Konopný byznys a nucená kriminalita

3. srpen 2013
Zaostřeno na cizince

Rekordních 563 kilogramů marihuany celkem zadržely jednotky české policie v roce 2012. Celoroční produkční kapacita odhalených pěstíren, kterých bylo loni 199, se přitom odhaduje na 7 tun.

Marihuana byla určena převážně pro domácí trh, nicméně i k velkoobjemovému vývozu do zahraničí – podle výroční zprávy Národní protidrogové centrály hlavně do Maďarska, na Ukrajinu, do Velké Británie a do skandinávských států.

Vývozu a provozu pěstíren, hlavně středních, velkých a velkokapacitních průmyslových dominují podle stejného zdroje vietnamské zločinecké skupiny, které se začaly specializovat i na jednotlivé fáze od pěstování až po distribuci.

Z víc jak 3000 zadržených pachatelů tvořili Vietnamci 9 procent. Domácí a malé pěstírny, které v roce 2012 tvořily víc jak polovinu objevených, měli dominantně pod kontrolou Češi.

Michael Ask, šéf dánské Národní centrály pro vyšetřování (NEC), tedy obdoby řekněme českého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, potvrzuje trendy ve výrobě a distribuci drog na evropské úrovni.

„Česko je ústřední zemí – polohou leží ve středu Evropy a díky historickým vazbám a současnou intenzivní migrací z Vietnamu tam žijí pachatelé trestné činnosti, kteří mají vietnamský původ. Díky geografické poloze je odtud jednoduché vyřešit logistiku po celé Evropě. Takže ano, když chcete provozovat obchod s narkotiky, je Česko více než vhodná země, o tom není pochyb.“

Nové trendy v pěstování konopí také kladou nové nároky na pracovní sílu. Pěstitelé konopí, často opět vietnamského původu, ovšem nepracují úplně podle řekněme zákonných norem.

A to nemluvíme o tom, že to, co dělají, je nezákonné. Právním jazykem se jejich situace nazývá obchod s lidmi za účelem nucené kriminality. A jednou z aktuálních otázek napříč Evropou je, jak soudit takové pachatele, kteří byli k nelegální činnosti donuceni pohrůžkami, nebo například odebráním cestovních dokumentů. Jako pachatele? Nebo jako oběti?

Londýn

Vyděšení mladí lidé zavření nebo dokonce zazdění i řadu měsíců v otřesných hygienických podmínkách. Takový obrázek se docela často nabízí policistům, když odhalí pěstírnu konopí. Fenomén známý z České republiky, se v mnohem větším měřítku zakořenil i ve Velké Británii.

Mezi zločineckými gangy v obou zemích existuje spojení, které se týká taky obchodování s lidmi. Právě novodobí otroci, často mladí Vietnamci, se přes Česko pašují do Británie a tam pak proti své vůli pěstují konopí.

„Když jsme vstoupili do domu, ucítil jsem neznámou silnou vůni. Pomyslel jsem si, co to asi je. Divil jsem se, proč tu mají rostliny vevnitř, když doma ve Vietnamu všechno pěstujeme venku. Řekli mi, abych se moc neptal. Pak zamkli a já se nemohl dostat ven.“

Mladý Vietnamec figuruje v soudním spise a reportáži novináře Simona Israela jako „T.“ Když ho policie našla v pěstírně konopí v londýnské čtvrti Harrow, byl věkem ještě dítě. Rodnou zemi opustil, když mu bylo 14. Přesto „T,“ v britské drogové terminologii „zahradník,“dostal za výrobu omamných a psychotropních látek dvouletý trest. Z vězení ho letos v červnu dostal až revoluční verdikt londýnského Odvolacího soudu.

