Dětem chybí kvalitní čas, proto se mění trendy ve vzdělávání, říká Johana Passerin

Johana Passerin - Foto: Luboš Vedral

Johana PasserinFoto: Luboš Vedral

Vznik lesních školek odráží v posledních několika letech všeobecnější trend návratu k přírodě. V Česku se jejich pojetí zážitkové pedagogiky ve volné přírodě zcela mimořádně daří, zažívají doslova boom, který se od tohoto školního roku podařilo ukotvit i legislativně, zejména zásluhou činnosti jejich asociace. „Celý životní postoj generace rodičů, jejíž děti přicházejí nyní do školek a škol, vyžaduje změnu oproti jejich rodičům. A odráží se to i potřebě inovací a alternativ ve vzdělávání, a to nejen lesních školek. Trendem je mít pestré vzdělávání a lesní školky jsou jedna z mnoha možností,“ říká zakladatelka lesního klubu Hvězdy v lese a členka rady Asociace lesních mateřských škol Johana Passerin.

Lesní školky procházejí od září důležitou změnou. Dostaly možnost zapsat se do rejstříku škol a čerpat dotace na žáky. Co jim legislativní úprava přináší konkrétně?
Lesní školky mají v Čechách asi sedmiletou tradici. Od začátku měly docela dobré jméno. K ohrožení jejich existence došlo v roce 2014, když se na ně při schválení zákona o péči o dítě v dětské skupině jaksi zapomnělo. Zvedla se tehdy ohromná vlna podpory od rodičovské veřejnosti. A i díky ní se naší asociaci podařilo tuto hrozbu odvrátit, ale byly to napínavé časy. A letos přišla novela pedagogického zákona, která stanovila povinný předškolní rok. A v této novele jsou už lesní školky zavedené jako právoplatná vzdělávací alternativa. Usilovali jsme o to celých sedm let, ale stejně nás to nakonec překvapilo, že to šlo tak rychle. 

A konkrétněji?
Lesní školka je nově definována jako zařízení bez budovy, kde se odehrává celý vzdělávací proces v přírodě, přičemž je nutné mít k dispozici nějaké zázemí, které nemá být pevnou stavbou. Školky, které nyní chtějí, můžou vstoupit do rejstříku škol a stát se „lesní mateřskou školou“. Některé už to udělaly, ostatní se můžou dál věnovat dětem pod názvem „lesní klub“. Zapsané školky postupně získají možnost čerpat příspěvky na žáka a můžou od září vzdělávat děti i v povinném předškolním roce. 

Přibyly tím lesním školkám zapsaným v rejstříku nějaké zvláštní nové povinnosti?
Musí mít speciální vybavení podle vyhlášky, která se dolaďuje, nicméně jsou v ní zatím splnitelné požadavky. Nutností jsou nově i kvalifikovaní učitelé podle zákona o pedagogických pracovnících. V lesních klubech můžou pracovat i lidé, kteří tuto normu nesplňují, ale jinak s dětmi pracují úžasně. Z obecného hlediska jsou nové povinnosti přínosné, protože s přibývajícím počtem lesních školek, bylo nutné dát kritéria, která zabezpečí jejich kvalitu. A navíc nyní jsou školky státem uznanou vzdělávací institucí. 

Znamenají peníze od státu pro žáky možnosti rozvoje školek?
Provozují je spolky složené z rodičů, takže tyto peníze dorovnají jejich rozpočty. Nyní konečně bude možné a dokonce nutné zaměstnat lidi, kteří tam pracovali převážně na částečné úvazky a měli ještě jiná zaměstnání. Ceny pro rodiče tak zůstanou zhruba na stejné úrovni, můžou se i mírně snížit. Ale přibude nová výhoda, že nyní dítě bude moci chodit do školky celý týden oproti minulosti, kdy to šlo třeba jen na jeho část, což bylo způsobeno převážně finančními důvody. 

Kolik se v lesních školkách v průměru platí?
Liší se to podle regionů, protože Praha si může dovolit jiné ceny než Hradec Králové nebo Písek. V průměru mezi pěti a deseti tisíci korun za měsíc. Jsme na dolní hranici ceny za soukromé školky. Neděláme byznys, to prostě nejde. Když někdo chce svůj podnikatelský záměr realizovat ve školce, musí mít pevnou stavbu, což právě vylučuje lesní školku. Pro nás je to hodně dobrá pojistka. Lesní školka není cesta, jak zbohatnout, přestože se tento typ vzdělávání těší nyní velké oblibě. Je to velice náročné, jak fyzicky, tak z hlediska zkušeností a znalostí specifik vzdělávání venku a mohla bych pokračovat. Kromě toho musí mít všichni zúčastnění, ať už zřizovatelé, průvodci i rodiče, hodně entuziasmu, hodně vůle dělat pro dítě právě tento typ školky. A to začíná už například oblečením pro dítě, musí být hodně kvalitní, i když netvrdím, že se nedá sehnat i levně. Máme například i kratší provozní dobu, protože se řídíme světlem, třeba v zimě je to náročné. Z toho všeho vyplývá, že rodič opravdu musí mít zájem a rozhodně nejsme pro každého. 

Je asociace lesních školek spokojená se zákonnými úpravami. Podařilo se je prosadit tlakem zdola?
Podařilo se nám něco prosadit společným úsilím. Asociace není jen těch pět žen, které chodí na ministerstva, za poslanci a vysvětlují. A je to nutné. Představte si poslance v jeho kanceláři, venku sněží a on si v tu chvíli musí myslet, že když jsou děti v takovém počasí celý den venku, musel se někdo nutně zbláznit. V uplynulých sedmi letech se nám podařilo přežít, stát nohama na zemi, ukázat, že naše práce má smysl a jde vůbec realizovat. Máme zhruba sto padesát školek a iniciativ. Zakladatelský boom pomalu doznívá a je před námi dokázat kvalitu a udržitelný rozvoj po všech stránkách. To je myslím úkol na dalších sedm let (smích)

„Ozývá se v nás stesk, třeba po tom nejlepším, co jsme zažívali jako děti. Ta krása byla u babičky na vesnici, na chalupě s rodiči, kde jsme chodili celí špinaví za slepicemi, k potoku, do lesa a nikdo nás nehlídal.“

Přibývá v současné době rodičů, kteří už nechtějí vzdělávat své děti v klasických institucích?
Asi jich nepřibývá, oni tady reálně už jsou a právě teď mají děti. Jsou to vlastně nyní „Husákovy děti“ a generace po nich, která se narodila kolem roku 1990. Jejich celý životní postoj vyžaduje změnu oproti jejich rodičům. A odráží se to i potřebě inovací a alternativ ve vzdělávání, a to nejen lesních školek. Trendem je mít pestré vzdělávání a lesní školky jsou jedna z mnoha možností. 

Jací rodiče vyhledávají přímo lesní školky?
Právě sedíme v Toulcově dvoře v Praze, za okny jsou paneláky. Jsme v malém ostrůvku zeleně uprostřed velkoměsta. To je asi symbol toho, co ti lidé hledají. Hodně z nás nemá přirozený kontakt s přírodou, který by vyplýval z každodenního života, ale máme tu potřebu, máme to v paměti. A ozývá se v nás stesk, třeba po tom nejlepším, co jsme zažívali jako děti. Ta krása byla u babičky na vesnici, na chalupě s rodiči, kde jsme chodili celí špinaví za slepicemi, k potoku, do lesa a nikdo nás nehlídal. Na racionálnější rovině si zkrátka lidé myslí, že pobyt venku je zdravý. A to jsou nejčastější věty, které slýchám od rodičů u zápisu do školky. Vědí, že kdyby dítě chodilo do běžné školky za rohem, bylo by venku hodinu denně, možná dvě. A uvědomují, že při svém hodně zaneprázdněném životě to nejsou schopni s dětmi dohnat. 

O tom, jak to vypadá s kontaktem dětí s přírodou, se lze dočíst ve studii, kterou vloni na jaře vydal spolek Tereza.

A nebojí se rodiče, že když budou děti jen běhat a hrát si venku, budou jim pak chybět znalosti a informace, že se v lese dost nevzdělávají?
Je čím dál známější a vědecky už i vyvráceno, že by znalosti přinášely do života štěstí. Ale uznávám, že ambice ohledně informací jsou pro mnoho lidí ještě velmi důležité. Ambiciózní rodiče samozřejmě do lesní školky dítě nedají, pokud přece jen ano, chtějí, aby jejich dítě získalo odolnost, pevnou vůli, fyzickou zdatnost. A s tím pak bývají spokojení. Zažila jsem například rodinu sportovců, kteří si cenili toho, že děti získávají fyzičku. Ale postupně jim docházelo, že jsou tam jejich děti šťastné i z jiných důvodů než tréninkových. Většina rodičů ale chápe, že v předškolním věku nemůžeme my dospělí dětem předat mnoho informací, znalostí a vědomostí. Dítě je totiž získává samo, když se cítí dobře, osahává si svět a dokáže nacházet, co potřebuje. Až ve školním věku může být učitel prostředníkem, který přináší impulsy a inspiraci a nakonec i informace. 

Jde tedy v lesních školkách především o získávání soft skills?
Lesní školky mají nejrůznější cíle. Je ale jasné, že tam většinou nejde o znalosti a informace. V obecné rovině klademe důraz na kompetence, jak je popisuje Rámcový vzdělávací plán a standardy pro vzdělávání. Můžu to popsat z pohledu Hvězd v lese, což je velmi malá a záměrně nerostoucí komunitní školka. Soustředíme se na to, čeho se ve společnosti tak úplně nedostává. Myslím, že děti potřebují zažívat a tím se i učit laskavost, péči, soucit a spolupráci i další sociální dovednosti. 

Jak chápete například soucit?
Když jsme tvořili s kolegy náš etický kodex, dost jsme se právě pojmu soucit věnovali. Když to hodně zjednoduším, je to umění naslouchat Já toho druhého. Dokázat se vcítit do jeho situace. Počkat s posuzováním. Umět se zastavit a rozvážit, jestli je to, co se chystám udělat, laskavé, pravdivé a jestli to je vůbec potřeba. 

Pracují takhle všechny lesní školky?
Nemusí ve své práci nutně soustředit až tak do hloubky na filozofické aspekty. Jde jim především o úctu a respekt mezi lidmi a nacházejí k tomu inspiraci v nejrůznějších alternativách, ať už jsou to waldorfské školy, nebo Montessori i další. Málokterá z nich se profiluje jen jedním směrem. Ale může to tak být, můžeme postupně nacházet třeba kvalitní Montessori školky v lese. Myslím, že je důležité „nevařit guláš“. Vybrat si cestu a jít na ní do hloubky může být velmi přínosné. Pobyt v lese nás přímo nutí k tomu nedělat věci povrchně, jen na efekt, zmateně. Kdyby to tak člověk dělal, bude za dva roky příšerně unavený. Je důležité hledat, proč s dětmi děláme nějaké věci a ne vymýšlet, jaké aktivity s dětmi lze dělat. Kdyby se všichni učitelé ptali, proč a ne co dělat s dětmi, mohlo by to ozdravit celé vzdělávání. 

Vytvořili jste si v asociaci i hodnotící škálu. Podle čeho školky posuzujete? A je hodnocení veřejné jako zdroj informací pro rodiče?
Už čtyři roky máme Standardy lesní mateřské školy, v nich doporučujeme optimální úroveň, které by měly jednotlivé školky dosáhnout. Můžou tak získat náš certifikát kvality, který je samozřejmě důležitou informací pro rodiče. Asi nejdůležitější částí hodnotícího procesu je rozhovor mentora s koordinátorem školky. Posuzujeme například, zda školka má svá vnitřní hodnotící kritéria, personální standardy, komunikaci s rodiči, kontrolní mechanismy – odkaz na stránky. Je to pro školky dobrovolné, ale chceme, aby si co nejvíce školek uvědomilo, že je to dobré splnit. 

Přečtěte si studii Petera Haeffnera o tom, jak si vedou německé děti z lesních školek v dalším vzdělávání.

Sledujete, pro jaký typ základní školy se obvykle rozhodují rodiče z lesních školek a jak si děti vedou ve školách?
Velmi často se rozhodují pro komunitní či alternativní školy, zvykli si totiž na svůj podíl při utváření vzdělávacích plánů i prostředí školy. Nemalá skupina lidí se rozhoduje pro založení vlastní školy. To považuji za hodně zdravý trend, vytváří se tak pestrost. O tom, jak si děti z lesních školek vedou dál, zatím neexistuje v České republice výzkum, ale máme dobré reference od rodičů i učitelů. V Německu už výzkum mají a ve všech sledovaných kritériích byly na tom děti z lesních školek o něco lépe než ty z klasických. Kromě tělocviku, což je docela zvláštní. Možná ty děti, zvyklé lézt po stromech, bojkotovaly příliš strukturovanou formu pohybu. (smích) A obecně věřím, že je prospěšná spolupráce a dialog mezi zástupci různých forem vzdělávání. 

„Možná nejdůležitější dovedností, kteru v lesních školkách můžou děti získat, je resilience - houževnatost jedince, který věří, že může utvářet vlastní život s pomocí lidí, kteří ho mají rádi a kterým důvěřuje. Poselstvím pro předškolní věk by mělo být, že svět je dobrý a společně můžeme dokázat vše.“

Jaké jsou vlastně vzdělávací potřeby současných dětí. Sledujete její proměnu v čase?
Mění se zejména podmínky, za kterých lze potřeby naplňovat. Před třiceti čtyřiceti lety se objevily v Německu první lesní školky, dříve to jaksi přirozeně ani nikoho ve větší míře nenapadlo, protože do té doby děti pobíhaly venku a hrály si se sousedy na dvorcích a v zahradách. V současnosti se snižuje věk, kdy dítě přichází do vzdělávací instituce, dopravují se tam autem, autobusem, metrem. Ubývá pomalého času. Kvalitativní, pomalý čas je pro dítě nově definovaná životní potřeba. Dříve byl jiný deficit, například informací, kulturně-sociální složky, dostatku kvalitního jídla. Dnes nám chybí ten kvalitní čas. Tím se mění i definice školky. Do toho zapadá náš koncept. A důležitá je v něm také třeba prostota. Do maringotky, nebo jurty se prostě nevejde příliš nadbytečných věcí. A tím vzniká důraz na vztah, mezilidský kontakt a vzájemné učení. A to vše se děje i při smysluplné práci. Je nutné například rozdělat oheň, ohřát vodu, zamést sníh z cesty. Právě při těchto jednoduchých a samozřejmých činnostech vzniká kvalitativní čas. Není to filozoficky složité, jen lidem došlo, že naše duše právě po tomhle hladovějí. 

A moderní technologie k vám nesmějí?
Připouštíme je a zdůrazňujeme jejich místo ve vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Mnohde pracujeme s novými technologiemi, například se slunečním ohřevem, větrnými čerpadly. Používáme aplikace atlasu hub v chytrých telefonech. Ale snažíme se s technologiemi pracovat vědomě a obezřetně. Máme je jako nástroj. Když se někdo zdravě zamyslí nad tím, k čemu by předškolní dítě technologie potřebovalo, nutně dojde k tomu, že je vlastně nepotřebuje. Je dobré, když dítě v tomto věku poznává zákony mechaniky – kladku, nakloněnou rovinu, rovnováhu. A pozoruji každý den, jak děti na tyto zákony přicházejí samovolně a mají z toho úžasnou radost. A můžou si na takové zákonitosti přicházet samy, nikdo je dopředu k nim nesměřuje, jen je třeba jim chytře připravit prostředí – například nachystat jim prkna a kulatinu, dát jim materiál a dohlížet, aby rizika při jejich experimentech byla přijatelná. Vzniká při tom asi nejdůležitější dovednost – resilience, což je houževnatost jedince, který věří, že může utvářet vlastní život za pomoci lidí, kteří mě mají rádi a kterým důvěřuji. Poselstvím pro předškolní věk by mělo být, že svět je dobrý a společně můžeme dokázat vše. 

Co by měl udělat rodič, který hledá vhodnou školku?
K orientaci může přispět mapa na stránkách asociace, máme tam také odkaz na standardy a vzdělávací projekty. Hodně velký důraz klademe na celoživotní vzdělávání, protože předškolní vzdělávání v lese má prostě svá specifika. Rodič si ale musí už dopředu sám položit otázku, co pro něj znamená dobré předškolní vzdělávání. Lidé většinou přicházejí s nekonkrétní představou, hledají respekt a liberální výchovu, chtějí děti uchránit před jakýmkoliv tlakem. Ideální motivací ale není negace, vědět, co nechci, ale naopak by to mělo být, že přesně vím, co chci. A to přesně doporučuji, vymyslet ty pozitivní body, které očekávám. A pokud tam bude ten každodenní kontakt s přírodou, pak je lesní školka správná volba. A lidé by se měli ptát na náplň školky, vzdělávacím programu a vzdělávacích cílech. A to má každá školka sepsané a průvodci mu o tom rádi budou vyprávět. Pokud dojde k souznění, je to dobré. Tak by měl ostatně probíhat výběr každé školky nebo školy. 

Jakou školu a školku jste vybrala pro své děti?
Moji synové chodí do waldorfské školy. Když byli malí, starší navštěvoval waldorfskou mateřskou školu a mladší pak naši lesní školku, která pracuje na principu waldorfské pedagogiky. Mám k této filosofii blízko. 

Autor:  Luboš Vedral
Pořad: Dnešní Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: denně  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace