Průkopníci rozhlasového vysílání

Stalo se tak zásluhou několika vizionářů, kteří začátkem dvacátých let dokázali zachytit vítr doby a nebáli se riskovat, mimo jiné i své peníze. Ano, je to tak – u počátků Českého rozhlasu stáli soukromníci, jimž mladý stát nijak zvlášť nepomohl a dokonce ministerstvo pošt svou vyčkávací taktikou spíš start zkomplikovalo. A byť nás dobové handrkování státu i soukromých firem nemusí překvapovat, už je to součástí historie.

V Archivu Plus věnovaném průkopníkům rozhlasového vysílání uslyšíte vzpomínky těch, kdo byli skutečně od počátku u toho – a to z obou stran, tedy za mikrofonem i u příjímačů. Promluví například první šéf programu Miloš Čtrnáctý, který zažil první pokusné přenosy ze Kbel do pražského kina Sanssouci a plný obav sledoval v kontrolní místnosti kvalitu signálu, zatímco ing. Eduard Svoboda se staral o své svěřence přímo ve Kbelích.

Tito dva vlastně společnost Radiojournal založili, Svoboda totiž v roce 1921 odjel na studijně –pracovní cestu do Spojených států, nutno říci, že jako podnikatel filmový (ostatně s Milošem Havlem založil už předtím společnost AB Barrandov). Ale hlavní, co si Svoboda nakonec překvapivě z Ameriky přivezl, bylo nadšení pro nový technický vynález, pro rozhlas. A protože věděl, že potřebuje někoho, kdo by i mezi novinářskou obcí myšlenku rozhlasu vzal za svou a propagoval, oslovil svého známého, redaktora Národních listů Čtrnáctého.

Stránku propagace nebylo radno podceňovat, protože například hudebníci, na kterých byl rozhlas od počátku životně závislý, měli k novince zprvu velmi rezervovaný vztah a nejen že se ptali, co za to, ale často odmítali jít do rozhlasového studia hrát s odůvodněním, že nejsou kašpaři a cirkusáci.

To všechno lze slyšet a vycítit z nahrávek, které uvedeme v Archivu Plus v neděli 19. května. Uslyšíte ale zároveň i první posluchače, mezi kterými nesmíme opomenout herce Karla Högera, zde dokonce na chvilku v atypické roli. Víc prozrazovat by byla škoda….