Hitlerův šifrovací stroj znovu v provozu. Prodával se za 10 liber na internetu
Britské Národní muzeum počítačů chystá na dnešek velmi speciální událost. Chce rekonstruovat celý proces kódování a dekódování německého šifrovacího systému z dob druhé světové války - takzvaného Lorenzova stroje. Umožnil jim to mimo jiné unikátní nález jedné z klíčových součástí celého systému, který byl mezi starým haraburdím v zahradním domku v anglickém Essexu.
Výzkumníci z Národního muzea počítačů objevili na aukčním serveru e-bay věc, kterou prodávající inzeroval jako starý telegraf. Ukázalo se ale, že za 10 liber nabízel vlastně dálnopisnou stanici k Lorenzovu stroji. To je koncová stanice celého šifrovacího systému, jehož pomocí se zadávaly a přijímaly texty, které si mezi sebou vyměňovala Hitlerova armáda za druhé světové války.
Šifrování a dešifrování zpráv: na obou stranách byly samotné šifrovací a dešifrovací přístroje. Měly dvě sady s celkem 12 polohovatelnými válci, které se různě rychle otáčely a po každém znaku vlastně zdánlivě náhodně měnily šifrovací klíč. Lorenzovy stroje se používaly k předávání zpráv mezi nejvyšším velením armády a vedením nacistického Německa a byly složitější, než známá Enigma.
Šifru se podařilo ještě za války prolomit. Jak a komu? „Klíčovou roli v tom sehrál matematik Bill Tutte a známý tým kryptografů sídlících v Bletchley parku nedaleko Londýna. A také náhoda, která jim přihrála možnost kód prolomit,“ říká Ondřej Himmer ve vysílání Českého rozhlasu Plus.
30. srpna 1940 posílali Němci ze stanice v Aténách do Vídně šifrovaný text, který se ale příjemci nepodařilo zachytit správně a nekódovaně požádal o jeho zopakování. K tomu opravdu došlo navzdory přísnému zákazu, a dokonce se stejným nastavením strojů. Takže Britové, kteří už dlouho signály slyšeli, ale nerozuměli jim, měli k dispozici dvě zprávy s prakticky stejným obsahem. A pak přišla na řadu zdlouhavá práce s tužkou a papírem, na jejímž konci, na přelomu let 1941 a 1942 se Billu Tuttovi podařilo rekonstruovat vnitřní strukturu Lorenzova stroje, aniž by ho přitom kdy viděl.
Ještě nebylo vyhráno
„U každé zprávy museli nejdřív zjistit přesné nastavení válců, přičemž kombinací bylo obrovské množství. Nastavení části válců přitom Němeci měnili každý měsíc, jiných každých čtvrt roku a část nastavení se měnila dokonce každý den. Ke konci války pak ještě častěji,“ pokračuje Ondřej Himmer.
Ze začátku trvalo rozšifrování zprávy klidně i měsíce. Britové ale stavěli stále účinnější přístroje, které jim v tom pomáhaly a od konce roku 1943 měli přístroj zvaný Colossus, který děrovanou pásku, na kterou se dálnopisy zaznamenávaly, dokázal velmi rychle číst a zpracovávat, takže dešifrování se zkrátilo řádově na hodiny.
Muzeum chce ukázat celý proces zadání zprávy, jejího zašifrování a odeslání. Její příjem pomocí dobových tabulek, které skrze další kód umožňovaly správně nastavit stroj příjemce. A zároveň také zachycení zprávy na odposlouchávacích anténách, převedení na děrovanou pásku a následného dešifrování zprávy pomocí dobových strojů - špičky tehdejší techniky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
