Cizinci a sociální systém

Práce a systém sociálního zabezpečení velice úzce souvisí s volným pohybem osob a právem občanů Evropské unie hledat si zaměstnání v jakémkoli členském státě.

V podstatě to, že si cizinci mohou hledat práci v Česku, znamená, že si Češi budou moct hledat práci v Evropské unii – všichni za víceméně stejných podmínek a se stejnými právy.

Český poslanec Tomio Okamura z hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury je mezi českými politiky momentálně asi nejvýraznějším zastáncem restriktivní politiky vůči cizincům na pracovním trhu.

Jeden z jeho projevů pronesl v poslanecké sněmovně v březnu 2014 při druhém čtení novely zákona pobytu cizinců a zákona o zaměstnanosti. I když variace na tyto názory slyšíme i od jiných politiků i z jiných stran.

„Evropské směrnice chtějí po České republice, aby zacházela s cizími státními příslušníky z třetích zemí rovně, ale pravda je taková, že nemůžeme přece dávat peníze na cizince, pokud nemáme dost prostředků na občany České republiky. Jsme pro jednoduché pravidlo, a to že případné sociální podpory má člověk pobírat pokud možno ve své mateřské zemi.

Pokud k nám někdo přijde pracovat, ať pracuje, pokud práci najde. Ale když práci nemá, tak se holt musí vrátit domů a nikoliv parazitovat na našem systému. Česká republika přece nemůže sloužit jako cíl sociálních imigrantů,“ pronesl tehdy Okamura na adresu cizinců.

Tomio Okamura vystupoval v tomto projevu hlavně proti cizincům z tzv. třetích zemí, nicméně cizinci ze států Evropské unie požívají oproti nim v této oblasti ještě více práv, takže pro sociální systém představují teoreticky mnohem větší zátěž. Jejich počet v Česku navíc roste.

V roce 2013 žilo v Česku 441,5 tisíc cizinců. Ovšem ministerstvo práce a sociálních věcí neumí říct přesný počet cizinců v Česku, kteří tu pracují jako zaměstnanci.

Tomio Okamura|foto: Filip Jandourek

Pracuje s kvalifikovaným odhadem 160 000 zaměstnanců – číslo tedy nezahrnuje osoby samostatně výdělečně činné. Nejvíce, asi 110 000, je Slováků, 20 000 Poláků, 10 000 Bulharů a 10 000 Rumunů a dále tu v jednotkách tisíců pracují Němci a Britové.

Kdo z nich nejčastěji čerpá dávky v nezaměstnanosti, ovšem ministerstvo neví – dávky jsou vázané na předchozí legální zaměstnání a řádné odvody do systému sociálního a zdravotního pojištění.

Jak se situace má v evropském kontextu? Podle statistik z portálu EURES, který zprostředkovává práci občanům EU ve všech jejích státech, nejčastěji hledali zaměstnání v zahraničí Italové, následováni Španěly, Rumuny a Portugalci.

Zástupce Generálního ředitelství Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti uvedl na semináři k právům pracovníků v souvislosti s volným pohybem Evropskou unií, že Komise pracuje s číslem 8,1 milionů ekonomicky aktivních občanů pracujících v jiném členském státě, což je zhruba 3,3 procenta z celkové pracovní síly v Evropské unii.

Ať už je cizinec zaměstnaný v Česku nebo se český občan vydává do zahraničí za prací, obecně platí, že sociální a zdravotní pojištění se odvádí vždy jen v jednom státě – v tom, kde je vykonávána pracovní činnost.

U daňových odvodů není toto pravidlo vždy jednoznačné. Podle evropských pravidel o volném pohybu máte při legálním zaměstnání a řádných odvodech stejná práva a nároky jako domácí obyvatelé. Sociální systémy a míra solidarity v jednotlivých zemích se ale liší, takže máte nárok jen na to, co platí v dané zemi.