Jiří Grund: Za přesun výroby do zemí s levnou pracovní silou může tlak spotřebitelů, kteří vyžadují nízkou cenu

Snižování cen zboží vede některé oděvní značky k přesunu části výroby do Myanmaru (ilustrační foto) - Foto: Filip Jandourek

Snižování cen zboží vede některé oděvní značky k přesunu části výroby do Myanmaru (ilustrační foto)Foto: Filip Jandourek

S tlakem na neustálé snižování ceny zboží a zvyšujícími se náklady na výrobu v Číně přesouvá celá řada společností, včetně známých oděvních značek jako H&M, C&A a Primark, část své výroby do Myanmar, tedy dřívější Barmy. Je mezi nimi i česká firma Hudy. Hosty Českého rozhlasu Plus jsou Petr Mareš z organizace NaZemi a Jiří Grund, prezident Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu. Zástupci zmíněných firem to odmítli komentovat.

Dělníci a dělnice v továrnách dostávají velmi nízké mzdy a potýkají se i s dalšími problémy, jako jsou nucené přesčasy, extrémně dlouhá pracovní doba či nebezpečné pracovní prostředí. Běžná je i dětská práce. Vyplývá to z výzkumu nizozemské organizace SOMO, který v Česku zveřejnila organizace NaZemi. 

„Zpráva se zakládá na výzkumu, který proběhl v Myanmaru od února do června roku 2016. Výzkumu se účastnilo 400 dělníků a dělnic, doplňující informace poskytli další relevantní aktéři, například mezinárodní organizace práce. Informace poskytovala i Asociace výrobců oděvů v Barmě,” říká Petr Mareš, který mluví o výzkumu jako o věrohodném.  

„Jako český textilní průmysl jsme se potýkali celá 90. léta s tím, že tradiční české výrobky, které byly o něco dražší než asijské, z trhu úplně zmizely. Lidé dávali přednost ceně. To se postupem času mění, zase se vracíme k evropskému zboží, které má svůj původ a sociální i ekologické standardy.“
Jiří Grund

„Ze zprávy vyplývá, že oděvní a sportovní společnosti neustále hledají region s co nejnižší cenou práce. To má potom negativní vliv na lidská práva a životy těch dělníků a dělnic,” shrnuje Mareš.  

Čínská základna 

Podle Grunda vede k chování výrobců chování spotřebitelů. „Pokud určitá skupina vyžaduje levnou cenu a nejsou ochotni nebo schopni si zaplatit za kvalitu, tak obchodní řetězce samozřejmě hledají to nejlevnější místo pro výrobu. Vzhledem k tomu, že v Číně, která jako základna sloužila minimálně dvě desetiletí, šly mzdy výrazně nahoru a přibližují se těm českým, tak se tam už téměř nevyplatí vyrábět. Je velký tlak na marže řetězců,” říká. 

„Takže hledají další místa. To vede logicky k tomu, že přicházejí do nových zemí. Já bych to za sebe neviděl tak negativně, i v Číně ze začátku byly problémy s dětskou prací, byly problémy s nízkými platy. Tím, že ta země dostane kapitál, může se vyvíjet a postupně bohatne, vždycky dojde k tomu, že mzdová úroveň vzroste, stejně jako práva těch lidí, protože se naučí bránit tlakům. Ta stejná skupina řetězců pak odejde zase jinam, ale zůstane infrastruktura a know-how,” myslí si Grund. 

„Výroba oděvů je průmysl, který je nenáročný na know-how. Ty země jsou na něm v podstatě závislé, velké firmy na ně můžou tlačit a země se nijak zásadně nevyvíjí.“
Petr Mareš

Závislí na výrobě oděvů  

Mareš částečně souhlasí s Grundem, velké firmy ale podle něj určují, jak dodavatelský řetězec vypadá, stejně jako ceny. „Menší firmy v tlaku na konkurenci následují trend. Spotřebitel má obrovskou roli, ale největší roli hrají největší řetězce, které určují cenu a využívají levné regiony,” oponuje. 

Není pro země s levnou pracovní silou příchod velkých firem příležitost? „Samozřejmě, příležitost to je, v ideálním případě. Kapitál se tam nalévá. Je ale trošku zavádějící si myslet, že to těm zemím pomůže. V současnosti jsme 25 let po prvním boomu přesunu výroby do těchto zemí. Jak ukazují příklady Bangladéše nebo Kambodže, těm zemím to nepomáhá. Sice vyrábí a textilní průmysl je dost ideální k tomu, aby nastartoval nějakou modernizaci země, aby se rychleji vyvíjela, pak ale musí přijít nějaký další krok, musí se diverzifikovat výroba a podobně. Výroba oděvů je průmysl, který je nenáročný na know-how. Ty země jsou na něm v podstatě závislé, velké firmy na ně můžou tlačit a země se nijak zásadně nevyvíjí,” odpovídá Mareš. 

Kdyby se zákazníci odvraceli od značky, která vyrábí ve zmíněných zemích za nelidských podmínek, firmy by to podle Grunda přimělo jednat. „Příkladů z minulosti, kdy obrovské firmy typu Shell po bojkotu jejich benzinových pump změnily svá rozhodnutí a odepsaly investice v miliardách, existují. Tohle je možnost a určitě je správné, když se to tak bude dít,” myslí si.  

Autor:  Renata Kropáčková  (rkr), Vítek Svoboda
Pořad: Dnešní Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: denně  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace