Smlčí-li pravdu spisovatel, lže! Jak reagovali komunisté na udělení Nobelovy ceny potížistům Heyrovskému a Seifertovi?

Básník Jaroslav Seifert v roce 1981 - Foto: Hana Hamplová,  CC BY-SA 3.0

Básník Jaroslav Seifert v roce 1981Foto: Hana Hamplová, CC BY-SA 3.0

I když podzimy let 1959 a 1984 dělí čtvrt století, je mezi nimi svorník: právě na přelomu září a října těch let došla do Československa zpráva o udělení Nobelovy ceny – v prvním případě Jaroslavu Heyrovskému, ve druhém Jaroslavu Seifertovi.

Nobelovka pro potížisty

Ať to bylo za Novotného nebo za Husáka, měl komunistický režim s Nobelovou cenou problém. Asi nejlépe by se oficiální reakce na tohle mimořádné ocenění dala označit jako velmi chladná zdvořilost. 

U chemika Jaroslava Heyrovského, jinak geniálního vědce, hrála roli skutečnost, že se politicky neangažoval; jeho zaujetí pro vědeckou práci vedlo až tak daleko, že jeho válečné výzkumy v laboratořích chemického ústavu vnímali někteří kolegové jako kolaboraci s nacisty. 

 

Reportážní sestřih z udílení Nobelovy ceny Jaroslav Heyrovskému ve Stockholmu.

Vložit na svůj web

A básník Jaroslav Seifert? V roce 1929 ho vyloučili z komunistické strany kvůli nesouhlasu s Gottwaldovým vedením a v roce 1977 byl mezi prvními signatáři Charty 77… 

Není příliš daleko od pravdy konstatování, že Heyrovský i Seifert byli vlastně pro vládnoucí pražský režim „potížisté“. Jenže v obou případech se Nobelova cena komunistům hodila. 

Až na sedmou stránku…

Na Heyrovském režim demonstroval úspěchy socialistické vědy – ačkoli jeho objev polarografie, způsobu získávání informací o druhu a množství látek v roztocích, byl učiněn už v první polovině 20. let a ve 30. letech už byl mezi vědci známý a poměrně rozšířený. 

Když ale jel Heyrovský v prosinci 1959 do Stockholmu pro ocenění (bez dětí, samozřejmě, ty zůstaly doma – jako rukojmí), Rudé právo psalo o mocné podpoře, jakou měla polarografie u Československé akademie věd. Jaksi taktně bylo zamlčeno, že akademie byla zřízena roku 1952, tedy 30 let po Heyrovského objevu… 

A u Jaroslava Seiferta? Tam komunistický režim do omrzení připomínal jeho levicovou tvorbu a jeho poezii prezentoval jako mírovou. Že Seifertovi šlo vždy především o možnost svobodného vyjadřování, o tom samozřejmě nepadlo ani slovo. 

Rudé právo odbylo první informaci o úspěchu českého básníka desetiřádkovou zprávou na sedmé (!) straně v rubrice zahraničního zpravodajství – mezi články s titulky Bavorský kabinet hájí esesáky, Tisíce lidí v Itálii na dlažbu nebo Washington stupňuje vydírání. Až později se začaly otiskovat oficiální gratulace, připomínat básníkova tvorba a jeho život. 

Smlčí-li pravdu spisovatel…

Podobně skoupý je i rozhlasový archiv. Hlas Jaroslava Heyrovského se dochoval jen v krátkém záznamu, je možné poslechnout si i reportážní sestřih z udílení Nobelovy ceny za přítomnosti krále Gustava VI. Adolfa. Dozvědět se o životě Jaroslava Heyrovského víc můžeme ze vzpomínek jeho současníků a vyprávění jeho dětí. 

Také v případě Jaroslava Seiferta vysílal rozhlas daleko víc pořadů „o něm“ než „s ním“. Hodnotný je záznam jeho projevu na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů v dubnu 1956. 

 

Oficiální nekrolog, odvysílaný po úmrtí Jaroslava Seiferta. Československý rozhlas, Rozhlasové noviny 10. ledna 1986.

Vložit na svůj web

Na hradě tehdy seděl „spisovatel“ Antonín Zápotocký, který se sjezdu také účastnil – a Seifert se nebál veřejně zastat vězněných spisovatelů (a že jich tehdy bylo): „Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu spisovatel, lže!“ Projev zakončil požadavkem, aby umlčení spisovatelé byli vyzváni ke spolupráci a aby přítomní mysleli na osud svých uvězněných kolegů. 

K mimořádně zajímavým snímkům z rozhlasového archivu (v tomto případě archivu Rádia Svobodná Evropa) patří asi desetiminutový rozhovor s překladatelkou Helenou Friedlovou ze Švédska. Ta v roce 1982 spolupracovala na švédském překladu a vydání Morového sloupu – jediné Seifertovy básnické sbírky, která byla ve Švédsku k dispozici ve chvíli, kdy se tam rozhodovalo o udělení Nobelovy ceny. 

Helena Friedlová prozradila Svobodné Evropě zajímavé zákulisní informace o průběhu hlasování o udělení Nobelovy ceny a velmi podrobně také hovořila o mimořádném zájmu, který ve Švédsku vzbudilo Seifertovo jméno poté, co bylo ohlášeno jeho ocenění. To se posluchači Československého rozhlasu dozvědět nemohli…

Seifert na Hlasu Ameriky

Záznam z archivu Rádia Svobodná Evropa nebude ale jedinou raritou, kterou většina posluchačů buď vůbec nikdy neslyšela, nebo už na tuhle zajímavost dávno zapomněli. 

Doslova mráz mi přebíhal po zádech, když jsem v archivu Českého rozhlasu narazil na hrubý, nesestříhaný materiál z pozůstalosti Oty Nutze, ve kterém bývalý redaktor Hlasu Ameriky Jolyon Negele vzpomínal na to, jak jej Státní bezpečnost v roce 1986 doslova vyhnala ze Seifertova pohřbu. 

To bylo tak: Stát vypravil Seifertovi pohřeb s pompézním obřadem v Rudolfinu, do jehož průběhu ale nesměla rodina zemřelého zasahovat. Lidé, kteří se chtěli se zemřelým básníkem opravdu rozloučit, dostali příležitost během církevního obřadu v Praze v břevnovském kostele svaté Markéty – ovšem pod dohledem Státní bezpečnosti. 

Poslední šance rozloučit se s Jaroslavem Seifertem byla během církevního obřadu na hřbitově v Kralupech nad Vltavou, kam byly básníkovy ostatky uloženy. A právě do Kralup se vypravil i tehdejší středoevropský redaktor Hlasu Ameriky Jolyon Negele – aby odtamtud byl „vyvezen“ Státní bezpečností kamsi do polí mezi Kralupy a Prahu. 

Poslechněte si mimořádně zajímavé archivní rozhlasové ukázky, které připomínají dva české nositele Nobelovy ceny, nahoře v článku nebo v iRadiu.
 

Denní tisk oznamuje udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Heyrovskému. Rudé právo 11. prosince 1959 - Foto: David Hertl

Autor:  David Hertl
Pořad: Archiv Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pátek 20:05; repríza neděle 16:35  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace