Ksukol, lesní skřítci i čupakabra dokážou ochránit přírodu, dokazují vědecké studie

Mytická zvířata můžou přispět k ochraně přírody zejména díky lidem, kteří v jejich možnou existenci stále věří. Například u jezera Loch Ness se podařilo vybudovat ekoturistické centrum. Za tamní legendou se vydávají ročně statisíce lidí. Finance, které přináší turismus se použijí na ochranu tamní krajiny.

Ksukol ocasatý podle legendy svými dlouhými prsty ťukne do srdeční tepny a dotyčný namístě zemře. Domorodci proto tyto poloopice na potkání zabíjejí a jejich těla rozvěšují podél cest.

Dalším skvělým příkladem jsou také islandští lesní skřítci. Ti v roce 2013 dokonce zabránili výstavbě dálnice. Lidé, kteří věří v jejich existenci totiž zkrátka nedovolili, aby silnice vedla přes jejich bájné území.

Podle výzkumníků z Univerzity v Leedsu by se na tuhle iracionální víru měl brát ohled. Má prý totiž jednoznačně vliv na to, jak se lidé k přírodě chovají. Ve velkém měřítku to vidíme třeba v Africe. Například na Madagaskaru, kde jinak lov zvířata probíhá ve velkém, lidé nezabíjejí kriticky ohrožené suchozemské želvy paprsčité. Kdokoli by jí ublížil, přivodil by totiž celé komunitě neštěstí.

Ve velkém je kult zvířat rozšířen také v Etiopii a Tanzanii. „Tato oblast byla pod silným vlivem egyptské kultury. A egyptský vliv se promítal i v obdivu zvířat jako takových – tedy zvířat, která sehrála důležitou roli v náboženském nebo kultovním systému starověkého Egypta. Mimo tohoto egyptského vlivu se dá také vypozorovat vývoj místní lokální tradice kultu zvířat,“ vysvětluje docent Václav Ježek z Pravoslavné bohoslovecké fakulty Prešovské univerzity, který se tamním náboženstvím se zabývá.

V Tanzanii někteří lidé věří, že v pralese žijí duchové předků v podobě hadů. Kdyby hadi z kraje zmizeli, znamenalo by to obrovské neštěstí. A tak se místní o krajinu starají, aby se hadům dobře dařilo. Plazi zase likvidují obtížný hmyz a nevítané hlodavce. Je to tedy hezký příklad symbiózy, který zároveň dává tušit, proč se některým zvířatům dostalo takto výsadního postavení. Podle docenta Václava Ježka k tomu nedošlo svévolně, ale dlouhodobým pozorováním.

Bohužel ale existují i případy, kdy přesvědčení o nadpřirozených schopnostech zvířat přírodě naopak škodí. Například zmiňování hadi nejsou všude vnímáni kladně. Existují kmeny, přesvědčené o tom, že had je ztělesněním zla a démonů. Na vzpomínaném Madagaskaru zase lidé věří, že vzácná noční poloopice ksukol ocasatý je poslem smrti.