřich Černík a Josef Smrkovský), doplněná ještě tehdejší strmě stoupající politickou hvězdou Gustávem Husákem, který je salámovou taktikou postupně jednoho po druhém odstavil.

O stále ještě přetrvávajícím kultu osobnosti Alexandera Dubčeka pak svědčí záznam z jeho neoficiální návštěvy ostravských horníků z 21. září. Vše je pak rámováno fejetonem Karla Čapka, který byl napsán a otištěn v těžkých dnech po přijetí mnichovské kapitulace na podzim 1938; jeho zvuková podoba vznikla pak na přelomu srpna a září 1968…

autor: Pavel Hlavatý
Spustit audio