Josef Vavroušek aneb Ekologická osina v polistopadové vládě

Josef Vavroušek - Foto: Nadace Partnerství

Josef VavroušekFoto: Nadace Partnerství

Pečoval o přírodu a měl k ní úctu jako málokdo. Přesto si vzala jeho život. Letos v září uplyne už 70 let od narození Josefa Vavrouška, ministra životního prostředí a nadšeného horolezce.

V 50 letech zahynul pod lavinou. Sněhová smršť pohřbila v Tatrách i jeho dceru, s níž se tam vydal na oslavu svého svátku. 

Dříč, poctivec, dobrák

Josef Vavroušek se narodil 15. září 1944 v Praze. Po dokončení střední průmyslové školy strojní v Praze v roce 1962 studoval ekonomickou specializaci s matematickým zaměřením na strojní fakultě ČVUT. 

V průběhu studia (1962 až 1967) se aktivně zapojil do studentského hnutí jako šéfredaktor časopisu Buchar. Od ledna do září 1968 vyjel se studentskou expedicí do Lambaréné v africkém Gabonu, kam měla dovézt materiální pomoc pro nemocnici, založenou roku 1913 lékařem a teologem Albertem Schweitzerem. 

Že se to nakonec nepodařilo, není podstatné – pro Vavrouška byl klíčovým zážitkem pobyt v Africe. Organizátor, vedoucí a lékař expedice Petr Bartůněk později o Vavrouškovi napsal: 

„Byl navigátorem a mechanikem výpravy. Dříč, poctivec, dobrák. Nejmenší počet konfliktů s ostatními, nejvíce oblíbený. Nemyslím, že by měl nervy z jiného materiálu, než my ostatní – ale umí se fantasticky ovládat.“ 

Členové expedice se svojí 9měsíční africkou misí paradoxně připravili o všechny zážitky československého roku 1968 – veselé i smutné. Na druhou stranu to pro ně znamenalo, že s takzvaným obrodným procesem ani s protesty proti okupaci nemohli být spojováni – a tak zároveň měli na rozdíl od ostatních přeci jen o něco volnější ruce. 

Cesta k ekologii

Po roční vojenské službě pracoval Vavroušek (coby vystudovaný systémový analytik) do roku 1974 jako výzkumný pracovník v Ústavu ekonomiky průmyslu a stavebnictví
v Praze, po jeho zrušení v Institutu poradenství v Praze jako poradce v oblasti řízení. V roce 1975 získal titul kandidáta ekonomických věd za práci v oblasti kybernetiky. 

Josef Vavroušek za svým stolem ve Federálním výboru pro životní prostředí - Foto: Nadace Partnerství

Josef Vavroušek za svým stolem ve Federálním výboru pro životní prostředíFoto: Nadace Partnerství

Od počátku roku 1975 do března 1990 působil v ústavu pro ekonomiku a řízení vědecko technického rozvoje, a to nejprve v oblasti řízení s vazbou na biologii a teorii systémů, později v oblasti životního prostředí. 

Napsal pět knih, zhruba 80 odborných článků a několik desítek studií. Podílel se také na organizování nezávislého ekologického hnutí. 

Byl členem exekutivy Kruhu nezávislé inteligence založeného v září 1989 (sám Vavroušek později řekl, že toto sdružení existovalo už v roce 1988), jedním ze zakládajících členů Občanského fóra a členem rady jeho Koordinačního centra v Praze. 

Svoji orientaci na životní prostředí potvrdil v polovině listopadu 1989, kdy stál u zrodu Zeleného kruhu, zastřešující ekologické organizace, která si dala za cíl vytvořit federální orgán pro řízení péče o životní prostředí, vypracovat systém právních nástrojů ke zlepšení ekologické situace a uzákonit právo na informace o vlivu prostředí na zdraví lidí. 

Jak komunisté zničili životní prostředí

V únoru 1990 byl pověřen přípravou federálního výboru pro životní prostředí, v jehož čele stanul coby ministr federální vlády po volbách v červnu 1990. Po letech možná není úplně jasné, nakolik významný byl tehdy problém poničeného životního prostředí. 

Znečištění ovzduší oxidem siřičitým bylo v Praze a severozápadní části Čech 20x vyšší, než povolovaly platné normy Evropského společenství. Katastrofální stav ovzduší byl i na severní Moravě a na řadě míst Slovenska, v nichž žilo nejvíce obyvatel, mimo jiné v Pováží a v oblastech Nitry, kde byly velké koncentrace sloučenin dusíku a síry a také arzenu nebo rtuti. 

Josef Vavroušek s Václavem Havlem na přípravném výboru Občanského fóra v roce 1989 - Foto: Nadace Partnerství

Josef Vavroušek s Václavem Havlem na přípravném výboru Občanského fóra v roce 1989Foto: Nadace Partnerství

Pouze čtvrtina odpadních vod byla čištěna a asi polovina vodních zdrojů nemohla sloužit jako zdroje pitné vody. Na jihu Slovenska se stavělo megalomanské vodní dílo Gabčíkovo-Nagymaros, od kterého už sami Maďaři dávali ruce pryč. 

Lidé se po katastrofě v Černobylu báli sovětské technologie v československých jaderných elektrárnách. 

Labem odtékalo ročně 10 tun olova, téměř 40 tun chromu a bezmála 80 tun mědi; řeka se tak stala jedním z rozhodujících zdrojů znečištění Severního moře, na němž se Česká republika podílela třetinou, a také Baltu. Podobná byla situace na Dunaji, Československo patřilo k největším znečišťovatelům Černého moře. 

Republika se musela vypořádat s ekologickými škodami, způsobenými pobytem sovětských okupačních vojsk. U 130 000 kusů skotu v Československu byla v roce 1990 zjištěna nadlimitní koncentrace mimořádně nebezpečných polychlorovaných bifenylů. Polychlorované bifenyly byly zjištěny v šunce, mléce a hovězím mase téměř ve třetině československých okresů. 

Na 80 % lesů v Čechách a asi polovina na Slovensku bylo poškozených. Kontaminace zemědělské a lesní půdy těžkými kovy dosahovala míry, která ovlivňovala život půdních organismů i potravinový řetězec. 

Důsledky se projevovaly na nežádoucím zdravotním stavu populace; střední délka života u nás byla o 5 až 7 let kratší než ve vyspělých civilizovaných zemích západní Evropy. 

Tržní ekonomika není cílem

Josef Vavroušek se ve funkci federálního ministra snažil všechny problémy řešit. Doba tomu ale zrovna nepřála – za výrazné podpory politických špiček byli lidé povzbuzováni k podnikání a vznikaly základy dnešní konzumní společnosti. Hlásal se „kapitalismus bez přívlastků“. Navíc se naplno začaly projevovat nacionalistické tendence na Slovensku. 

Josef Vavroušek při zakládání Občanského fóra s Lubomírem Volejníkem, budoucím prezidentem NKÚ, v roce 1989 - Foto: Nadace Partnerství

Josef Vavroušek při zakládání Občanského fóra s Lubomírem Volejníkem, budoucím prezidentem NKÚ, v roce 1989Foto: Nadace Partnerství

Na podzim 1990 podepsal Vavroušek ustavující prohlášení Liberálního klubu Občanského fóra: „Tržní ekonomika nemůže být cílem, ale pouze hlavním prostředkem k dosažení prosperity, důstojného života ve zdravém a čistém životním prostředí. 

Na cestě k tomuto cíli je humánní společnost povinna zmírňovat důsledky nevyhnutelných otřesů pro své sociálně slabé skupiny, rozvíjet zdravotnictví, kulturu a školství včetně rekvalifikací. 

Návratem do Evropy není jenom vstup do Evropského společenství a ostatních jejích institucí, úsilí o celoevropskou kolektivní bezpečnost a dodržování mezinárodních úmluv a práv menšin. Je jím i návrat k základům evropské kultury a etiky, mravní i duchovní obroda společnosti.“ 

Společně s Vavrouškem byli pod prohlášením podepsáni lidé jako Pavel Rychetský, Jiří Dienstbier, Petr Pithart nebo Tomáš Sokol; vesměs politici, kteří později nešli s hlavním proudem Občanského fóra do vznikající ODS. 

Životní prostředí spojuje

Od počátku svého působení v ministerské funkci prosazoval Vavroušek úspory energií a prosazoval moderní zákony, respektující šetrný vztah k životnímu prostředí. Jenže jak se doba posouvala od listopadu 1989, atmosféra ve společnosti se měnila. 

„Životní prostředí je na okraji zájmu lidí i vlád. Panuje přesvědčení, že nejprve je třeba zabývat se ekonomikou a až posléze životním prostředím. Pro ekologické hnutí to má neblahé důsledky. 

Pamětní deska Josefa Vavrouška na československé hranici nedaleko vrcholu Velká Javořina, napůl cesty z Uherského Brodu do Nového Mesta nad Váhom - Foto: David Hertl

Pamětní deska Josefa Vavrouška na československé hranici nedaleko vrcholu Velká Javořina, napůl cesty z Uherského Brodu do Nového Mesta nad VáhomFoto: David Hertl

Politické strany (kromě komunistů, kteří opsali programy ekologických hnutí) a hospodářská ministerstva nastoupily frontální útok na životní prostředí. Kořeny jsou v primitivním chápání tržní ekonomiky, kde ekologie nemá místo,“ řekl v únoru 1991. 

Také jeho spory se slovenskou reprezentací byly stále častější: Primitivní nacionalismus nutil některé slovenské politiky negovat vše „federální“ a žádat speciální zákony pro Slovensko. 

„Ochrana životního prostředí je v rámci federace integrujícím prvkem. Problémy v této oblasti nás jednoznačně spojují,“ vysvětloval Vavroušek, podle kterého životní prostředí nejen nad federací, ale i nad celým kontinentem bylo v podstatě jediné. 

