Historická centra Prahy, Telče a Českého Krumlova jsou už 25 let na seznamu UNESCO

Praha, která byla vždy považována za jedno z nejzachovalejších měst Evropy, se na seznam dostala až v roce 1992. Teprve v tomto roce totiž Československo přistoupilo k Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, která vznikla už o 20 let dříve, tedy v roce 1972.

Vždycky, když jsem se vracela z nějakého delšího pobytu v cizině, jsem si tak ráda prošla Karlův most a říkala si, jak to tu máme krásné. To už teď kvůli turistům není možné.Milena Blažková, členka české komise UNESCO

Tehdejší komunistická vláda zřejmě neměla zájem ukazovat české památky světu, anebo se pravděpodobně nechtěla nechat svazovat přísnými pravidly. Komunisté častokrát bourali budovy bez ohledu na jejich historickou hodnotu, a to by v případě památky UNESCO nešlo, protože jde o jednu ze základních podmínek – všechno musí zůstat původní, nic se nesmí zásadně měnit.

Až moc turistů

Co se pro Prahu, Český Krumlov a Telč za poslední čtvrtstoletí změnilo? Především je v jejich ulicích výrazně více lidí. Jezdí k nám stále více zahraničních hostů, a třeba Japonci jsou nejčastějšími cizinci v jihočeských Holašovicích, protože své cesty plánují právě podle památek UNESCO.

Největším lákadlem je samozřejmě Praha a její historické centrum, jen pražský Hrad loni navštívily téměř dva miliony lidí. Podle členky české komise UNESCO Mileny Blažkové je to naprosto pochopitelné.

Zámek v Telči|foto: Josef Šmejkal

„Praha je něco unikátního a výjimečného. Turistů je tu v posledních letech tolik, že je to opravdu až moc. Například teď se začíná s novými trasami do okrajových částí Prahy, do Karlína, Holešovic, aby se odlehčilo centru. Vždycky, když jsem se vracela z nějakého delšího pobytu v cizině, jsem si tak ráda prošla Karlův most a říkala si, jak to tu máme krásné. To už teď není možné,” myslí si Blažková.

Dát příležitost jiným

Podobně plné jsou v turistické sezóně i další české památky UNESCO. Česká republika jich má dvanáct, díky tomu patří v poměru k rozloze mezi třicítku zemí s nejvyšším počtem takových památek, takže je skutečně v tomto smyslu velmocí.

Centrum světového dědictví má takový systém, aby se dostalo hlavně na země, které ještě nemají zapsanou žádnou památku, nebo jich mají velmi málo.Dita Limová, odbor mezinárodních vztahů ministerstva kultury

Poslední památka, židovská čtvrť v Třebíči, byla na seznam zapsaná v roce 2003. Nyní je vytipováno 18 projektů, na kterých se pracuje. Jde například o Krušnohoří, lázně anebo kladrubský hřebčín, v únoru byla podaná kandidatura Žatce coby města chmele. Každá přihláška obsahuje i dobrozdání, že ve světě nic podobného neexistuje. Jenže ani to častokrát nestačí, i tady totiž hraje roli politika, jak potvrzuje Dita Limová z odboru mezinárodních vztahů ministerstva kultury.

„Zájemců je spousta. Centrum světového dědictví má takový systém, aby se dostalo hlavně na země, které ještě nemají zapsanou žádnou památku, nebo jich mají velmi málo. Jsou to země Afriky, Karibiku, Tichomoří. Pravidel je docela hodně a tendence je taková, že kdo má své statky zapsané, měl by dát příležitost zemím, které jich tolik nemají,” vysvětluje Limová.

Samotný zápis na seznam nic nestojí, ale všechny státy, které podepsaly Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO platí pravidelný poplatek. Ten se odvíjí od HDP dané země a vytváří tak fond pro záchranu památek z ohrožených oblastí.