Jsme zemí s jedním z největších dopadů mateřství na zaměstnanost žen, varuje odbornice Sociologického ústavu AV

„V České republice je docela dlouhá tradice plné zaměstnanosti žen už z doby před rokem 1989, tedy jde o určitý zvyk. Je to ale také ekonomická nutnost pro většinu rodin. To se týká nejen České republiky, ale celé Evropské unie, kde je dvoupříjmový model zcela běžný, protože je to jediná cesta, jak si udržet kvalitní, odpovídající životní úroveň,“ říká Lenka Formánková ze Sociologického ústavu Akademie věd. Dodává, že vedle ekonomické situace stojí motivace vlastní nezávislosti. Ta se liší u různých skupin žen, záleží přitom na jejich vzdělání i na tom, zda mají děti a partnera, případně na partnerově pozici.

Zaměstnavatele pořád tvrdí, že je pro ně složité zaměstnat ženy na zkrácený úvazek. Často jsou to ti stejní zaměstnavatelé, kteří to poskytují zcela běžně v jiných evropských zemích. Nabízí se otázka, v čem je to v České republice jiné.Lenka Formánková

Podnikatelé raději zaměstnávají na plný úvazek, maximálně na zkrácený na šest hodin. Pakliže takovou pracovní sílu mají, dají ji přednost před třeba polovičním úvazkem. Potřebují, aby byla práce stoprocentně vykonávaná. Z hlediska konkurenceschopnosti podniky musí ekonomicky obstát.Jan Wiesner

„Domnívám se, že se dnes situace velmi změnila. Určitá část žen začíná podnikat, jsou v řídících funkcích. Řada žen si zkracuje rodičovskou dovolenou a ve funkcích, které mohou vykonávat z domova, tak je kombinují s docházením do zaměstnání. Ženy tohoto už běžně využívají. Propojení s podnikem pomocí počítače a všech dostupných prostředků je dnes velmi jednoduché,“ uvádí Jan Wiesner, prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů.

Chybí zařízení péče o nejmenší děti

Formánková oponuje a přináší konkrétní čísla. Podle jejích slov v Česku čerpá rodičovskou dovolenou v délce nejméně dvou let až 60 procent matek, 15 procent z nich pak volí ještě delší varianty. „Česká republika je pořád zemí, která má jeden z největších dopadů mateřství na zaměstnanost žen, podmínky tedy nejsou ideální. Vidím tu i jistou nevstřícnost státu. To, co by se mělo změnit, je dostupnost zařízení péče o děti do tří let. Tato zařízení v Česku chybí. Dlouhá rodičovská dovolená také nepřispívá k tomu, aby se ženy vracely úspěšně na trh práce. Míra nezaměstnanosti žen po té, co ukončí rodičovskou dovolenou, dosahuje až 60 procent. A zaměstnavatelé ne vždy ženám umožňují různé flexibilní formy zaměstnání – práci z domova nebo částečné úvazky. Stejně tak ne mnoho zaměstnavatelů poskytuje zaměstnancům zařízení péče o děti nebo hlídání,“ vysvětluje Formánková hlavní problém.

„Myslím si, že především je to o státu. Řada žen nemůže splňovat podmínky zaměstnavatele pro nedostatek školek, vůbec služeb určených pro matky s dětmi. Měly by se rozšiřovat, jak je tomu třeba v Německu a jiných vyspělých zemích,“ souhlasí s nevstřícností státu i Wiesner. Dodává, že jsou tyto země a jejich firmy ale také jinak ekonomicky postaveny.

Jedno místo pro vícero žen

Podle Formánkové se v současnosti jedná o zavedení institutu sdíleného pracovního místa do zákoníku práce. Jedno pracovní místo by v praxi bylo rozděleno mezi dvě a více osob, tím by byl podle expertky na genderové vztahy řešen problém počítání v jednotkách plných pracovních úvazků.

„Problém je samozřejmě složitější. Rozdělením pracovního místa vznikají zaměstnavateli komplikace i z hlediska místa a všech věcí, které s tím souvisejí,“ odmítá to jako neúplné řešení Wiesner.