Většina sexuálních trestných činů se odehraje v blízkých vztazích, ukázal průzkum

Podle ředitelky organizace Persefona Jitky Čechové se počet nahlášených případů sexuálního násilí pohybuje mezi třemi až osmi procenty. K výsledkům průzkumu říká, že si dovede představit, že nezachytil všechny případy sexuálního násilí a obtěžování a výskyt tedy může být ještě vyšší.

Lidé mají také stále problém s tím, aby sexuální násilí nahlásili. „Významný je stud – stydí se za to, co se jim stalo, protože, ačkoliv je za tento čin zodpovědný pachatel, oběti velmi často pociťují, že jsou za to nějak zodpovědní, nebo jsou s tím konfrontováni ze strany svého okolí. Roli hrají pocity viny, studu, strachu z reakce okolí, z odsouzení, z nevědomosti, z toho, že se bude pachatel mstít. Výrazné jsou obavy z toho, že budou oběti odsouzeny, že se nesetkají s pochopením,“ vyjmenovává hlavní důvody, proč tolik lidí sexuální násilí raději nenahlásí, Jitka Čechová.

Mýtus o znásilnění v parku

Významnou roli v počtu nahlášených případů hraje i to, že se podle Čechové většina sexuálních trestných činů odehraje v blízkých vztazích a čím bližší má postižený vztah k násilné osobě, tím je menší pravděpodobnost, že to nahlásí. Posun ze strany institucí k této problematice vidí v tom, že se nedávno uzákonilo, že i znásilnění v manželství je trestné.

„Výrazně se nám potvrdil jeden mýtus, totiž že násilnou osobou je někdo cizí a že znásilnění se děje v odlehlých místech, v parcích a podobně. K těm ostatním, na které jsme se dotazovaly – velká část lidí neví, co si o nich myslet, nebo se někteří dokonce vyjadřují souhlasně s mýty, takže nelze jednoznačně říci, že bychom všichni podléhali mýtům, ale potřeba informovat o těchto věcech je určitě na místě,“ přibližuje výsledky průzkumu Čechová.

Změnil se nějak pohled veřejnosti na oběti sexuálního násilí? A kolik je v České republice organizací, které se zabývají pomocí jeho obětem? Poslechněte si celý rozhovor s ředitelkou neziskové organizace Persefona Jitkou Čechovou.