„Ten soud velice jasně stanovil, že oběti obchodu s lidmi jsou oběti trestného činu, a je s nimi tak potřeba jednat. Což je hodně důležitý rozsudek, protože uznává, že ten problém tady existuje. Je poměrně jednoduché pro policii odsoudit někoho, koho najdou v tom domě, v té pěstírně, než se zabývat tou velkou organizovanou skupinou, která je za tím,“ uvádí Klára Skřivánková z nevládní organizace Anti-Slavery, která bojuje proti obchodování s lidmi.

„Ten rozsudek bere v potaz novou evropskou směrnici, která vstoupila v platnost v dubnu 2012. Směrnice specificky jmenuje, že oběti nucené kriminality, což samozřejmě nedobrovolní pěstitelé marihuany jsou, a také oběti obchodu s lidmi by neměly být trestně stíhány,“ vysvětluje.

V Británii loni našli 96 vietnamských, věkem ještě dětí, které byly do země propašovány coby moderní otroci.

„V zemi původu, tedy ve Vietnamu, jsou zadluženi a potřebují splácet ten dluh, potřebují posílat peníze rodině. Vzhledem k tomu, že ta práce pro ně už poslední dobou moc není, tak vezmou cokoli. Kývnou i na nabídku, která je třeba podezřelá, nebo u ní není stoprocentní záruka, že to dobře dopadne,“ popisuje případy novodobých otroků, kteří nezřídka putují po trase Vietnam – Česká republika – Velká Británie, pracovník organizaceLa Strada, která pomáhá vykořisťovaným osobám.

„Vypadá to, že v pěstování konopí hrají v Británii pořád prim vietnamské zločinecké skupiny. Tenhle fenomén zřejmě začal na přelomu tisíciletí v Kanadě, v Britské Kolumbii. Vietnamci zdokonalili technologii hydroponního pěstování konopí pod střechou, za intenzivního svícení. Tuhle technologii se jim pak podařilo vyvézt do různých částí světa,“ popisuje technickou stránku věci expert britského nevládního sdružení Drugscope Harry Shapiro.

Mezi lety2011 a2012 se v Británii podařilo odhalit 7865 pěstíren konopí. Nejspíš jde pořád jen o zlomek jejich skutečného počtu. Vypovídá to třeba zjištění energetického regulátora Ofgemu. Podle něj se ročně ve Spojeném království ukradne elektřiny za v přepočtu 6 miliard korun, přičemž třetina jde prý na provoz pěstíren konopí.

„Existují mezinárodní sítě, které zajišťují vybavení těch pěstíren a kompletní servis. A zajišťují potom i realizaci zisků,“ dodává pracovník organizaceLa Strada, který si kvůli citlivosti problematiky nepřeje být uváděn jménem.

V posledních letech se v Británii zlepšila informovanost veřejnosti o problému v podobě velmi nenápadných pěstíren. Lidé jsou teď podle Harryho Shapira mnohem bdělejší.

„Pošťáci, mlékaři, dodavatelé elektřiny a plynu, sousedé, realitní kanceláře nebo majitelé nemovitostí. Ti všichni teď mají mnohem větší přehled. Nedávno jsem ale byl na večeři s přáteli. Hned vedle nich, v sousedním domě odhalili pěstírnu konopí. Neměli absolutně tušení, že se tam něco takového děje. Bylo to pro ně naprosté překvapení. Sice tam skoro neviděli nikoho přicházet nebo odcházet, ale v předměstské oblasti je to dost běžné.“

V jednom takovém nenápadném domě pečovala o rostliny vydávající charakteristickou vůni taky Vietnamka, paní “N.“ Tu napřed v České republice nutili k prostituci. Následně ji podle Kláry Skřivánkové obchodníci s lidmi propašovali do Velké Británie.

„Tam jí zavřeli a řekli, tady se budeš starat o ty rostliny. Jí došlo, že je to cannabis, nechtěla to dělat, ale bylo jí řečeno, že jestli to nechce dělat, tak ji mohou vzít zpátky a může zpátky do prostituce. Takže neměla možnost, jak se z té situace dostat.“

I Europol potvrzuje, že Česká republika nemá zrovna epizodní roli v obchodování s lidmi a že existuje tranzitní spojení mezi Českem a Velkou Británií.