Konec federace, konec Fondu

K Vavrouškovým úspěchům patřila první celoevropská konference ministrů životního prostředí na Dobříši v červnu 1991; o rok později vedl československou delegaci na konferenci o životním prostředí a rozvoji, takzvaný Summit Země, pořádaný OSN v Riu de Janeiru. 

Doma se mu tolik nedařilo; ve volbách v roce 1992 jeho Občanské hnutí neuspělo. Řešení nekonečných problémů se slovenskou politickou reprezentací nakonec znamenal i rozpad federace a s ním i zánik Vavrouškova výboru pro životní prostředí. 

 

Dobré jitro z Prahy, Československý rozhlas, 7. dubna 1995. Hovoří maďarský velvyslanec v České republice György Varga

Vložit na svůj web

K tomu došlo v létě 1992; Vavroušek byl odvolán a do čela likvidovaného Federální výboru pro životní prostředí dosazen Miroslav Macek. 

„Pracovní poměr většiny ze 175 pracovníků Federálního výboru byl počátkem srpna ukončen dohodou, uzavřenou pod hrozbou podstatného snížení platu a odepření výplaty odstupného, zakotveného v platné kolektivní smlouvě,“ prohlásil v srpnu 1992 Vavroušek ke způsobu, jakým Miroslav Macek fond likvidoval. 

Vždy připraven ke kompromisu

Po odchodu z vládní funkce Vavroušek založil Společnost pro trvale udržitelný život a byl mezi 45 000 signatářů petice, žádající vypsání referenda ve věci zachování federace. V lednu 1993 oslovila Vavrouška Liberálně sociální unie s návrhem, zda by nechtěl být jejím kandidátem na českého prezidenta, Vavroušek odmítl. 

Vytrvale kritizoval Klausovu vládu za absenci promyšlené ekologické politiky. Klaus pro změnu v prosinci 1994 označil Vavrouška za „problém české politiky“. Bývalý ministr působil aktivně v nevládním sektoru, přednášel na vysokých školách v Evropě i zámoří. 

Dolina Parichvost, kde lavina zasypala 50letého Vavroušku a jeho 19letou dceru Petru - Foto: Jerzy Opioła, Wikipedia,  CC BY-SA 3.0

Dolina Parichvost, kde lavina zasypala 50letého Vavroušku a jeho 19letou dceru PetruFoto: Jerzy Opioła, Wikipedia, CC BY-SA 3.0

„Moderní stát musí mít jasné představy o řešení problémů ekonomiky a rozvoje regionů. Ty česká vláda nemá a spoléhá na tržní principy, které vše vyřeší. Vláda by měla mít program úspor energie, podporovat rozvoj jejích obnovitelných zdrojů a mít vlastní energetickou politiku. Všechny tyto atributy české vládě chybějí,“ uvedl Vavroušek v roce 1993. 

Hlas volajícího na poušti? Ve středu 22. března 1995 začala tatranská horská služba pátrat po ani ne 50letém Vavrouškovi a jeho 19leté dceři Petře. To už ale byli oba čtyři dny po smrti – lavina je zasypala v dolině Parichvost pod Jaloveckým sedlem v Západních Tatrách. 

„Byl z mála těch, kteří vědí, co je opravdu důležité a co je nepodstatné. Přitom se netvářil jako mnozí jiní, jako vševědoucí, jako neomylný. Byl vždy připraven – paradoxně jako dobrý politik – ke kompromisu. Bude nám moc chybět,“ napsal po Vavruškově smrti maďarský velvyslanec v České republice György Varga. 

Zajímavosti z rozhlasového archivu, spojené s Josefem Vavrouškem, na vás čekají v pořadu Ekologická osina v polistopadové vládě. Dozvíte se například, jak Josef Vavroušek vnímal postupný odklon veřejnosti od ekologických témat, nakolik se trápil problémy s rozpadem Československa nebo jak to bylo s jeho horolezectvím. 

Pořad z cyklu Archiv Plus si poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu. 

Autor:  David Hertl
Pořad: Archiv Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pátek 20:05; repríza neděle 16:35  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 2. prosince  2016     AudioVideo  rubrika: Archiv Plus

    Konstantin Biebl: Psát čistě a od srdce

    Autor toho nejlepšího z české meziválečné poezie – a zároveň autor hluchých veršů z přelomu čtyřicátých a padesátých let, přitakávajících dobové atmosféře třídního boje. Tím vším byl Konstantin Biebl.

     
  • 25. listopadu  2016     Audio  rubrika: Archiv Plus

    Prvorepubliková mládež aneb Život je jako koloběžka

    Příměr s koloběžkou použil ve svém projevu k československé mládeži náš dlouholetý velvyslanec v Paříži Štefan Osuský. Mládež v období první republiky vyslechla velké množství nejrůznějších projevů našich předních politiků...

     
  • 18. listopadu  2016     Audio  rubrika: Archiv Plus

    Listopad 1991: I rychle se dá jít pomalu

    Listopad 1991 přinesl řadu zásadních událostí v oblasti česko-slovenských vztahů. Konaly se demonstrace za zachování společného státu a vedle toho se připravovala první vlna kupónové privatizace.

     

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace