Adam Gebrian: Ke vzniku světové stavby je potřeba, aby se lidé těšili na nové věci

2. březen 2017

Je to právě deset let, co v soutěži na novou budovu Národní knihovny v Praze zvítězil návrh Jana Kaplického zvaný Chobotnice. Projekt ale rozpoutal nevídané vášně a Národní knihovna od stavby ustoupila. Jak je to s moderní architekturou v Praze? Je na co se dívat? Hosty Českého rozhlasu Plus jsou architekt Petr Malinský z ateliérů DAM a Arpema a architekt Adam Gebrian.

Za posledních deset let podle Malinského nevznikla v Praze vizionářská stavba, na kterou by se jezdili dívat turisté. „Je to velká škoda a těch deset let je smutné výročí. Důvodem je více faktorů. Jako Češi jsme experti v tom, proč věci nejdou, to umíme výborně vysvětlit a přivazovat se k bagrům, když má vzniknout něco progresivního a zajímavého. Bohužel nám během těch deseti let, co uplynuly od neúspěchu s knihovnou, ukázal svět velmi výrazně záda,” myslí si Malinský.


Když se dnes rozhodneme, že bychom tady chtěli mít skvělou stavbu, bude to trvat minimálně deset let. To je časový úsek, který je málokdo, politici a soukromí investoři, schopen podstoupit.Adam Gebrian

„Bojíme se. V Čechách je obrovský strach z nových věcí a politici vychází vstříc masám. V tomhle případě je velmi riskantní hájit progresivní architekturu a obhájit si tím další post na příští léta. Je daleko snadnější bořit, dělat petiční akce a občanská sdružení proti něčemu, čemu lidi ani pořádně nerozumí,” dodává Malinský.

Chybí tu společnost nakloněná kompromisu

Gebrian situaci nevidí tak černě. „Nevznikly tady věci, které by byly dechberoucí, ale na druhou stranu je třeba říct, že vznikla spousta velmi dobrých věcí. Třeba teď DOX dostal na stavbu Gullivera Martina Rajniše, to je odvážná a zajímavá věc, která budí velkou pozornost. Včera rada města potvrdila konečně studii na úpravy náplavek, které připravoval architekt Petr Janda už před několika lety. Tahle věc by měla vzniknout během roku a jestli vznikne, tak bude velmi dobrá,” vyjmenovává Adam Gebrian.


Bojíme se. V Čechách je obrovský strach z nových věcí a politici vychází vstříc masám. V tomhle případě je velmi riskantní hájit progresivní architekturu a obhájit si tím další post na příští léta.Petr Malinský

Ke vzniku světové stavby je podle něj potřeba spousta věcí: „Základ je společenská nálada, kdy se lidi těší na nové věci. To jsem zažil v Holandsku, kde jsem dva roky žil, to je národ, kde jsou lidé schopni spolupracovat, protože jsou v permanentním ohrožení vysokou vodou. Spolupráce znamená, že podporujete i to, s čím nesouhlasíte, že to přijmete jako kompromis. Politik třeba řekne, že i když nějaká věc začala už před jeho působením, on v ní bude pokračovat. Náš národní sport je neustále začínat znova, nerespektujeme to, že někdo něco udělal před námi.”

Většinu slavných pražských staveb postavili cizinci

„Po roce 1990 tady na jednu stranu vznikaly odvážné věci, protože tu byl nějaký étos a nálada spojená s Václavem Havlem, s lidmi kteří se těšili na budoucnost. Chtěli jsme vstoupit do NATO, do Evropské unie. Měli jsme jasné cíle. Na druhou stranu sem přišla řada zahraničních investorů, kteří tohle území viděli jako Klondike, jako místo, kde si naberete peníze a rychle odsud zmizíte. Taky se zde zrealizovala spousta docela tvrdých zásahů do historického centra, na spoustě míst se lidé bojí oprávněně. Bohužel to ale schytává i velmi dobrá architektura,” myslí si Gebrian.

Zmenšenina Kaplického blobu jako zastávka na Lesné v Brně

Říká se také, že Praze chybí světová architektonická jména. „Světová jména Prahu často hodně posunula, často tady shořela. Myslím si, že je pro klima, náladu a úroveň architektury hodně dobré vyzývat světová jména. Je to otázka financí, naladění, osobní spirituality těch tvůrců a investorů. Rozhodně to považuji za klad. Je třeba si uvědomit, že většinu slavných pražských staveb postavili příslušníci jiných národností. Nicméně jsou dnes pevně zakotveny v obrazu města a město se jimi pyšní právem,” říká k tomu Petr Malinský.

autoři: všt , vis
Spustit audio