Varšavská smlouva – vojáci, kteří nikdy nebojovali

Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce 1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Erich Honecker, Michail Sergejevič Gorbačov, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski a János Kádár. - Foto:  CC BY-SA 3.0 DE

Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce 1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Erich Honecker, Michail Sergejevič Gorbačov, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski a János Kádár.Foto:  CC BY-SA 3.0 DE

V pátek 25. února tomu bude dvacet pět let od budapešťské schůzky, na které ministři zahraničních věcí a obrany členských států někdejší Varšavské smlouvy podepsali protokol o zrušení její vojenské organizace.

Smlouva pod vedením Moskvy 

Varšavská smlouva vznikla za studené války pod vedením Moskvy, která hrála po celé její trvání „první housle“. Velení sídlilo v Moskvě, tudíž o každém rozhodnutí – namísto štábu Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy – rozhodoval v podstatě jen generální štáb sovětských ozbrojených sil. 

Své „spojence“ Sověti do vedení Varšavské smlouvy a do rozhodování o její strategii nepustili. Moskevští ideologové a maršálové si tak zajišťovali nadvládu Sovětského svazu ve východoevropském prostoru. Ač byl tento pakt formálně založen na základě „přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci“ a jeho vůdci měli plná ústa míru, svou činností popíral vlastní poslání a – jak později odhalily archivy – pilně se chystali na válku. 

Všechno pěkně pod kontrolou 

Oficiálním důvodem vzniku Varšavské smlouvy byla reakce socialistických zemí na vstup Spolkové republiky Německo do Severoatlantické aliance (NATO) v roce 1955. Ve skutečnosti vznikla a sloužila k moskevské kontrole východního bloku a k ospravedlnění přítomnosti sovětských jednotek za hranicemi SSSR. Moskva země Varšavské smlouvy nejen ovládala, ale vnutila jim svoji vojenskou doktrínu, taktiku i vybavení. 

Tanky proti lidem 

Varšavská smlouva byla založena deset let po skončení druhé světové války 14. května1955 a jejími signatáři se staly Albánie (od roku 1962 se přestala zúčastňovat její činnosti a v září 1968, po vpádu pěti států Varšavské smlouvy do Československa, ji na protest vypověděla), Bulharsko, Československo, Maďarsko, Německá demokratická republika (do roku 1990), Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz.

Princip nevměšování se do vnitřních záležitostí zemí Varšavské smlouvy byl sice zakotven v preambuli smlouvy, avšak v praxi se nedodržoval. Okupace Československa, zahájená armádami pěti stát Smlouvy (Bulharska, Maďarska, Německé demokratické republiky, Polska a Sovětského svazu) v noci z 20. na 21. srpna 1968, byla za celá léta existence Smlouvy jedinou skutečně „ostrou“ vojenskou operací, pomineme-li pravidelně se opakující vojenská cvičení. 

Okupace Československa srpen 1968 - Foto: screenshot videa

Okupace Československa srpen 1968Foto: screenshot videa

Sám Sovětský svaz už rok po podpisu Smlouvy vyslal své tanky do Maďarska, aby potlačily „kontrarevoluci“ (Budapešť krátce předtím z paktu vystoupila, ale po invazi se do něj „dobrovolně“ vrátila). Ve fázi příprav byl i plánovaný vpád několika armád Smlouvy, patrně sovětské, východoněmecké a československé, do Polska na počátku 80. let. Poláci ale další „bratrskou pomoc“ odvrátili vyhlášením výjimečného stavu. 

A pak přišel Gorbačov 

Ke změnám v zaměření Varšavské smlouvy došlo až po nástupu Michaila Gorbačova ve druhé polovině osmdesátých let. Po podpisu americko-sovětské dohody o likvidaci raket středního a kratšího doletu v prosinci1987 apo dalších jednáních došlo i k částečným kontaktům mezi státy NATO a Varšavské smlouvy. Po radikálních změnách v bývalém socialistickém bloku v roce 1989 vyvinuly tlak na změnu charakteru a poslání Smlouvy zejména Československo, Polsko a Maďarsko. K agónii Smlouvy nesporně přispěl i hromadný odsun sovětských vojsk z někdejších moskevských satelitů. Definitivní tečkou za tímto paktem bylo zasedání jejího Politického poradního výboru 1. července 1991 v Praze a přijetí dokumentu o zrušení Smlouvy. 

Sověti plánovali válku v Evropě 

Varšavská smlouva je dnes zajímavým námětem pro historiky. I když moskevské archivy jsou uzavřené, řadu objevů lze učinit v dalších členských zemích bývalé Smlouvy. Velké množství materiálu bylo například nalezeno v bývalé Německé demokratické republice po jejím spojení se Spolkovou republikou Německo. Vyplývá z nich, že moskevští vůdcové Smlouvy až do poloviny 80. let plánovali rozsáhlé útoky prostřednictvím svých tanků a zejména jaderných zbraní na západní Evropu. 

Varšavská smlouva - podpisy - Foto: Český rozhlas

Varšavská smlouva - podpisyFoto: Český rozhlas

Na tento novodobý „blitzkrieg“ se také cvičili vojáci Smlouvy na manévrech Sojuz 83, zatímco generálové plánovali celou akci na plastické mapě o rozměrech půlky fotbalového hřiště. Varšavská smlouva byla po svém očekávaném vítězství v evropském konfliktu připravena na vše: tisíce medailí za zásluhy v boji se Západem již čekaly na své hrdiny, připravena byla i emise zvláštních platidel pro obsazená území a pro západoevropská města byly dokonce nakresleny i nové dopravní značky. 

Prvním operačním cílem velení paktu bylo ovládnutí západního Německa, Dánska a Beneluxu během prvních patnácti dní války. Pak následovala Francie a zhruba do 35 dní mělo být dosaženo Biskajského zálivu a španělských hranic. 

Pětadvacet let od podpisu smluv o likvidaci vojenské části Varšavské smlouvy připomíná pořad z cyklu Archiv Plus, ve kterém zaznívají unikátní nahrávky například z okamžiků ratifikace Varšavské smlouvy československým parlamentem. 

Autor:  David Hertl
Pořad: Archiv Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pátek 20:05; repríza neděle 16:35  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace