Nová doba = nové zbraně. Odpor Vietnamců proti režimu pokračuje
Nástroje a způsoby se mění. Touha po svobodě a důstojném životě zůstává stejná. Mluví-li Vietnamci o nedostatečné ochraně lidských práv ve své zemi, myslí tím hlavně svobodu slova, právo sdružovat se v politických stranách a v náboženských skupinách, nebo právo na spravedlivý proces.
Monopol na moc má v zemi stále Komunistická strana Vietnamu, takže požadují-li aktivisté, bloggeři, spisovatelé, vydavatelé, právníci a další zástupci občanské společnosti demokracii, chtějí mít možnost svobodně vyjadřovat svoje názory a výhrady na adresu režimu, aniž by se báli, že je zadrží policie, bude je tvrdými metodami vyslýchat, zastrašovat jejich rodinu a přátele, že oni sami skončí v lepším případě ve vazební věznici a v horším případě v pracovním táboře na druhém konci země.
V červnu Vietnam prošel procesem universálního přezkumu lidských práv (anglicky UPR), který se odehrává pod dohledem Rady OSN pro lidská práva. Vláda dostala 227 doporučení a 20. června prohlásila, že 182 z nich vyhoví. Z otevřeně odmítnutých 45 doporučení se celá řada týká lidských práv, jako je svoboda projevu a jiné.
Celá řada aktivistů nesouhlasí s vietnamskou podobou zprávy UPR. Nesouhlasí s formulacemi o tom, že se vládě podařilo posílit ochranu lidských práv a naopak zdůrazňují, že režim umlčuje případy jejich porušování. Například skutečnost, že ve vězení je na 300 politických vězňů, v zemi nesmí fungovat svobodná média, nebo že při policejních výsleších dochází k ubití vyslýchaných. Tato tvrzení jsou o to paradoxnější, že od roku 2014 je Vietnam členem Rady OSN pro lidská práva.
Mnozí ale věří, že i přes tvrdé kroky režimu, hnutí za lidská práva ve Vietnamu nabírá na síle. Čím dál více lidí se odvažuje kritizovat vládu. Občanské hnutí ve Vietnamu je ovšem poměrně nový fenomén. Organizace mnohdy fungují třeba jen rok nebo dva a gró jejich činnosti probíhá online. Důvodem je výrazná frekvence odposlechů mobilních telefonů a pevných linek. Pro spojení tedy používají internet, hlavně Facebook a Skype.
Současně se ale řada protestů ve Vietnamu za poslední rok netýkala ani tak lidských práv jako spíš praktických věcí, jako je zabírání půdy nebo protesty proti špatné ekonomické situaci, zdražování a podobně. Kritika ekonomické situace dle mnohých může podpořit i kritiku lidskoprávní. Vietnam se účastní jednání o obchodních dohodách, jako je TPP nebo o zóně volného obchodu s EU. A obě obsahují požadavky na úroveň dodržování lidských práv, na niž Vietnam musí přistoupit, aby mohl o smlouvách jednat.
Dále také pomáhá i konflikt s Čínou v Jihočínském moři. Dřív měla vietnamská vláda k Číně blízko a otázka lidských právě se vůbec neřešila. Při aktuálním konfliktu Vietnam musí hledat podporu v mezinárodním společenství, hlavně ve Spojených státech amerických, Japonsku, Austrálii a EU. Aby získal jejich podporu, musí zlepšit svoji situaci na poli lidských práv. To je pro zemi také nový kontext.
Občanská společnost ve Vietnamu sdružuje velmi různorodé skupiny. V odporu proti režimu se setkávají organizace zaměřené na lidská práva se sdruženími farmářů, s náboženskými skupinami buddhistů nebo organizacemi pro vězněné věřící.
Vietnamský disent má i specifickou vazbu na české prostředí. V druhé části pořadu Zaostřeno na cizince proto vzpomíná Jáchym Topol, spisovatel, novinář a programový ředitel knihovny Václava Havla, na to, jak těsně po roce 1989 učil zdejší Vietnamce vyrábět samizdatové noviny, pomáhal jim s jejich distribucí a snažil se uklidňovat první útoky s motivem etnické nesnášenlivosti. Jejich prvními oběťmi se v čerstvě svobodném Československu staly právě skupiny vietnamských dělníků a dělnic.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
