Generál Sedláček o svých hrdinských činech mluvil s nadhledem. Oslavil by sto let

8. leden 2018

Generál Tomáš Sedláček, příslušník protinacistického odboje a vězeň komunistického režimu, by v těchto dnech oslavil 100. narozeniny. „Štábní kapitán Pergl mě vedl po schodech do prvního patra. A tam byla na podestě dřevěná tabule, kde byla pouta, býkovce, okovy a podobné pomůcky a on mi na to ukázal, abych viděl, co mě čeká. Šoupl mě na celu a první takový zvukový dojem z kriminálu bylo zabouchnutí těch dveří. To do smrti nezapomenu,“ vzpomínal bývalý politický vězeň.

Armádní generál Tomáš Sedláček se za 2. světové války zúčastnil bojů ve Francii, Anglii, v Sovětském Svazu a pomáhal i ve Slovenském národním povstání. V padesátých letech minulého století ho komunisté ve vykonstruovaném procesu odsoudili k mnohaletému vězení. Byl rehabilitován až po roce 1989 a povýšen do hodnosti generála. Zemřel v roce 2012.


Myslím si, že hrdina se pozná také podle toho, že o těch svých hrdinských činech příliš nehovoří. To byl právě příklad generála Sedláčka, který tyhle hrdinské činy svým způsobem s nadhledem ironizoval a říkal tomu zbrojnošské historky.Jiří Plachý

Mikuláš Kroupa, ředitel a zakladatel neziskové organizace Post Bellum, vzpomíná na generála Sedláčka jako na skvělého, veselého a vzdělaného člověka s rozhledem a obrovskými životními zkušenostmi. „Říkával, že jeho největší životní chybou bylo, že se moc nezajímal o politiku a nevystihl ten moment, kdy mohl utéct přes hranice,“ vzpomíná Kroupa.

Jako na skvělého člověka vzpomíná na generála Sedláčka i Jiří Plachý, historik Vojenského historického úřadu, podle kterého se veterán z druhé světové války od řady pamětníků odlišoval třeba tím, že dokázal vidět aktuální dění v souvislostech. V době, kdy v 90. letech a na počátku 21. století česká společnost nebyla příliš nakloněna vysílání našich vojáků do zahraničí, prý říkával, že je mnohem lepší, když za naši svobodu bojují vojáci v Afghánistánu, než třeba na předměstí Prahy.

Tomáš Sedláček si podle Mikuláše Kroupy označení „hrdina“ bezesporu zaslouží. Jako hrdinské vnímá třeba takové momenty, kdy vedl vojáky do bitvy na Dukle, nebo když v Nízkých Tatrách zůstal společně s několika vojáky v chatrči s židovskou rodinou, aby ji uchránil před blížící se německou jednotkou. A statečně se zachoval bezesporu i v situaci, kdy byl v 50. letech odsouzen a krutě mučen komunisty.

autor: mmk
Spustit audio