Nic se neděje, říkali Sověti po havárii v Černobylu

Jaderná elektrárna Černobyl i 30 let po havárii nedá lidem spát - Foto: Vít Pohanka

Jaderná elektrárna Černobyl i 30 let po havárii nedá lidem spátFoto: Vít Pohanka

Třicet let po havárii jaderné elektrárny v Černobylu stále umírají na Ukrajině lidé na následky ozáření. Rok co rok spolknou práce na údržbě elektrárny 6 % ukrajinského státního rozpočtu. A řada z těch, kteří to zažili, dodnes nemůže klidně spát.

Test, který jinde odmítli 

Explozi na 4. bloku černobylské elektrárny předcházel běžný test nouzového fungování turbíny. Začal 26. dubna 1986 v 01:23 hodin. Operátoři vypnuli nouzový systém, aby zabránili havarijnímu odstavení reaktoru. Pak uzavřeli přívod páry do turbíny. Tím vzrostla teplota a tlak chladící vody. 

Samostatnou kapitolou je způsob, jakým o černobylském neštěstí informoval Sovětský svaz a ostatní země tehdejšího sovětského bloku. Šlo o typickou ukázku socialistické propagandy, která na jedné straně zatajovala vlastní neúspěchy, na druhé straně útočila na západní sdělovací prostředky, které se snažily o nehodě objektivně hovořit. Právě rozhlasové vysílání ze dnů po černobylské havárii připomene další pořad z cyklu Archiv Plus.

Výkon reaktoru prudce rostl. To nevydržely palivové články a praskly. Jejich úlomky spadly do chladící vody, která se přeměnila v páru. Pára zvedla tisícitunové víko reaktoru a nastala první exploze. Z reaktoru unikala radioaktivita, dovnitř začal vnikat vzduch a uvnitř hořet grafit. Kov palivových trubek začal reagovat s vodou a vzniklý vodík způsobil druhou explozi. 

„Byl to naprosto stupidní experiment. Moskva ho nařídila řadě jaderných elektráren, ale například ředitel elektrárny v Sosnovém Boru v Leningradské oblasti jej odmítl provést, protože se obával možných rizik,“ řekl jaderný fyzik František Janouch. 

Jak spočítat mrtvé? 

I po neštěstí v japonské Fukušimě zůstává havárie v Černobylu nejhorší civilní jadernou katastrofou na světě. Ačkoli Mezinárodní agentura pro atomovou energii hodnotí co do závažnosti obě události 7. (nejvyšším) stupněm, následky v Černobylu byly větší. 

Do značné míry za to mohla snaha komunistického režimu rozsah nehody před veřejností utajit. Nekonečné uklidňování obyvatel evropské části Sovětského svazu a později celé Evropy („Nic závažného se neděje…“) se podepsalo na zdraví obyvatel Ukrajiny. Syndrom akutního ozáření byl potvrzen u 134 pracovníků elektrárny a hasičů. Z toho 31 lidí zemřelo během několika měsíců po nehodě, dalších 19 lidí zemřelo na následky ozáření v průběhu dalších let. Devět dětí zemřelo na rakovinu štítné žlázy a odhadem 3 940 lidí zemřelo nebo může zemřít na rakovinu způsobenou ozářením. 

Přímo při explozi zahynuli dva pracovníci elektrárny. Tyto údaje, zveřejněné ve zvláštní zprávě Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, vzbudily kritiku u části nezávislých expertů, ochránců životního prostředí a humanitárních organizací. Podle nich zpráva podstatně zmírnila všechny předchozí údaje. Ukrajinské úřady například uváděly počátkem tohoto století, že v souvislosti s výbuchem zemřelo přes 125 tisíc lidí. Hnutí Greenpeace zase spočítalo, že na následky nemocí, způsobených výbuchem elektrárny v Černobylu, zemřelo nebo v budoucnosti zemře na 200 tisíc lidí. 

Vítězný portrét soutěže Czech Press Photo 2011: Likvidátoři z Černobylu - Foto:  Petr Toman

Vítězný portrét soutěže Czech Press Photo 2011: Likvidátoři z ČernobyluFoto:  Petr Toman

Sto rublů, medaili a vodku 

Nejvyšším dávkám radiace bylo vystaveno 200 tisíc likvidátorů následků havárie. Šlo především o záchranáře, vojáky a horníky, kteří šli „dobrovolně“ pomáhat do zasažené oblasti. Například vojáci byli do Černobylu nakomandováni bez možnosti rozkaz odmítnout. Výjimkou nebyli vojáci z povolání, kteří do poslední chvíle netušili, kam a proč jedou. 

Co se v Černobylu dělo, předčilo nejhorší představy. Svědčí o tom fotograf Igor Kostin, který byl na místě tragédie jako jeden z prvních. Sledoval vojáky, kteří se v těsné blízkosti vybuchlého reaktoru pohybovali bez jakékoli ochrany před zářením a radioaktivním prachem. „Nikdo se nad tím nepozastavoval. Přísné nařízení zakazovalo každému, kdo byl do věci zasvěcen, o radioaktivním nebezpečí mluvit, aby vojáci pomoc neodmítli,“ vzpomínal Kostin, který se později dostal až na střechu třetího bloku černobylské elektrárny. 

Všude leželo po výbuchu sousedního reaktoru rozmetané radioaktivní palivo. Radiace byla tak vysoká, že na střeše mohl člověk zůstat jen několik vteřin. „Každému vojákovi dali dvě role olověného plátu. Nařezal si olovo na kousky a dal na páteř, hlavu, přirození a do bot. Celkem na vás viselo čtyřicet kilo olova. Na signál sirény takový voják vyběhl na 20 až 40 vteřin na střechu, nabral na lopatku palivo, vhodil ho do čtvrtého reaktoru a vrátil se zpět. Dostal 100 rublů, medaili a panáka vodky,“ řekl Igor Kostin redaktorovi Českého rozhlasu, když mu popisoval „sovětský“ způsob likvidace jaderné havárie. 

Lidé bez domova, bez spánku 

Opuštěné město nedaleko jaderné elektrárny Černobyl - Foto: Antonin Kratochvil, Výstavní síň Mánes

Opuštěné město nedaleko jaderné elektrárny ČernobylFoto: Antonin Kratochvil, Výstavní síň Mánes

Celkem bylo za „postiženého následky černobylské tragédie“ označeno 7 milionů lidí v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině. Přes 100 tisíc lidí má na Ukrajině status „invalidy Černobylu“ a odborníci hovoří o takzvané ztracené generaci: o lidech, kteří kromě nemocemi z ozáření trpí také dlouhodobým traumatickými syndromem. Neustále se jim vracejí vzpomínky na havárii a odstraňování následků, často se jim o události zdá a mají trvalé potíže se spánkem. 

Nezanedbatelné je i psychické strádání těch, kteří byli evakuováni z radiací nejvíce zasažené zóny a pravděpodobně už se do bývalých domovů nikdy nevrátí. Městečko Pripjať s 50 tisíci obyvateli, které se nacházelo tři kilometry od elektrárny, bylo celé evakuováno během 36 hodin po katastrofě. Během následujících týdnů bylo z oblasti 30 kilometrů kolem elektrárny evakuováno dalších 70 tisíc lidí. Celkově bylo kvůli katastrofě evakuováno 350 tisíc osob. 

Autor:  David Hertl
Pořad: Archiv Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pátek 20:05; repríza neděle 16:35  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace