Česká polární stanice v Antarktidě funguje už 10 let. Vědci tu objevili třeba pozůstatky plesiosaura

Desetiletí fungování se podle odborníků na stavu stanice výrazně nepodepsalo a stále je ve velmi dobrém stavu. Její životnost je ostatně projektována na trojnásobek současného stáří. Je vyrobena s ohledem na klimatické podmínky a dobře izolovaná. „Je to panelová stavba z OSB desek, mezi kterými je tvrzený polystyren. Ten zajišťuje velmi dobrou tepelnou izolaci. Vnější plášť je chráněn ještě dalším dřevěným opláštěním,“ přibližuje konstrukci správce stanice Pavel Kepler z Masarykovy univerzity v Brně.

Testování nového nátěru

To, co budovu polární stanice v současnosti trápí asi nejvíc, je blednutí ochranné barvy, jíž je natřeno dřevěné obložení. Protože jsou běžně dostupné nátěry jen málo odolné vůči místním teplotním výkyvům a silnému antarktickému větru, který s sebou nese spoustu prachu, písku a ledových částic, testují čeští výzkumníci od minulé sezony nový, speciální nátěr.

Stanice J. G. Mendela ve sněhové vichřici, která podle okamžité síly větru tvoří velké závěje a nebo naopak pruhy odváté až na půdní povrch|foto: R. Vodrážka

Ten by měl vydržet podstatně déle a v konečném důsledku by byl mimo jiné také ekologičtější. Chemikálie z méně odolných nátěrů se totiž snadno dostávají do ovzduší. V Antarktidě testované nátěry jsou původně navrhované proti vandalům a sprejerům, a tak by čeští vědci mohli částečně přispět i k výzkumu, který se jejich odborného zaměření tak docela netýká.

Fosilní nálezy

Ostrov Jamese Rosse|foto: K. Láska

Výzkumníci ale nezahálí ani ve svém oboru. Na ostrově Jamese Rosse se například předloni podařilo naměřit nejvyšší místní zaznamenanou teplotu, bylo to 17,8 °C. Mimoto se také povedlo dokázat, že blešivec – bezobratlý živočich – se dokáže orientovat pomocí vnímání magnetického pole Země, a také objevit mnohé fosilní nálezy. Ty vystupují díky zvětrávání na povrch, který není trvale zamrzlý. Nalezeny tak byly třeba pozůstatky vodního ještěra plesiosaura, řada amonitů nebo fosilizované houby, kapradiny a přesličky.

Přestože izolace stanice je natolik dobrá, že by podle Pavla Keplera bylo možné na místě i přezimovat, vědecké týmy zde tráví jen období antarktického léta, které umožňuje výzkum. Dostat se ale na místo není vůbec jednoduché. I když cesta na jižní cíp jihoamerického kontinentu trvá z České republiky jen necelé dva dny, překonání relativně krátkého úseku mezi Jižní Amerikou a ostrovem Jamese Rosse dokáže vědeckému týmu zabrat čtyři dny až jeden měsíc. Největší problémy s sebou samozřejmě nese špatné počasí, vysvětluje Pavel Kepler.