Domov mimo čas a prostor - Rozhlasové noviny v březnu 1989

Začnu děním ve světě: jaro 1989 je doba, kdy byly nastartovány nebo se začaly odvíjet mnohé události a historické procesy, jejichž konce nedohlédneme někdy ani dnes nebo které byly vyřešeny až po mnoha letech. Jenom heslovitě: aféra okolo Satanských veršů SalmanaRushdieho, kterého Ajatolláh Chomejní rituálně odsoudil k smrti, a na druhé straně čím dál neklidnější poměry v tehdy ještě jugoslávském Kosovu. Dění ve dvou sousedních zemích spělo ke skutečné demokracii, v Polsku i v Maďarsku. Však na to také českoslovenští straničtí potentáti reagovali, byť po svém: zatímco dveře k liberálnějším poměrům se doma snažili urputně zamykat, do obou sousedních satelitů pilně jezdili zjišťovat situaci, tedy v oficiální hantýrce „vyměňovat si zkušenosti“.

To je příznačná dobová formulace ze socialistického ptydepe: na státní návštěvy se moc nejezdilo jednat, argumentovat, vyjednávat atp., pouze vyměňovat si zkušenosti. Ono to nic nestálo a k ničemu to nezavazovalo. Příkladem budiž návštěva Miroslava Štěpána v Polsku právě v březnu 89, v jeden a půlminutovém telefonátu varšavský zpravodaj třikrát použijeroztomilou formulaci o výměně zkušeností. To v situaci, kdy se v Polsku schyluje k finále jednání u kulatého stolu a k napůl svobodným volbám, které jen tak mimochodem v té době pořádá i velký vzor Sovětský svaz. Nutno ale dodat, že mnohé zahraniční příspěvky už v té době byly čím dál věcnější a vedle ideologické omáčky nebo drobných úliteb (zpravodaj v Londýně ocituje krajně levicový Daily Star místo Timesůapod.) se jednalo vcelku o profesionálně odvedenou novinářskou práci.

Doma ovšem ticho po pěšině, i když ne tak docela. Vedle ritální podpory prohlášením ÚV KSČ, kterou vždy v Rozhlasových novinách nějaký angažovaný nešťastník musel pronést (= přečíst), ovšemže na podporu přestavby a demokratizace, se tu a tam objevily příspěvky vysloveně kritické a realistické, obvykle když šlo o životní prostředí nebo ekonomiku.

Takže v Archivu Plus tentokrát uslyšíte také poměrně otevřenou reportáž o (ne)kvalitě nově postavených sídlištních bytů v Praze, bizarní telefonát o tom, jak se některé ostravské podniky chovaly za temných nocí, kdy nebylo možné jasně a rychle identifikovat znečišťovatele ovzduší, a dojde ovšem i na folklór, kterému se nelze vyhnout, už proto, že to bylo naposled. Miloš Jakeš při oslavách Mezinárodního dne žen na Pražském hradě.
Těšte se.
Jan Sedmidubský