Jindřich Šídlo: Poslední dny primátorky Krnáčové

Nikoliv v Praze roku 2015, pod vedením „party profíků na magistrátu“, jak to slibovala Adriana Krnáčová s Andrejem Babišem na plakátech před posledními komunálními volbami. Je to pouhý rok – a tohle heslo zní ještě o něco legračněji než tenkrát.

Rozmetat koalici, nevědět, co se slovy klasika stane „minutu poté“ a pak si ještě stěžovat, že vás z toho nechtějí tahat vaši soupeři, je ukázka prvotřídního amatérismu. Adriana Krnáčová se může hájit tím, že si tenhle scénář nepřála, jenže když chcete být primátorkou, musíte tuhle práci nejen získat, ale taky udržet. Krnáčové se to nepovedlo a pro diváky a voliče je úplně nezajímavé, jakou roli v tom hrála sokyně Krnáčové v pražském ANO Radmila Kleslová.

Protože v politice se počítají jen výsledky a ty jsou dost jednoznačné: hnutí ANO v Praze, jednom ze svých nejdůležitějších volebních obvodů, napoprvé totálně selhalo. Tohle Andreje Babiše nepotěší.

ANO v tomhle fiasku jistě nejede samo. Jenže sociální demokraté, kteří akci sebedestrukce radniční koalice pomohli v říjnu rozjet, v Praze už dávno neaspirují na nic důležitějšího, než je role ke všemu ochotných juniorních partnerů a „dodavačů hlasů“. Během pěti let byli ochotni pomoci intalovat a pak svrhnout primátory z ODS, TOP 09 a nakonec i ANO – a příště to udělají kdykoliv znovu. Pokud o ně ještě někdo bude mít zájem.

Nová skládající se pražsá koalice nebude o nic stabilnější než ta končící – možná dokonce naopak. A vůbec není vyloučeno, že chystaná mocenská změna na pražské radnici není v tomhle volebním období poslední. Mimochodem, od voleb 2010 to může být už pátá aliance, která bude město s padesátimiliardovým rozpočtem řídit.

A nástupce Adriany Krnáčové se za tu dobu stane už čtvrtým primátorem. Při vzpomínce na osm let Pavla Béma to nevypadá jako tragédie, ale jak nedávno řekl jeden pražský podnikatel: „Bém sice rozhodoval všelijak, ale aspoň rozhodoval.“

Skutečný problém nastane, až se tenhle názor rozšíří i mezi voliči a na Pavla Béma a jeho éru se začne vzpomínat jako na časy klidu, stability, kdy se možná dělo mnoho nepěkného, ale aspoň něco se dělo. Protože město řídili opravdoví profíci, ať už to znamená cokoliv.