Ivan Hoffman: Nadějí Evropy nejsou přetvařující se politici, přežije díky lidem

Někteří politici sice kvůli migrační krizi a brexitu hovoří o potřebě zásadních hospodářských a politických změn, o nutnosti sebereflexe či potřebě posílit roli vlád a parlamentů jednotlivých zemí na úkor institucí Evropské komise, ale zatím není patrná vůle respektive kuráž servisních elit měnit smlouvy a nově definovat pravidla hry.

Politici se sejdou neformálně, rozmlouvat budou nezávazně, takže se pouze vzájemně ujistí v tom, co už vědí – tedy že se v něčem shodnou a v něčem ne. Právě ta neformálnost je ale možná receptem, jak drolící se Unii zachovat. EU není a nikdy nebude impériem, kterému vládne ten nejsilnější. Vždy bude společenstvím, pro které je typický jistý chaos, improvizace, soupeřivost či hašteřivost. Je lepší se smířit s tím, že nikdy nebudeme stejní a mávnout nad tím rukou, než lpět na iluzi integrace, zestejňování tohoto pytle blech.

S tím souvisí čerstvá výměna názorů našich ústavních činitelů ohledně smysluplnosti jakési středoevropské unie v Unii, či Visegrádu rozšířeného o Rakousko. Co připadlo jako dobrý nápad prezidentovi, vyděsilo premiéra. Podle Sobotky musí EU zůstat soudržná. Když politik odmítá přemýšlet o plánu B, v daném případě jak reagovat na situaci, kdy velcí mají tendenci diktovat malým, nedocílí tím, že velcí budou malé respektovat. V EU budou kolem horkých témat, jako je momentálně migrace, vznikat koalice, znemožňující šikanu malých velkými a díky těmto uniím v Unii se nakonec EU možná nerozpadne.

Nadějí Evropy nejsou politici, tvářící se, že pro nás hledají nějakou nosnou, přitažlivou vizi. Evropa může přežít jen v lidech, kteří tvoří přirozená a životaschopná lokální společenství. Na to ovšem prezidenti a premiéři v Bratislavě nepřijdou. Jsou natolik posedlí globalizací, že si nedovedou představit normální svět bez volného pohybu zboží, služeb a kapitálu.