Kodaň

A o neepizodní roli Česka v produkci a distribuci marihuany a chodu pěstíren je následující rozhovor s Michaelem Askem, šéfem dánské Národní centrály pro vyšetřování.

„Měli jsme tu případ, větší vyšetřování, na kterém jsme pracovali rok. Jednalo se o několik pěstíren konopí, které byly organizované občany vietnamské národnosti. Bylo tam ale napojení i na dánské pachatele. Jejich vietnamští komplicové měli na starosti tzv. pěšáky, tedy ty zahradníky. Konstatovali jsme vazbu jak na Česko, tak ale i na Německo, Nizozemí a Švédsko.

Pěstování marihuany a spojení s občany vietnamské národnosti tedy není jen české a britské specifikum?

„V Evropě funguje několik vietnamských zločineckých skupin, které tomuto trhu dominují. Víme, že několik šéfů těchto organizací žije v Česku a odtamtud obchod řídí, přesouvají pěšáky mezi jednotlivými evropskými zeměmi. Také jsme proto v minulosti úzce spolupracovali s českou policií.“

Tady malá vsuvka – Petr Kočí z Národní protidrogové centrály nepotvrdil informaci, že by se jednotlivé zločinecké skupiny v Česku, které se zabývají pěstováním marihuany, orientovaly na obchod s těmito zahradníky či pěšáky přes Česko do Evropy.

Potvrdil, že produkci, organizaci pěstíren, a distribuci se věnují jednotlivé buňky občanů vietnamského původu, které spolu občas spolupracují. Žádný případ, který Národní protidrogová centrála momentálně řeší, však podle něj prý neukazuje na to, že by obchod s lidmi za účelem nucené kriminality vycházel z Česka.

Nicméně v záznamech Europolu figuruje zásah z roku 2011, kdy byl rozbit gang pašeráků lidí z Vietnamu, kteří se do Evropy, zejména do Británie, dostávali právě přes Česko a Polsko – lépe řečeno na turistická víza přes tyto země. Pašeráci nespecifikované národnosti byli zadrženi ve Francii a Německu, bližší vazba na Česko nebyla osvětlena. Spojení s Českem potvrzuje z terénu i Klára Skřivánková z organizace Antislavery.

„Podle informací, které máme my od obětí nebo z těch případů, velká většina obětí obchodu s lidmi, která tady v Británii skončí v těch pěstírnách, byla předtím zneužívaná v České republice, nebo přišla přes Českou republiku. Což podle mě ukazuje, že tam to propojení mezi Českem a Velkou Británií je. Mluvila jsem i s kolegy z jiných zemí a ti mají stejné indicie, že ne nutně v oblasti pěstíren, ale co se obchodu s lidmi týče, že Česká republika hraje roli.“

Tedy otázka na dánskou policii, konkrétně na Michaela Aska: Co víte o vietnamských organizátorech konopného byznysu?

„Jsou velmi dobře organizovaní a hodně dobře vydělávají na svých spoluobčanech, které pod nepravdivou záminkou dostanou do Evropy. Prý tady budou moci legálně pracovat. A jakmile se ocitnou v schengenském prostoru, mohou volně cestovat, takže je těžké je odhalit. Přijdeme na ně většinou teprve tehdy, když na nějakém opuštěném místě, typicky na venkově, odhalíme pěstírnu konopí.“

Tvrdíte, že informace o vietnamských organizátorech celkem máte, ale problémem je dokázat jim aktivní zapojení. Co o nich můžete říct na mikrofon?

„Jsou to klany nebo velké rodiny a my známe většinou jejich šéfy. Občas se nám jejich zapojení podaří dokázat, ale ne vždy. Ale rozhodně o nich máme informace, na jejichž základě se můžeme vydávat po dalších stopách. Nebo naopak když prošetřujeme nový případ, tak nás dovede zase k nim. Navenek samozřejmě legálně podnikají a většinou si dovážejí vietnamské spoluobčany pro své podnikání…no a některé dovážejí legálně, jiné legálně. Je to prostě takový podnikatelský propletenec, někdy může být těžké rozlišit mezi tím legálním a nelegálním podnikáním. Když ale potom zadržíme ty jejich zaměstnance, tak buďto ani nevědí, pro koho vlastně pracují, anebo o tom nemají moc chuť mluvit. Takže s dokazováním je to těžké.“

Morava

Londýnskou a kodaňskou perspektivu jsme vám tedy už nabídli a teď se vydejme na Moravu. Začátkem července zasahovala policie v Lipníku nad Bečvou v domě, který byl v dlouhodobém pronájmu – při likvidaci velkokapacitní průmyslové pěstírny konopí. Našlo se na 1500 sazenic a zadrženy byly tři osoby. Spolehlivý zdroj potvrdil, že se jednalo o tři vietnamské zahradníky, kteří byli v domě zamčeni.

Plat pro zazděné zahradníky – k zazdívání informací?

Loňské ceny za kilogram sušiny marihuany se podle Národní protidrogové centrály pohybovaly mezi 70-100 tisíci korun, o výnosnosti asi není pochyb. A tím se dostáváme k ekonomické rovině obchodu s lidmi za účelem nucené kriminality, která je vedle etické roviny neméně důležitá.

U nucené práce funguje peněžní odměna jako lákadlo vždy, nicméně u nucené kriminality je otázka peněz ještě spornější. Rozhodně totiž neplatí, že vietnamský zahradník zamčený v pěstírně žije vždy jen o chlebu a vodě.

„Mluvili jsme o tom s Národní protidrogovou centrálou, že ti zahradníci za to dostávají zaplaceno – třeba za měsíc v pěstírně až 1000 euro. Ale s ohledem na jejich situaci si nemyslím, že hraje roli, že dostávají nějaké peníze. Pořád je tam to, že někdo zneužil jejich tísně a oni dělají něco, co dělat nechtěli. A pokud tam byli navíc zazdění, tak není podstatné, kolik dostávali. Takže do těch úvah bych se nepouštěl, kolik je adekvátní mzda pro někoho, kdo je někde zazděný,“ říká pracovník organizaceLa Strada, která pomáhá obětem obchodu s lidmi.

Nicméně peníze, nebo jednorázový bonus mohou fungovat i jako umlčující prostředek, aby dotyčný nevypovídal u soudu proti svým zaměstnavatelům a nechápal se jako oběť, což dost ztěžuje dokazování skutečným provozovatelům pěstírny. Navíc soudem a vězením pro zahradníka nelegální činnost často nekončí, upozorňuje Klára Skřivánková z organizace Antislavery na příkladu z Irska.

„Podle našich informací se problém posouvá směrem na západ, do Irska. Za poslední dva roky se v Irsku zvýšil počet případů vietnamských mladíků, kteří sedí ve vězení za pěstování omamných a psychotropních látek, a ty indicie jsou, že se jedná o mladé lidi, kteří byli už trestaní za stejný čin ve Velké Británii. Což je velký problém, protože jak jsme říkali, stále nad nimi visí ten dluh jako Damoklův meč, a oni jsou pod kontrolou i v tom vězení. Podle našich informací vyjdou z vězení a jsou poslaní do další pěstírny. Nazvala bych to jistou recyklací obětí, které jsou stále trestány."

To vysvětluje, proč je tak zásadní debata, kdo je vlastně pachatel a kdo oběť a jakými prostředky to dokazovat – nový pohled může pomoci vyšetřovatelům narušit kruh kvetoucího obchodu s lidmi v souvislosti s kvetoucím obchodem s marihuanou… v celé Evropě.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.