Drazí spoluobčané, soudružky a soudruzi, přátelé!

Teure Mitbürger! Právě tak začíná nejstarší dochovaný prezidentský projev v archivu Českého rozhlasu. Jde o německou verzi projevu prezidenta Edvarda Beneše na Štědrý den roku 1936 adresovanou německé menšině.

Benešova zdravice shrnuje dramatické události roku 1936: občanskou válku ve Španělsku, válku v Habeši, obsazení Porýní Hitlerovským Německem, ale také zmiňuje nebezpečí bolševismu a nacismu a hrozbu války v Evropě.

Čtěte také

Co by Jan Werich nebo Edvard Beneš dokázali, kdyby zůstali?

O rok později už ve svém vánočním projevu občanům oznamuje, že rok 1937 definitivně zažehnal nebezpečí války a ten následující přinese uklidnění: „Rok 1938 by měl býti a patrně bude rokem jednání, diskutování, dohodování a konečně i uzavření aspoň částečných a předběžných dohod, jež by pak vedly k definitivnějším dohodám, zajišťujícím opravdu mír aspoň v Evropě.“ Krutě se mýlil.

30. září byla podepsána Mnichovská dohoda, na jejímž základě bylo pohraničí obývané německou menšinou postoupeno Německu. Prezident Beneš už 5. října abdikoval a později odletěl do USA.

Smutné Vánoce 

Pro české země nastaly krušné časy. V březnu 1938 začala okupace nacistickým Německem. Byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava, Slovensko se jako německý satelit Slovenský štát osamostatnilo.

Čtěte také

Příjezd Heydricha do Prahy. Reportáž z přivítání zastupujícího říšského protektora na Hradě

Pochmurná atmosféra šesti okupačních let je dobře patrná i z vánočních projevů státního prezidenta Emila Háchy, které pronášel se zvláštní, téměř strašidelnou dikcí.

Z jejich obsahu je znát, jak se Hácha zpočátku snažil ubránit národ před nejhorším, ale časem se zejména kvůli úbytku fyzických a mentálních sil nacistům poddal: „V první řadě platí naše vzpomínka statečným vojákům Říše, kteří bojují hrdinný boj za vlast a chrání i naše země od zpustošení. Jejich heroismus nezná mezí a vzbuzuje obdiv celého světa. Jim napomáhají celé legie pracovníků zapojených v továrnách a ve výrobě, mezi nimiž jsou zastoupení, v hojném počtu i příslušníci našeho národa,“ řekl Hácha o Vánocích roku 1944.

Po práci legraci

S nástupem prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda se posunul termín prezidentských zdravic ze Štědrého dne na Nový rok. Komunističtí prezidenti ve svých projevech unisono bouřili proti krvelačným imperialistům, velebili přátelství se Sovětským svazem, vyzdvihovali úspěchy úderníků, poukazovali na stále se zvyšující životní úroveň obyvatelstva.

Čtěte také

Nevzdělaný byrokrat Antonín Novotný, nebo fešák Tony?

Svérázným osvěžením se staly projevy Antonína Novotného. Tento se do obecného povědomí zapsal jako nejkrásnější prezident.

Ošklivý skutečně nebyl, ale co mu příroda přidala na sličnosti, to mu upřela jinde. A na jeho projevech to bylo znát. Obtížně vyslovoval cizí slova, když mluvil o německé armádě, říkal místo Bundeswehr Wehrmacht, a doslova legendární se stalo jeho zemedělství a zemedělci. I jeho novoroční projevy mají místy charakter humoristických vystoupení.

Aby pole kvitlo žitkom

To prezidentské projevy v období po sovětské okupaci už veselí nevzbuzují. Takové novoroční proslovy Ludvíka Svobody budí spíš vztek a stud: „Společným úsilím naším a našich nejlepších přátel se nám podařilo porazit kontrarevoluci bez krveprolévání, bratrovražedného boje i dlouhodobých zmatků... Bylo především nezbytné svést rozhodný a vítězný zápas proti nepřátelům socialismu a pravicovým silám,“ uvedl Ludvík Svoboda na Nový rok v roce 1970.

Čtěte také

Až bude Gustáv Husák viset na větvi – zpívali, pili pivo a poslouchali Svobodku. Komunistický soudce za to dělníky poslal do vězení

V roce 1975 nastoupil na hrad Gustáv Husák, Milanem Kunderou přiléhavě nazvaný prezident zapomnění. Během patnácti let jeho vlády jakoby se v zemi zastavil čas. Na zem sedl šedý příkrov normalizace, nad jehož neměnností bděl muž s brýlemi lidově zvanými popelníky, který svým mlaskavým hlasem každoročně přednášel co do obsahu stále stejné novoroční projevy: Budování socialismu úspěšně pokračuje, plán se plní, ba i překračuje, imperialisté jsou zlí, zbrojí a vykořisťují, ale tábor míru je nerozborný.

Změna byla jen v tom, že v lichých letech Husák mluvil česky a v sudých slovensky. Jediný „odvaz“ v Husákových projevech představuje snad jen přání, které se prý na začátku roku říkalo v jeho rodném kraji: „Aby kvitlo pole žitkom, dvôr dobytkom a dom dobrým zdravím, aby od najmladšieho po najstaršieho hlava nezabolela.“

Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu. (Repríza.)