Glosa Michala Horáčka

2. leden 2018

Vážení spoluobčané, s úctou vám děkuji za nápady a tvořivost. A hlavně za práci, kterou jste i v uplynulém roce odvedli. Ve prospěch svůj a svých dětí, a zároveň celé České republiky. Díky vám naše země znovu pokročila na cestě tam, kam historicky patříme – mezi nejbezpečnější a také materiálně i duchovně nejbohatší země světa.

Projezdil jsem celou zemi, navštívil kolem 550 různých míst a potkal osobně desítky tisíc lidí. Vím, že skutečný život České republiky je jiný, než jak nám ho vykreslují média nebo sociální sítě. Mnohem lepší. Viděl jsem opravená města i vesnice; zachráněné památky; úspěšné české firmy, které jsou světovou špičkou ve svých oborech; lidi, kteří se obětavě a trpělivě starají o své bližní.

Jako vlastenci se ovšem musíme dívat na společné dílo odvážně, tedy kriticky: abychom viděli, v čem máme potíže. Jen tak je dokážeme léčit.

Za přetrvávající problém považuji hlavně to, že ne všichni lidé, s nimiž se po celé zemi setkávám, jsou přesvědčeni o tom, že náš stát je skutečně právní. Že férová pravidla platí pro všechny. A tomu, který pravidla dodržel a neuspěl, zatímco úspěch slavili ti, kteří pravidla obešli, se nedivím, že se dobře necítí.

Současně mě trápí, že mnozí mezi námi trpí pocitem, že jejich hlas není slyšet. Zdravotní sestry, učitelé, handicapovaní, pečující, zaměstnanci... Jako antropolog vím, že člověk snese těžké podmínky – třeba i hlad nebo nedostatek tepla, ale nedostatek repektu je schopen ho jako osobnost ničit. Pocit sounáležitosti každého občana se svým státem proto musíme zásadně posílit. Pokud ho neposílíme, nebudeme silní. A my ve složitém a nebezpečném světě silní být musíme.

To byl ostatně hlavní důvod mé kandidatury. Předstoupil jsem před vás jako člověk nezávislý na politicích a byznysmanech. Jako ten, který nemusí nikomu nic splácet, ale odpovídá se pouze občanům.

Znovu proto říkám: nechci být smiřovatelem nebo sjednotitelem. Obávám se totiž všech pokusů nutit lidi, aby slevovali ze svých názorů. Každý jsme jiný, máme vlastní přání i obavy, vlastní touhy i úzkosti. A to znamená i vlastní zájmy. Ve veřejném prostoru si jejich uskutečňování svobodně vyjednávejme. Jediné, co si přeji: z toho sporu nesmíme nikoho vylučovat. Nikoho diskvalifikovat ubohými nálepkami, jako je sluníčkář nebo xenofob, buran nebo kavárník. Všichni jsme občané své země a hlas každého z nás je stejně cenný. Na tom musíme trvat.

Do dalšího roku nám všem tedy přeji dobrý a plodný spor. A pak ještě tohle: sebedůvěru. Ano, jsme nápadití, tvořiví i pracovití. Jenom to sebevědomí nám chybí. Musíme ho v sobě probudit. Uvěřit, že máme na víc.

Vím, že společně to dokážeme. Česko, do toho.

autor: Michal Horáček
Spustit audio