Děti musíte nechat jednat nezávisle. Učitel nesmí kázat, říká lektor filozofie pro děti

14. březen 2018

Co je štěstí? Jak se pozná krása? Třeba takové otázky kladou školním dětem lektoři takzvané filozofie pro děti. Je to původně britská výuková metoda. Klíčovou osobností, která se jí věnuje, je Jason Buckley. Původně středoškolský učitel, který s podporou královské rodiny pořádá své hodiny ve volné přírodě, se věnuje jeskyňářství, divadlu nebo nadaným dětem.

Tento týden přibližoval filozofii pro děti učitelům v Ostravě. Rozhovor s ním natočila Martina Mašková.

Co podle vás nejvíc přispělo k zájmu dětí, učitelů i rodičů o tento způsob výuky?
Řekl bych, že nejzásadnější na takové filozofii je motivovat děti, aby se pustily do vyprávění. Je překvapivé, kolik dětí se stydí mluvit před spolužáky. Některé mají pocit, jako by musely vystoupit před stovkami lidí! K tomu, aby se osmělily, poslouží zdánlivě podivné otázky, Třeba se můžete zeptat, jestli matematiku někdo vynalezl anebo objevil. Musí to být prostě něco, o co se můžete pohádat. To přiměje i méně sebevědomé děti, aby se do debaty zapojily.

Co dál pomáhá dětem rozvíjet kritické myšlení?
Klíčové je ujištění, že je někdo poslouchá, že je respektuje. Musíte je zbavit strachu z toho, že jim jako učitel budete opravovat chyby. Hodně dětí nechce odpovídat před třídou, protože si myslí, že musí co nejrychleji říct to, co očekává učitel. Odpověď děti neznají, a proto se nechtějí vyjádřit. Navzájem si proto klademe filozofické otázky, o něž se i moudří lidé hádají už celá staletí. Takže, ať řeknou děti cokoli, vždycky je důvod je podpořit a stojí za to je vyslechnout.

Takže základem vaší metody je empatie a díky ní se děti zlepšují ve čtení, psaní?
V britských školách, kde dlouhodobě učíme filozofii, proběhla studie, a z té vyplynulo, že děti z ekonomicky znevýhodněných rodin si vedly lépe než jejich vrstevníci bez tohoto omezení, hlavně ve čtení a psaní. Jde o to, že učitelé komunikují s dětmi na úplně základní úrovni. Nemají příliš velká očekávání. Učitel sedí vzadu a nehodnotí vše, co děti řeknou. Díky tomu se může rozvinout skutečná konverzace. Některé děti ji ve škole zažijí poprvé. Nebo je to poprvé, co jejich názor vyslechnou spolužáci.

Soukromá škola Sluníčko v Lipníku nad Bečvou

Do britských škol chodí děti více národností. Jak se diverzita jazyků a kultur promítá do vaší metody?
Potíže, které řešíme v britských školách, neplynou až tak z toho, že pro řadu dětí je angličtina druhý jazyk. Souvisí spíš s dětmi, které mají angličtinu jako první jazyk, ale rodiče s nimi dost nemluví. V takové multikulturní škole v Londýně se může na začátku školního roku stát, že polovina čtyřletých dětí nemluví anglicky. Po třech letech začnou být problémy spíš s bělošskými, britskými dětmi, s polovinou z nich třeba rodiče vůbec nekomunikují. Když máte ve třídě různé jazyky, můžete nechat děti dát dohromady nápady v jejich rodném jazyce, a pak je můžou sdílet se zbytkem třídy v angličtině. A vy jim pomáháte hledat slova, kterými se nejlépe vyjádří.

Může vaše metoda pomoci proti rasismu a xenofobii?
Ve filozofické konverzaci nejde o to, že můj nápad vyhraje a váš prohraje. V obou případech jde o hledání pravdy. Filozofie pomáhá naslouchat a respektovat názor druhého, tím pádem i jiný způsob života, pochopit různost myšlení a kultur. V tomto smyslu může pomoci škole s diverzitou.

Můžete dát nějaký příklad situace, v níž filozofii pro děti používáte?
Řekněme si to na konceptu, jako je rovnost. Není dobré dětem vtloukat do hlavy, kázat jim, že všichni jsme si rovni. To pak je jedním uchem tam a druhým ven. Je třeba jim to přiblížit na nějakém problému. Můžu jim třeba říct příběh učitele, který chce být nejoblíbenější ze všech, a tak dává všem stejné známky, stejné vysvědčení. Děti si stěžují, že to není spravedlivé.

Pak si děti vymýšlejí své vlastní otázky. Ptají se třeba, proč to není fér, aby se všemi zacházelo stejně, a zda je vůbec možné, aby si lidé byli rovni. A to je přiměje k diskuzi. Nenuťte je říkat, co chcete slyšet. Musíte v prvé řadě projevit opravdový zájem o jejich názor a vyslechnout argumenty, kterými vyvracejí názory spolužáků. Děti musíte nechat jednat nezávisle. Učitel nesmí kázat. Musí je vést k jejich vlastním závěrům o věcech, které jsou důležité pro nás pro všechny, pro lidstvo.

autoři: mam , jpr
Spustit audio