Co máme dělat – otevřeme dveře? Rok 1963 jako počátek rozkladu komunistického systému u nás

Končí práce tzv. Kolderovy komise, která se věnovala nezákonnostem – politickým procesům, věznění, mučení ad. – v padesátých letech (ovšem pouze těm, které se týkaly straníků). I na základě jejích výsledků dochází ke změnám na vysokých místech: odchází např. předseda vlády Viliam Široký, kterého nahrazuje Jozef Lenárt, a první tajemník slovenských komunistů Karol Bacílek, kterého nahrazuje Alexander Dubček.

Do politiky se vrací tak odlišné osobnosti jako Gustáv Husák a Josef Smrkovský – rehabilitovaní s řadou dalších právě v tomto roce. Čestmír Císař, jedna z pozdějších politických hvězd pražského jara, se na několik měsíců stává tajemníkem ÚV KSČ pro otázky tisku, školství a kultury (odtud výraz pro toto období Císařovo milostivě léto). Stagnující ekonomika vyžaduje změny, a to nikoliv kosmetické – právě v této době začíná také vycházet hvězda Oty Šika, ekonomického reformátora a v roce 1968 místopředsedy vlády.

V květnu se koná III. sjezd Svazu československých spisovatelů. Jan Werich je jmenován národním umělcem, Jiří Pelikán se stává ředitelem Československé televize, po malérech z konce padesátých let vycházejí nové knihy Josefa Škvoreckého a Bohumila Hrabala (a zajímavé tituly dalších autorů), film scénáristy Vratislava Blažka a režisérů Kadára a Klose Tři přání se (pět let po natočení a zákazu promítání) dostává do kin. Točí se první filmy autorů, kterým se později bude souhrnně říkat československá nová vlna. Úspěšná divadla malých forem jsou už respektovaným dobovým fenoménem.

Řada z těchto událostí bohužel nebyla či nemohla být zvukově zachycena, v našem pořadu však uslyšíte ukázky z nejrůznějších veřejných, rozhlasových a televizních diskusí i experimentálního živého rozhlasového vysílání. Jejich společným jmenovatelem je sílící pocit, že se s druhdy znehybnělým systémem „něco děje“.