Malá kina se vracejí. Jejich atmosféra poráží pohodlí multiplexů

20. leden 2017

Břevnovské kino Dlabačov, vršovické Kino Pilotů nebo, do určité míry, bývalé bio Illusion – to je pár příkladů malých, tedy jedno až dvou-sálových kin, které se během nedávné doby podařilo v Praze znovu otevřít. A v roce 2018 by k nim mělo přibýt další – legendární Kino 64 U Hradeb.

Vedle zmiňovaných čerstvě otevřených kin je tu i řada stálic, jako kino Aero, Světozor, Atlas, Mat, Evald nebo Lucerna. V Praze se tedy, zdá se, malým kinům blýská na lepší časy. Jak je tomu ale mimo Prahu? Co na malých kinech diváky přitahuje a čím se jejich provozovatelé snaží pozornost návštěvníků udržet?


Opravdoví nadšenci pro tradiční malá kina mohou až do března navštívit výstavu v Muzeu hlavního města Prahy Pražské biografy – Pomíjivé kouzlo potemnělých sálů.

„Je to malý krok pro lidstvo, ale velký pro Vršovice.“ Tak touhle parafrází už pár měsíců Kino Pilotů na svých webových stránkách oznamuje, že po letité pauze znovu zahájilo provoz. V místě se promítalo už na začátku 20. století, tehdy ještě na zahradě pod širým nebem, ale už ve 30. letech se promítání přesunulo do nově postaveného činžovního domu. Tam fungovalo zhruba do poloviny 90. let. Dnes by se v Praze našlo jen málo strategičtějších lokalit.

„Když jsme si kino pronajali, rozhodli jsme se ho zrekonstruovat a z původního jednoho velkého sálu vytvořit dva menší. Díky tomu jsme schopni hrát dva filmy zároveň, a to nám umožňuje vzít na sebe určitá rizika, jaká bychom si v případě jednosálového kina nemohli dovolit. V jednom sále jsme tedy schopni promítat aktuální filmy a ve druhém můžeme hrát progresivní nebo alternativní obsah. Dobrou zkušenost máme s dokumentárními filmy, ke kterým často pořádáme různé debaty, ale fungovaly u nás i debuty. Měli jsme tu Festival íránských filmů, chystáme Festival krátkých filmů, pak Antropofest a podobně,“ vysvětluje provozovatel Kina Pilotů Jan Macola.

Digitalizace: Spása, nebo záhuba?

Podle údajů Unie filmových distributorů bylo v roce 1990 asi 1900 kin, ale o deset let později už to bylo celou tisícovku méně. Svou roli jistě sehrál nástup multikin, nicméně důvody propadu byly rozmanité – řada kin se například nacházela v domech, které byly navráceny v restituci. Důležitým milníkem byla také digitalizace, která znamenala další pokles: v roce 2006 bylo kin ani ne 500. Řada z nich totiž neměla na vylepšení prostředky, což ve výsledku znamenalo buď přejít na e-cinema a promítat z DVD, anebo zavřít. Dnes je celkový počet kin u nás něco kolem 700.

Mohlo by se tedy zdát, že pokud kina na digitalizaci najdou prostředky, mají vyhráno. Jak ale vysvětlil Jaroslav Pecka z Unie filmových distributorů, tak jednoduché to není: „Všechna kina, která se digitalizovala na začátku, před nějakými deseti lety, musí své programy upgradovat, což si žádá další nemalé prostředky. Je to jako u počítačů – technika stárne. Třicetimilimetrový pás nestárnul. Maximálně se přetrhl, nebo shořel.“

Kino Světozor - stávající vchod

Pohodlí versus atmosféra

To, co návštěvníky na malých kinech přitahuje, je kromě programové nabídky hlavně příjemná atmosféra: „Když jdu do menšího kina, tak mám skutečně pocit, že jdu do kina. Kdežto v multiplexu mám dojem, že jsem v nějaké továrně. Je to tam pro mě hrozně anonymní,“ říká jeden z návštěvníků Kina Pilotů. Svou roli hraje jistě i cena – ta je o třetinu až o polovinu levnější než v multiplexech. Těm zase z tradičního pohledu hraje do karet lepší technická kvalita a vyšší komfort.

Stále častěji se také můžeme na nějaký film přijít podívat nejenom do kina, ale i do prostor, které nejsou k promítání primárně určené – promítá se v kavárnách, muzeích nebo třeba galeriích. Samostatnou kapitolou jsou letní kina a obecně promítání na veřejných prostranstvích.

autor: Iva-Hedvika Zýková
Spustit audio