Helena Berková pro paní Liou: Oheň nepřestává hořet a my nevíme, kdy skončí

17. červenec 2017

Co změní jedna smrt? Nic, a všechno. Se smrtí každého člověka jako by zanikl jeden vesmír, co myšlenka, to hvězda, co smutek, to černá díra, co zoufalství, to nová planeta. Na jiné straně světa čtu, že umřel Liou Siao-po. Básník.

Shodou okolností a náhod čtu tu zprávu v době, kdy se dnem odkládám i Knihu mlčení. A tam se píše o spoustě věcí. Také o „božském uvolnění pout.“ Dávný Mistr Čuang k tomu napsal tahle slova: „Prsty snad někdy mohou umdlít v připravování zátopu, oheň však proto nepřestane hořet a my nevíme, kdy skončí.“

O čínském básníkovi, který zemřel, se toho u nás ví jen o trochu víc, než o Čuangu Čouovi ze 4. století před naším letopočtem. Ze západního světa přicházejí veliká slova o uznání. To je dobře. Dívejme se, opravdu stačí se jen dívat, jak se chovají a jak mluví ti, pro něž je otázka našich práv a svobod tak samozřejmá, že necítí potřebu se jí zabývat.

Ne snad, že by jí opovrhovali. To politikovi nesluší, to se nemá, a tak to nejde. Jen jsou prostě, zdá se mi, tak zaneprázdněni svými záležitostmi, že na tyhle věci nemají moc čas. A to už ani nemluvím o tom – jak to nazvat – usebrání, nutném předpokladu hlubšího zamyšlení. A to už ani nepíšu o luxusu investovat čas a myšlenky do četby určitých textů, včetně básní. (Nevařím z vody, pozná se to na slovní zásobě.)

I ti z našich politiků, kteří mají chudší slovní zásobu, určitě budou vědět, co říct, když se jich někdo zeptá na smrt toho čínského básníka. Hodí se připomenout „českou stopu“, vliv Charty 77, která ale, obávám se, také není na seznamu pomyslné povinné četby českého politického spektra.

Tož žerty stranou a radši zopakujme toto: Naše práva a svobody v tomto světě nejsou věc samozřejmá. Nejsou tu zas tak dlouho a nemusejí tu být navěky. Nebudou tu navěky. Někteří je neobcházejí, nemlčí o nich, stále nám je připomínají. To je dobře. Co my s tím? Nedokážeme překročit hranice vlastního vesmíru. Ale možná stačí pozorněji se dívat a vážit slova a pak i činy – politiků i naše vlastní.

Jedno je jisté: „Oheň nepřestává hořet a my nevíme, kdy skončí.“ Jen jsem chtěla napsat, že myslím na ženu toho básníka, jmenuje se Liou Sia.

autor: hbe
Spustit audio