Bude 21. století patřit Číně? Záleží na její „měkké síle“

„Čína se zcela vyhýbá tomu podstatnému, co by její měkkou sílu učinilo atraktivnější i mimo sféru kultury. Tím, že bude chrlit další a další kulturní produkty, totiž nezmění to, jak je na Západě vnímána – jako autoritativní komunistický režim,“ říká Gary - Foto:  pixabay.com

„Čína se zcela vyhýbá tomu podstatnému, co by její měkkou sílu učinilo atraktivnější i mimo sféru kultury. Tím, že bude chrlit další a další kulturní produkty, totiž nezmění to, jak je na Západě vnímána – jako autoritativní komunistický režim,“ říká GaryFoto:  pixabay.com

Bude 21. století patřit Asii a především Číně, jak předpovídají někteří politologové? To do značné míry závisí i na tom, jak se jí podaří zvyšovat vedle své „tvrdé síly“, založené na ekonomické a vojenské moci také svou „soft power“, tedy „měkkou sílu“, která ji učiní pro svět atraktivnější. Za ideální nástroj k tomu je tradičně považována kultura. Orientální ústav Akademie věd v Praze uspořádal konferenci o čínské kulturní diplomacii.

Tradiční čínský tanec s moderním hudebním doprovodem a rej masek a pestrobarevných kostýmů včetně nezbytného draka – čínský festival světel, který loni přilákal ve Vídni na 40 tisíc zájemců, je typickým příkladem kulturní diplomacie, kterou Čína coby nastupující velmoc v posledních letech cíleně vede s cílem vylepšit si mezinárodní reputaci. Ovšem jak říká Gary Rawnsley z univerzity ve velšském Aberystwythu, Peking má v tomto směru zásadní rezervy: 

„Čína toho dělá spoustu, co se sebeprezentace ve světě týče – zřizuje Konfuciovy instituty, filmové festivaly, televizní kanály a podobně. Ale zcela se vyhýbá tomu podstatnému, co by její měkkou sílu učinilo atraktivnější i mimo sféru kultury. Tím, že bude chrlit další a další kulturní produkty, totiž nezmění to, jak je na Západě vnímána – jako autoritativní komunistický režim.“ 

Za ideální nástroj k tomu, aby byla Čína pro svět atraktivnější, je tradičně považována kultura. Na snímku Čínský národní cirkus - Foto:  Čínský národní cirkus

Za ideální nástroj k tomu, aby byla Čína pro svět atraktivnější, je tradičně považována kultura. Na snímku Čínský národní cirkusFoto:  Čínský národní cirkus

Jak říká Gary Rawnsley, čas hraje ve prospěch Číny. Už 30 let se tato země reformuje a nachází se nyní v mnohem silnější pozici než kdykoli předtím. Strategicky, politicky a ekonomicky podle něj jen dál poroste. To ale samo o sobě nestačí k tomu, aby její hlas měl odpovídající váhu v mezinárodní politice. 

Hrozba stereotypního vnímání 

Marta Tomczaková, sinoložka z Polské akademie věd, ale naopak upozorňuje na hrozbu stereotypního vnímání Číny, které nám může bránit pochopit vývoj v této zemi. A argumentuje příkladem ze své vlasti: 

„Po roce 1989 Čína v polském tisku prakticky přestala existovat, a pokud už se o ní psalo, tak většinou v kontextu lidských práv, Tibetu nebo znečištění životního prostředí. Když jsem pak začala studovat čínštinu a odjela do Číny, moc mi to vadilo, protože polským médiím a s nimi celé polské společnosti úplně ušlo, jak moc je Čína na vzestupu. Samozřejmě, že je tam spousta věcí, kde je pořád co zlepšovat, a já si to velmi přeju, protože tam mám mnoho přátel, ale i tak na mě ty změny dělají ohromný dojem. Případy perzekuce disidentů samozřejmě ne, ale nikdo nemůže popírat, k jakému zlepšení v Číně došlo.“ 

Polská zkušenost není té české příliš vzdálena. A přestože tamní úřadující vláda strany Právo a spravedlnost ve vnitropolitických debatách ráda sahá po antikomunistické rétorice, při loňské návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga se prý postarala o to, aby na tiskovou konferenci neměli přístup novináři známí svými kritickými postoji k čínskému režimu. 

Je lepší vynechat lidská práva? 

Uvítání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na Pražském hradě - Foto: Filip Jandourek

Uvítání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na Pražském hraděFoto: Filip Jandourek

Je lepší lidská práva z agendy jednání s Čínou úplně vynechat? Ne nutně, říká německý sinolog Jens Damm, který spolupracuje s Orientálním ústavem v Praze a kontext české debaty o této otázce je mu dokonale znám. 

„Čína rozumí tomu, jak funguje Evropská unie. A místo toho, abychom měli vůči Pekingu společnou politiku, usilují některé země včetně České republiky, Polska či Maďarska o bilaterální vztahy. Jenže Čína toho dokáže využít ve svůj prospěch, a to je velmi nebezpečné. Naši demokraticky zvolení lídři možná někdy neradi naslouchají odborníkům. Myslím, že spousta z nich chtěla s vaším prezidentem Zemanem před návštěvou Si Ťin-pchinga mluvit, ale on jim nechtěl naslouchat. Angela Merkelová oproti tomu svým poradcům obvykle naslouchá. Je to vědkyně, je velmi racionální. Někteří lidé ji kritizují, že prý nemá žádné emoce, na druhou stranu to může být i výhoda, když se podíváte na některé lidi, kteří emocemi přímo překypují, jako je Trump, Zeman nebo současná vládní garnitura v Polsku. To věci taky moc nepomůže.“ 

Pro Angelu Merkelovou i dosluhujícího německého prezidenta Joachima Gaucka jsou podle Jense Damma lidská práva velmi důležitá a vedou o nich s čínskou stranou setrvalý dialog, jen to úmyslně nemedializují. Výsledkem jsou mimo jiné různé výměnné programy zaměřené na fungování právního státu, výcvik policie a podobně. A co se vyvěšování rudých vlajek týče, to je podle Damma zcela zbytečné, Čína se totiž ohledně investic a obchodní spolupráce rozhoduje čistě pragmaticky. 

Autor:  Pavel Vondra
Pořad: Dnešní Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: denně  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace