Jiří Dienstbier st.: Mě zajímá politika, ne funkce

Jiří Dienstbier st. v červnu 2001 - Foto: Tomáš Vodňanský

Jiří Dienstbier st. v červnu 2001Foto: Tomáš Vodňanský

Zajímavé a málo známé příspěvky Jiřího Dienstbiera st. pro Československý rozhlas si můžete poslechnout v dalším pořadu z cyklu Archiv Plus, který bude připomínkou Dienstbierových nedožitých osmdesátin.

Čechů, kteří se prosadili v mezinárodní politice, není hodně. K těm nemnoha, kterým se to podařilo, patří první polistopadový ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier (1937-2011), pozdější zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. 

Létající korespondent pro Dálný východ 

„Pracuji každý den do dvou ráno a někdy si připadám jako vězeň Černínského paláce. Jsou chvíle, kdy si přeji, abych byl zase topičem, tehdy jsem se aspoň vyspal,“ řekl Dienstbier v září 1990 novinářům z Wall Street Journal. Tohle hektické období mu možná připomnělo událostmi nabitá šedesátá léta, kdy po vystudování pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v Československém rozhlase. 

Nastoupil do něj v srpnu 1958 a v roce 1964 dostal pod vedením legendárního Milana Weinera na starost zprávy z rozvojového světa. O rok později byl coby „létající korespondent“ vyslán na Dálný východ, kde procestoval Indii, Kambodžu, Cejlon, Vietnam, Čínu a Indonésii. 

Jak to dopadlo s „rozvojovými projekty“ 

Archiv Moniky Arkai Dienstbierové. Otec Jiří Dienstbier ve funkci ministra zahraničí s někdejší ministryní zahraničí USA Shirley Temple-Blackovou - Foto: Tomáš Vodňanský

Archiv Moniky Arkai Dienstbierové. Otec Jiří Dienstbier ve funkci ministra zahraničí s někdejší ministryní zahraničí USA Shirley Temple-BlackovouFoto: Tomáš Vodňanský

V šedesátých letech mluvil Jiří Dienstbier v rozhlasu hodně – v archivu se ale dochovaly jen zlomky. Patří k nim reportáž z Indonésie z roku 1966 po převratu, kterým byl svržen tamní prezident Sukarno. Za odvážný lze označit rozhovor, který Dienstbier natočil v roce 1967 na ostrově Sulawesi se zástupcem československého podniku zahraničního obchodu Milanem Barvířem. 

Zatímco u nás doma byly styky s Dálným východem prezentovány jako významný krok k upevnění vztahů s pracujícím lidem Asie v boji proti reakci, skutečnost, jak ji Dienstbier a Barvíř popsali, byla odlišná: Československo prodalo v roce 1963 do Indonésie cukrovar, který ještě v roce 1967 nebyl dokončen, značná část českých dodávek strojů byla poničena nebo rozkradena, vláda výstavbu finančně nepodporovala a když byly peníze na stavbu, nedařilo se najmout dělníky na práci… 

Praha smazala, Mnichov nahrál 

K zapomenutým příspěvkům Jiřího Dinestbiera do vysílání Československého rozhlasu patří například i jeho sváteční komentář z 25. února 1968. Dvacáté výročí komunistického převratu z února 1948 oslavil Dienstbier velmi netradičně slovy, která pro atmosféru teprve blížícího se pražského jara 68 nebyla typická: 

Ministr zahraničí Jiří Dienstbier a jeho rakouský kolega Alois Mock stříhají železnou oponu - Foto: archiv autora

Ministr zahraničí Jiří Dienstbier a jeho rakouský kolega Alois Mock stříhají železnou oponuFoto: archiv autora

„Je něco nezdravého ve společnosti, která se pořád musí chválit a každou kritiku vyvažuje okamžitě hovory o mnoha úspěších,“ řekl Dienstbier, podle kterého jsme zejména na počátku 50. let nesmyslně následovali „Sovětský svaz, náš vzor“ i v oblastech, kde to od nás nikdo nežádal. 

Je příznačné, že tento komentář byl po roce 1969 v archivu Českého rozhlasu smazán, ale dochoval se naštěstí v archivu mnichovského Rádia Svobodná Evropa, které pražské vysílání monitorovalo. 

Mě zajímá politika 

Jiří Dienstbier zůstává dodnes nepřehlédnutelnou osobností. Po propuštění z rozhlasu v roce 1970 pracoval jako dokumentátor projekčního ústavu, později jako noční hlídač a topič. Patřil k prvním signatářům Charty 77, jejím mluvčím byl v letech 1979 a 1985. V období 1979 až 1982 byl vězněn za údajné podvracení republiky. 

Koncem osmdesátých let se aktivně účastnil práce v Hnutí za občanskou svobodu, Nezávislém mírovém sdružení a v dalších opozičních iniciativách. Od 10. prosince 1989 do června 1992 byl československým ministrem zahraničních věcí. Zároveň byl federálním poslancem. Po rozpadu Občanského fóra se Dienstbier stal předsedou Občanského hnutí, později přejmenovaného na Svobodné demokraty. 

Jiří Dienstbier jednou řekl, že ho zajímá politika, ne funkce - Foto: Vendula Kosíková

Jiří Dienstbier jednou řekl, že ho zajímá politika, ne funkceFoto: Vendula Kosíková

Po parlamentních volbách v roce 1992 kvůli špatnému výsledku Dienstbier opustil vládu i parlament. Ačkoli na domácí politické scéně Dienstbierova hvězda pohasínala (v letech 1996 a 2000 se neúspěšně ucházel o senátorský mandát), dosáhl ocenění v mezinárodním měřítku. 

V březnu 1998 byl jmenován zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. Tomu předcházelo i jeho jmenování českým velvyslancem se zvláštním posláním. Ještě předtím se Dienstbier stal osobním zástupcem prezidenta Václava Havla ve skupině 16 hlav států nebo vlád pro reformu OSN. „Mě totiž zajímá politika, ne funkce,“ řekl jednou Dienstbier. 

Autor:  David Hertl
Pořad: Archiv Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pátek 20:05; repríza neděle 16:35  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace