Česká Popelka okouzluje i diváky na Blízkém východě. Smí koulovat prince

20. prosinec 2017

Filmová pohádka Tři oříšky pro Popelku, která vznikla v koprodukci s německými filmaři, obletěla od premiéry málem celý svět. Oblíbili si ji diváci napříč Evropou, ale i v Asii, Americe nebo dokonce na Blízkém východě, kde emancipovaná Popelka učarovala třeba tím, že směla zkoulovat prince.

Spisovatel a novinář Václav Nekvapil spolu s Miroslavem Graclíkem více než rok pracoval na knize o filmové Popelce ze 70. let a domnívá se, že základem úspěchu této filmové pohádky je skvělý příběh, vynikající parta herců, krásné kostýmy a netradiční zimní prostředí v němž se příběh odehrává.


Režisérem pohádky měl být původně Jiří Menzel a Popelku si měla zahrát Jana Preissová, ta ale kvůli těhotenství nemohla roli přijmout. A jiné mohly být i kulisy celého příběhu. Pohádka se totiž původně měla natáčet v létě.

„My jsme se shodli na tom, že je to právě ten mix herců. Sešli se tam jak staří ostřílení mazáci – třeba pan Libíček nebo pan Menšík, tak i mladí a nadějní herci, kteří věkem prokázali, že patří k opravdové špičce. V rámci natáčení se vytvořila úžasná atmosféra díky lidem, kteří mají rádi svoji práci. A to je hrozně důležité,“ říká Nekvapil.

Autorství pohádky o Popelce je připisováno bratrům Grimmům nebo Boženě Němcové. Ve skutečnosti je ale Popelka dědictvím lidové slovesnosti. Scénář k té česko-německé napsal František Pavlíček, protože byl ale na počátku 70. let na černé listině, v titulcích byla jako scénáristka uvedena Bohumila Zelenková.

Pokud jde o samotný příběh filmového zpracování, Radomír Kokeš z Ústavu pro film a audiovizuální literaturu Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v něm identifikuje dvě výrazné naratologické vrstvy. V té jedné, v níž jsou prezentovány autority jako třeba královský pár nebo zlá macecha, se princ i Popelka jeví jako postavy velmi pasivní. Ve druhé vrstvě se ale divákovi odhalují jejich soukromé životy, kde naopak vystupují daleko činoroději.

autor: evk
Spustit audio